Na tomhle místě bych se vám moc ráda pochlubila s fotkou nového člena naší hudební rodiny, ale to bych to nebyla já, kdybych si aparát jako na potvoru nenechala na koleji. Když se nic neděje, tahám ho s sebou tam a zpátky, ale když je náhodou něco potřeba vyfotit, nevezmu ho. Co dodat... Takže vyčkejte a nemějte strach, fotky se dočkáte. Ale zase abyste se pak nelekli...
Ona totiž Uzenka doopravdy moc krásy nepobrala. Anebo takhle, ona kdysi dávno možná hezká byla. Teď už je ale samý škrábanec, lak místy prodřený až na dřevo, místo popruhu přetrženej špagát. Na hlavičce chybí jeden ladicí kolík - ke struně G, což je struna pro výsledný zvuk docela podstatná. Dá se to sice obejít kombinačkama, ale to je o prsty a hlavně o nervy... Doufám, že táta zasáhne a aspoň do trčícího šroubu zítra navrtá dírku a něco tam nastrčí, aby jako kolík improvizovaný. Pak už to bude fajn.
Táta mě děsil, jak má nová kytarka uzounký krk. Bála jsem se toho - španěla Miláček má krček široký a jak si na širší menzuru zvyknete, hrozně špatně se zvyká na něco užšího... Proto jsem se taky nikdy pořádně nesžila s kytarami kamarádů - skoro každý měl užší než já. Takže proto jsem se bála, co mě doma bude čekat... Není to vůbec tak zlé. Krk je sice o poznání užší, ale ne natolik, aby se mi pod prsty cpalo víc strun najednou. Rozdíl to je - ale dá se na něj vcelku v pohodě zvyknout. Juchů.
A to je asi, co se stížností týče, vše. Jinak mě Uzenka ohromně příjemně překvapila. Poté, co dostala "nové" struny (na ty její původní nikdo nesáhl asi deset let, pročež byly zatuhlé, hnusné, nenaladitelné a totálně bez šmrncu a zněly asi jako napnuté prádelní šňůry), se Uzená rozezněla vcelku jasným a pěkným hláskem. Zatím sice uširvoucím a nenaladěným, ale základ by byl solidní...
Trvalo sice ještě do půlnoci, než jsem se odhodlala, sedla a kytarku (kytarku doslova - je ještě menší než Miláček, a to už je co říct, jelikož Miláček je velikosti 80%, jak má psáno na těle. Uzenku bych odhadla tak na třičtvrtě rozměru normální kytary) pracně naladila - nové struny se ladí mizerně, neb neustále povolují, a do toho ten stupidní géčkovej pahýl, co se jím musí motat kombinačkama a navíc se skoro nedá poznat, na kterou stranu se má točit... Ale nakonec se zadařilo.
A Uzenka se rozezněla naplno. A já zůstala paf - takhle příjemné překvapení jsem nečekala. Nový přírůstek do rodiny se uvedl vskutku výborně. (Objektivně si říkám, že má hlásek hezčí než můj Miláček... A nejspíš se i líp ladí, což byl právě u Miláčka asi největší problém. Tón si lítal nahorů dolů a Laděna se z toho mohla zbláznit...a já taky.)
Řev Miláčkovy sestřičky přilákal tátu i bratra. Táta naznal, že to zní fakt slušně. Bratr usedl a popadl Miláčka, kterého si za poslední měsíc stihl solidně přivlastnit (ale nedělaj si zuby, brácha, Miláček je můj, ty vyfasuješ Uzenou, jen co ji dostanu do záběhu). Začal brnkat sólo z Nothing Else Matters (hraje něco přes měsíc a už brnká Metallicu... dobrý, ne? Je prostě po mně :o) a já s Uzenou se do toho po chvilce chytila s akordama. Naším barákem konečně zněly DVĚ kytary!!! Na tuhle chvilku jsem se už nějakou dobu těšila.
Aby té pohody nebylo moc, vlítla nám do toho probuzená máma s nadáváním, jaktože ještě nespíme, co tu vyvádíme a co řvem a ať bratr padá spát a my taky a tak vůbec. Takže jsme vítání Uzené rozpustili, bratr a táta se odebrali a já dohrála. Nějakou dobu jsem už pořádně neměla kytaru v ruce, takže se dosti zhejčkaly prsty a teď se jim návrat k zabíračce moc nelíbí... Ale to se po pár hodinách hraní zase poddá.
