V+W: Na shledanou v lepších časech

Alibistické hlody - toť alternativní titul tohohle písňozamyšlení. Název písničky pánů Voskovce, Wericha a Ježka, toho času známá jako znělka Hovorů z Lán, mě přepadl jako blesk z čistého nebe, když jsem letmo přemítala nad titulkem případného dnešního příspěvku. Lépe asi současnou situaci nelze vystihnout...

Na shledanou v lepších časech
Jiří Voskovec, Jan Werich & Jaroslav Ježek

My dva nic nemáme
Nic neznamenáme
Ze století do století jdem
Ti co něco mají
Ti nám nic nedají
Tak hledáme zaslíbenou zem

Dokud bude země kulatá
Na chudáky bude bohatá

Jdeme dál
pořád dál
dál a dál

Každý z nás něco má
Co občas tlačívá
Co mu dělá na tvář vrásky
Každý z nás starost má
V sobě ji ukrývá
Pro peníze nebo z lásky

Rozdělme bolesti rovným dílem
A pak dejme se za jedním cílem
Všichni se sejdeme
Až svou zem najdeme
Na shledanou v lepších časech

(c) Teri, ze série Příběhy z letiště Praha
součást týdenního kompaktního kursu s francouzským válečným fotoreportérem Patrickem Chauvelem
celá série k prohlédnutí ZDE

My dva degéni, my dvě. Zatím nic nemáme, nic neznamenáme, nikdo nám nic nedá. Aspoň ne zadarmo. Ne, nebojte se, žádná deprese nepanuje. Jen na nás dolehla tíha situace končícího třeťáku a všecko se na nás jaksi valí.

Tak hledáme zaslíbenou zem. Co hledáme, my jsme už jsme našly! Včera jsem se dala do shánění letenek. Ještě jsou - a za sakra rozumnou cenu... Chtělo by je to co nejdřív koupit - zkušenost praví, že tím zatraceně vzroste organizační morálka... Tímto se tedy VŠEM oznamuje: letní IRSKO není žádná chiméra. Letní Irsko je FAKT. Já a Paaja, my dvě aneb my čtyři, cílem cesty Dublin a Cork. Pět týdnů práce a trajdání a degezážitků kopec.

Ale než na zemi zaslíbenou dojde, musíme se ještě prokousat záplavou dalších věcí...

Bakalářky jsou ve stadiu brzkém dokončení, ale klid je v nedohlednu. Ozývají se běžné koncosemestrální povinnosti - seminárky a zkoušky. A do toho vidina zatím ještě vzdálených, ale na děsivosti tím nepozbývajících červnových státnic a přijímaček na FF, na něž bude taky nutno se mrknout a připravit.

Moc moc moc, moc toho je. Víkend jsem proseděla u bakahaha, odměnou mi však včera byl vcelku spokojený pan konzultant, který naznal, ať jsem v klidu, že to už skoro mám, kdežto polovina jeho svěřenců z našeho ročníku se mu dosud neozvala. Bedňo, Bedňo, tos neměl dělat... pokud se mně řekne, že to už skoro mám, znamená to, že usnu na vavřínech a týden na to neškrábnu.

Ne, škrábnu. Zítra dopíšu hrubý text. Teda, ráda bych ho dopsala. A potom? Úpravy, korektury, čtení, otrava, grafy, tabulky, přílohy, sranda. Vybírání firmy, u které se to nechá svázat, plus řešení dilemat jako Barva desek, Materiál desek, Barva potisku (zatím to vidím na tmavě zelené kožené desky se stříbrným potiskem (modrá je sice moje, ale modrou baka mají 4 lidi z pěti... plátno vypadá ošoupaně a jetě, kdežto imitace kůže fajn na pohled i na omak... a stříbrná je stříbrná, nikdo snad nedoufal, že se na stará kolena dám na zlatou!)

A co potom? Tiskovka, referát a seminárka na fotožánry, seminárka na .....ce Moravce, učení na přijímačky (o internetu a moderních technologiích obecně, asi), učení na státnice (lepší nerozebírat)... Do toho hokejové MS - když jsem ho zvládla sledovat před maturitou, zvládnu to i teď... A tak.

Ale zatím nic nemáme, a tak makáme. Moc, moc, moc, na naše poměry extrémně moc. Aspoň já. Na vedlejší věci, jako je blog, vážně není času nazbyt.

A tak se nelze rozloučit jinak.

Na shledanou v lepších časech.

Ony přijdou.