Legenda o korunovačním míči

Kterak Degéni a Aleko vyrazili za korunovačními klenoty a celou akci si úžasně užili, ba dokonce se královsky pobavili... a vlastní skandální odhalení tajné součásti pokladu vymysleli :o)

Začalo to minulý čtvrtek, když jsme všichni tři ve zdaru dojeli na návštěvu mé rodné obce. Probírali jsme kdeco a Paaja (asi) si vzpomněla, že příští týden budou vystavené korunovační klenoty. To je příležitost vcelku vzácná, jak jistě inteligentní čtenář ví, vystavují se jednou za X (v poslední době obvykle 5) let při nějaké příležitosti. Letos tou příležitostí je znovuzvolení té osoby na Hradě do úřadu prezidenta, což je sice samo o sobě věc nepotěšující, ale klenoty jsou klenoty a za vidění stojí, a na tu osobu vlastně čert vem. Nastálo tam nebude.

A tak jsme si řekli, že by nebylo vůbec od věci se na Hrad vydat, dokud jsme v Praze. Kdo ví, kdy ten poklad bude zase k vidění příště a kdo ví, kde v tu dobu budem my. Rozhodnuto, vypravíme se za klenoty! Aleko se dobrovolně nabídlo, že vyrazí hnedle zrána, aby nám drželo místo v té nehumánní frontě a my se tam dokutálíme později. Svědomí se sice ozvalo, leč bylo umlčeno tím, že se tam předbíhá v mnohem větším měřítku, a co se Alekovy oběti týče, vlastně to vůbec oběť není, jelikož by tam vyrazilo i bez nás a taktéž ráno, a navíc si prý do fronty vezme termosku kafe, čaje a knížku a bude mu fajn. A tak tedy joooooooooooo.

A pak to přišlo. Objev století. Paaja se ostýchavě vytasila s dotazem: "Slyšeli jste někdy o korunovačním míči?"

Aleko, já i mamka jsme vyvalili oči, otevřeli pusy a koukali. Cože?

"No psali to u nás na Aktuálně," hájila se Paaja. To už za pozornost stálo. Naše domovská firma totiž píše pouze a zásadně pravdu a nic než pravdu. Třeba má nějaké extra zdroje! Koneckonců, když do klenotů patří i kříž a roucho, proč by tam nemohl patřit míč?

"Třeba ho vyrobili pro Václava, když ho korunovali jako malýho kluka, aby si důstojně hrál a nezlobil během obřadu," filozofovalo Aleko.

Vrhli jsme se na moudrou knihu o klenotech, ale ať jsme hledali, jak jsme hledali, míč nikde. Pak jsme se zahleděli na obrázek jablka. "Co když se původní jablko rozbilo? Někdo ho upustil, jablíčko křáp, urazil se křížek - a ejhle, vznikl korunovační míč a kříž!" osvítila mě myšlenka. Vpravdě skandální odhalení. Spokojili jsme se s touto teorií a nechali jsme míč míčem.

Včera ráno, v úterý po osmé hodině ranní, jsme se s Paajou vykulily z kolejí a nabraly směr Pražský hrad. Najít vchod do zahrad, kde čekala fronta, byl sice poněkud problém, nakonec jsme se ale našly, zorientovaly a posléze podle předběhly čekající frontu až k místu, kde čekalo ostříhané Aleko. Spokojeně jsme se přivítali a za příjemného tlachání nám dvě hodiny čekání utekly jako voda, která nás chvílemi skrápěla z mraků nad námi.

Před vchodem do Vladislavského sálu jsme prošli bezpečnostními rámy, uložili si bágly do šatny a pak už jsme mohli obdivovat výstavu klenotů a věcí souvisejících. To nejlepší samozřejmě až na konec, takže jsme se napřed procházeli kolem obrazů z korunovací, soch Otce vlasti, přepravních schránek na klenoty... a také pouzder na samotné předměty. Kulatý futrál na Svatováclavskou korunu a jablko, podlouhlý na žezlo. Ve chvíli, kdy mě přešel úžas nad precizním zpracováním koženého pouzdra na korunu, mi to všecko došlo.