Hned příští týden koupím Uzené novou sadu strun. Ty, co dostala dneska, už rok ležely v šuplíku poté, co jsem je po dvou letech hraní sundala z Miláčka s tím, že jsou vyhrané a už nezní... Uzenka si těch osmdesát korun zaslouží. Možná, že tím zdvojnásobím její tržní cenu - musím zjistit, co bylo v té flašce... :o)
Koketuju dokonce s myšlenkou, že si Uzenku odvezu na čtrnáct dní na koleje, to abych ji mohla průběžně dolaďovat a trošku se s ní sžít. Doufám, že Miláček nebude žárlit. Vážně nemá proč. Osm let je osm let (jo, tak dlouho už spolu letos budeme! To to letí...) a to, co jsme během nich prožily, prostě sebezvučnější Uzenka nemůže trumfnout.
Uzenka má sice šrámů a odřenin nespočetně víc než Miláček - ale neudělala jsem jí je já a ke každé prasklince se neváže konkrétní příběh. Uzenku jsem několikrát neobrečela, nevybojovala jsem jí místo na palubě letadla, nerozedírala jsem si o její struny prsty do krve, nepobíhala jsem s ní po Praze a neprosila, ať mi ji proboha spraví, aťsi to je třeba dražší než nová kytara...
A Miláček tohle všecko ví. Navíc už to je velká osmiletá holka a bere celou věc rozumně. Každý nový přírůstek do rodiny přece nějakou počáteční dobu vyžaduje mimořádnou péči... A tak se teď jen moc těší, až si se svou malou sestřičkou budou moct společně hrát :o) Já se na to těším taky. Moc.
Gratuluji k pořízení tak zkušené a životem protřelé kámošky, ta snad musí hrát sama, co už toho zažila! Nová kytara, to je vždycky krásná událost... hmm, úplně jsem se nechal unést. Skromně doufám, že budu mít též někdy tu čest:)
OdpovědětVymazatTak ještě do ní udělat díry a vsadím se, že se stane stejně slavnou jako Glenův nástroj :)))) Kongratulky, Terko :))
OdpovědětVymazatOndro, jestli se dočkáme opravení kolíku, tak ji odvezu do Prahy, ještě dnes, ještě dnes, ještě dnes - tak kdyby se Ti zase někdy zachtělo třeba přijít na čaj, tak můžeš mít tu čest a seznámit se velmi brzy :o)
OdpovědětVymazata Aleko... nedivila bych se, kdyby tak dopadla - v místech, kde má Glenova kytara díru, má tahle zatra prodřenej lak :) ale myslím, že já to neprodřu, mám jinej švih a dolů už tou rukou nedotahuju... Miláček tam ani po osmi letech nemá ani zmatnělej lak, takže vyrábět díry asi není zrovna moje parketa :) nojo, jsem houby co Hlen...
Jéé, moc pěkně mě to čtení naladilo :o) Kytary jsou skvělé nástroje a v rukách šikovných muzikantů tím více :o) Nehraju si na zručnou kytaristku, s tou mojí jsme spolu teprv tři roky a rozhodně jí nevěnuji tolik času, kolik bych měla, aby to k něčemu vedlo. A tenhle semestr to je vůbec bída, a tak není divu, že když jsem se před pár dny rozhodla pořádně naučit pár písniček od Tracy Chapman, prstíčky si pěkně stěžovaly.. Ale už tvrdnou, už tvrdnou :o) A o propašovávní kytary na palubu letadla bych mohla vyprávět...na trase Georgia-Ohio a zpět byla vždy zavazadlem nadlimitním, a to jak do počtu, tak do rozměrů, ale já jsem se jí prostě odmítla vzdát :o)
OdpovědětVymazatTak ať vám to, holky, spolu hezky hraje! :o)
Tak jsem dneska holce koupila nový struny a éčkem jsem se dvakrát popíchala, takže mě to rychle přestalo bavit a prozatím zprovozněná není...
OdpovědětVymazatale zejtra to napravíme :)
taky budou myslím prstíky ouvykat... ale zvyknou si, potvory. Taky mám na čem pracovat, co se vztahu mě a kytara týče... v poslední době jsme se navzájem nějak zanedbávaly a až teď zjištuju, jak mi to chybí...