Terinčiny nové vlasy

Odhodlala jsem se k tomu, co jsem měla udělat už před rokem: nechala jsem se ostříhat! A nevěřili byste, jak je to fajn pocit, mít na hlavě (respektive na zádech a na krku) o deset čísel míň porostu... A dokonce to i vypadá docela slušně, aneb jak naznala kadeřnice - teď už si u státnic ostudu neudělám. Aspoň vzhledem :o)

Původně mělo být ostříhání jen vedlejším produktem velké cesty do Bystřice, na očním mě ale vyšplouchli dovolenou, kterou se nikdo neráčil avizovat na internetu. Nas-ra-ně jsem se odebrala na náměstí, pevně rozhodnuta vytřískat z cesty, co to dá - aneb bez ostříhání neodejdu. Bojovka, spočívající v nasomrování se kamkoli bez objednání, mohla začít.

Zadařilo se. Ve třetím kadeřnictví se nade mnou ustrnuli a asi za hodinku bylo hotovo. Vlasy to už prý potřebovaly jako sůl. Ašijooooo.

  

Jestli někdo nazná, že to není poznat (RODINO!!!), ať to radši ani nepíše a nekazí mi dobrej pocit :o) Jinak komentujte, chvalte, velebte a zamilovávejte se na první pohled, ať si neegoním sama :o)

Jdu se učit, respektive psát seminárku, když už jsem ji Alence slíbila. Od tří do šesti jsem, sluně se na zahrádce (jestli jsem vzhledem připomínala slůně, to nevím a mě se na to neptejte :) a sosaje mátocitronovou vodu a ledový kafe s cocacolou (objev tohoto roku, možná si to dám patentovat), stihla solidně udělat a asi se i naučit dvě a kus otázky. Asi by to mohlo bejt horší. Dále jsem složila dalších sedm pamatovacích přijímačkových básniček a vypsala si odborné definice. A ani to moc nebolelo... ono totiž

POSSE REM ESSE.
Věc je možná.

Prohlašuju tímto tenhle citát za heslo letošních státnic.