"Vevnitř je ten míč!!! Schovávají ho v kulatým pouzdře, aby se o něm nevědělo, protože to je utajená součást pokladu! A to pouzdro na žezlo, to je ve skutečnosti pálka! Souprava pro královské hry," začala jsem vykládat Paaje a Aleku. Nikdo nás kupodivu neokřikl, že se tlemíme při takovéto příležitosti. Vychechtali jsme se dosyta a pokračovali jsme kolem dalších věcí, rozebíraje tak neuctivé nápady, jako třeba jestli bychom chtěli, aby z nás někdo nadělal relikvie (jako z těl svatých) a pak nás ukládal do královských křížů a podobně. (Shodli jsme se, že bychom nechtěli.)

Ještě než jsme se ocitli tváří v tvář korunovačním klenotům, vykoumalo Aleko zajímavou otázku. Je známo, že klíče od svatovítského pokladu má sedm osob - prezident, předseda vlády, pražský arcibiskup a další lidé. Taky předseda Senátu. Aleko se zamyslelo a naznalo, kdo asi ten klíč měl předtím, než byl ustanoven Senát? Ptalo se Aleko starších a ptalo se všech, nehleděli na něj sice jako na pytel blech, ale odpovědět mu taky neuměli. Takže jedna z mála inteligentních připomínek zůstala nevyřešena...

A pak už jsme se doploužili frontou k vitríně s klenoty. Co říct? Že jsem žasla nad zpracováním těch věcí a nad neuvěřitelnou zručností našich předků? Taky nad skutečností, že se klenoty takto dochovaly až do naší doby, aniž by je někdo rozebral na náhradní díly, rozkradl nebo odprodal? Nad postřehem, že se meč vůbec k ostatním klenotům nehodí? Nad tím, jak je jablko veliké - že ho asi museli držet oběma rukama?

Zvláštní dojetí, případně touhu po návratu monarchie jsem ale nepociťovala. Ani vlastenecké vzplanutí. Asi jsem ztracený případ, ztracený v moderní době a mající nedůvěru k velké moci jednotlivce, vážím si naší minulosti, ale neuctívám ji. Minulost je hezká věc, ale je to jen minulost, která je jednou provždy pryč. Poučme se z ní, nezapomínejme na ni, kladných stránek si važme a pečujme o její připomínky... ale nač se před ní a jejími symboly klanět?

No a pak jsme se z Vladislavského sálu vymotali, v obchůdku si koupili pár maličkostí (pokud odmyslíme Alekoknihu, pamětní list a pamětní minci, tak to byly opravdu maličkosti), vyzvedli si uložené bágly a vydali se z Hradu dolů, a na Malostranské jsme se dali každý svou cestou. Dopoledne to ale bylo fajnové.

A jak to bylo nakonec s tím korunovačním míčem? Nebudu vás napínat ani tahat za nos, když už jste se dočetli až sem.

Paaja se přiznala, že to sice psali na Aktuálně, ale že dotyčnou zprávu nečetla. Potřebovala nějaký článek pro Rusku, kterou učí česky - a tak si našla zprávu o výstavě klenotů a vytiskla si ji, aniž by si ji pořádně přečetla. Na hodině dala článek Rusce a Ruska četla.

"Korunovační klenoty tvoří Svatováclavská koruna, korunovační žezlo a jablko, korunovační kříž, korunovační míč a korunovační roucho." Tady se obě zarazily, podivily se nad míčem... ale blíže nezkoumaly a pokračovaly ve čtení.

Až když jsme začali problém řešit u nás doma, napadlo Paaju podívat se na dotyčný článek pořádně. A zjistila tak, kde se stala chyba.

Ruska si spletla jedno písmenko. Korunovační míč byl původně korunovačním mečem.

Jedno písmenko a tolik srandy. Jak málo stačí člověku ke štěstí...