Prvomájová petřínská pohoda a Paajino prokletí

Měli jsme včera pozdní večer, první máj, a tak jsme si řekli s Paajou a Alekem, že po zaneprázdněném dni vyrazíme na procházečku. A když už, tak rovnou na Petřín, tam bude živo, aspoň si užijem srandy :o) No a na Petříně to neskončilo. Procházečka se protáhla a na koleje jsme se dostaly po půlnoci... Stihli jsme se vyřádit na dětském hřišti pod Petřínem, objevit povodňovou čáru na Malé straně, znovuobjevit Lennonovu zeď... a cestou domů se Paaja dopustila zločinu nejpříšernějšího.

01
Takovýhle krásný výhled na Prahu jsme měli z Petřína. Nedalo se odolat, já i Aleko jsme ukájeli naše fotografické choutky... a pěkně dlouho. Ale stálo to za to :o)

02
Posunuli jsme se dolů, Máchu se nám objevit nepovedlo a do americké zahrádky jsme vojákům zadem taky nevlezli... Skončili jsme na dětské hřišti pod Petřínem... a tady se nám líbilo, protože hračky jsou tu nejen pro ty malé. Na tuhle věc by asi rozumný rodič ratolest nepustil... Cílem hry je oběhnout tohle ďábelské šikmé kolo dokola. Jenže jakmile se dostanete asi do čtvrtiny, gravitace vás začne táhnout zpět a kolo se roztáčí rychleji a rychleji. PS: Je to nebezpečné... a setsakra návykové. Pokud vám chybí pud sebezáchovy, radši tam vůbec nelezte. A já vám o tom vůbec neřekla :o)

03
První máj - lásky čas, přišel i na nás a musely jsme se ze svých lásek vyznat veřejně... Kdo ví, pochopí, kdo neví, třeba se mu aspoň zalíbí písečná poetika a pomíjivost... nejen lásek.

04
Až my budem velký, pořídíme se domeček a tam budem bydlet - ale zatím na něj nemáme, tak si na něj aspoň hrajem!

05
Vteřinu těsně před smrtí aneb jak si z houpačky udělat napůl kolotoč

06
Aleko... zase na koni :o) Moc se divilo, jak dlouho ho ta pružina dokázala vracet do svislé polohy... ale věčně to taky nevydržela.

07
Želva je původně určena pro čtyři malé děti, ale jednu velkou Terinku taky unese...

08
...zato dva Degéni jsou na ni moc

09
A zpátky na píseček...

10
Paajiny reklamní akce: degen.bloguje.cz se zapisuje nesmazatelným písmem :o)

11
(hádejte, co to bude :o)

12
A popojeli jsme. Na Malou stranu... kde v postranní uličce, asi dva metry nad zemí, se nachází tabulka s hladinou vody při povodních v roce 2002. Poměrně děsivá představa. Hodně děsivá představa.

13
Trošku neobvyklý pohled na Karlův most

14
Kolo na Čertovce jsme potkali šťastnou náhodou při mé snaze dovést nás k Lennonově zdi. Ta se vyznačuje hlavně tím, že nikdy nevím, jestli jdu správně... a nakonec tam vždycky nějak dobloudím. Tentokrát taky. A pozor, možná jsem konečně zjistila, jak se tam dostat záměrně a bez bloudění...

15
Našli jsme zdárně. Lennonova zeď je kultovní místo na Kampě, kde se scházejí snílci, hippíci a alternativní existence... aby se sešli, zamysleli, zasnili nebo zvěčnili na nebo u zdi... Jsou tu citáty, výzvy, podpisy... a hlavně úryvky Lennonových a beatlesáckých textů. Tenhle je z Lennonovy nejznámější písně Imagine - Představ si:
"Můžeš si říct, že jsem snílek..."

16
Pokračování Imagine:
"...ale nejsem sám..."
(výstižnější slova, u nichž by se dalo fotit, jsme najít nemohly)

17
Degéni, co se nehledali, co se prostě našli...

18
A v nejlepším se prý má přestat - a tak jsme to vzali přes Karlův most, ošahali si přací kámen a pak ze Staroměstské tramvají a Aleko busem do našich domovských končin

19

A když už jsme skoro byly doma na koleji... když se TO stalo. Cestou zšeřelým parčíkem. Nepříliš vábné místo. Paaja vytáhla slzák, hrdinně pravila "mám zbraň" - a sotva to dořekla, ozvala se tupá rána, Paaja leknutím zařvala a chytila se mě za rukáv.

Něco nakopla.

Bylo to poměrně velké a odkutálelo se to.

Chvilka napětí.

Co to bylo? Na zemi leží kulatý tmavý stín a nehýbe se.

Co to je?

Useknutá hlava? (neblahý vliv Prison Breaku se projevuje, já to říkám pořád, že to je perverzní a podprahový seriál!!!)

Sebraly jsme odvahu a prozkoumaly nakopnutou věc blíže...

a uviděly...

To nebohé zvíře si to šinulo asi na lov havěti, šupotalo si cestičkou, když ho Paaja v rázném kroku plnou parou nakopla. Zpitomělý ježek se svinul do klubka a nezahnaly ho ani blesky fotoaparátu nestoudných žurnalistčích mláďat. Jen po nás nepěkně blýskal krvelačným zrakem...

(tp: asi bych si měla zase zapnout redukci červených očí)

Nakonec se, po dlouhém pošťuchování, probral k životu a oddupal do trávy. My oddupaly na koleje, Paaja pořád rozdejchávaje to šokující setkání:

"Já jsem nakopla ježka. Já jsem nakopla ježka. Já jsem nakopla ježka! Já jsem nakopla JEŽKA!!! Co když mu něco je? Co když chcípne? Co když mám na botě bodlinu?!? Co když si na mě počká? Co když nás bude pronásledovat? Co když mě uhranul????"

Poslední se ukázalo být pravdou.

Dneska dopoledne Paaje náhle začala blbnout mašina. Po restartu se sice samoopravila, ale stejně. Paaje to je jasný.

"...urcite za to muze ten jezek.hledali jsme ho,abysme se mu omluvili a ujela nam tramvaj.asi prijedem pozde na rusku.za to taky muze jezek.ach ach"

A na mě došlo taky.

Objevila se mi v pokojíčku obří vosa nebo sršáň.

Schovala se před tátou a vyleze, až tady budu sama, vyleze a pomstí se mi za kamaráda ježka. PROČ NEJDE NA PAAJU? Já jenom fotila...

Uuuuuuuuuuuuuuuuuf.

Táta to po několika neúspěšných pokusech chytil do alofoku a vyhodil na mráz. Bylo to prej nasraný jako policajt.

Doufám, že jich tady není víc. Číhají skrytě jako ta předchozí (seděla jsem tady dvě hodiny a ani se neozvala! A když si myslela, že už všichni spí, jen já nevinná oběť tu jsem... tak proradně vylezla...) a až usnu... vydají se do akce.

Určitě za to může ten ježek.