Akce Ajrlend... podruhé, tímto prohlášena za zahájenou

"Napiš o tom, jak pojedem do Irska," doporučila mi Paaja, když jsem si před chvílí stěžovala, že by to zase jednou chtělo něčím zaplácnout blog, aby jako bylo povinnosti učiněno zadost a aby se statistiky návštěvnosti zase jednou nabraly poněkud vzestupnou tendenci... A tak jo, proč ne? Že to za to nestojí, protože zatím není nic jistýho? To, že jsme s Paajou začaly v pizzerii hopkat jako dva bobové a plácat si na zdar celé akce, že mi v břiše poskakovalo hejno jásajících červů (tak lze nejvýstižněji můj fyzický pocit při obrovské radosti a vzrušení), to za to nestojí? Tak teda sakra a pozor, to za to stojí. Protože my tam POJEDEM!

Pojedem do Irska, vymyslely jsme s Paajou před nějakou dobou. U mě naprosto přirozená reakce na loňské prázdniny, kdy jsem tam strávila úžasných pět týdnů na vlastní pěst s kytarou a flétnou na ulici, u Paaji reakce na poněkud potrhlé a těžko pochopitelé okouzlení irštinou. Ale co, o příčiny nejde, jde o to, že tam chceme. A v poslední době nám jaksi došlo, že tam chceme vážně a moc.

Kamarád, co není nikdy daleko, když jsme se mu s naším prázdninovým snoplánem svěřily, vykoumal myšlenku. Má tam v Irsku příbuznou, která by se mohla pokusit dohodit nám nějakou práci, to abychom tam tak měsíc gastarbajtřily a pak si týden, čtrnáct dní užívaly na cestách křížem krážem po Zeleném ostrově... protože jet tam bez práce a ukroutit dvacet litrů, které bychom těžce dobývaly půl roku prací pro Aktuálníhospozora.cz, to je zase trošku rozežranost.

A tak jsme dneska vyrazily na rande s neDalekovou příbuznou. Dopadlo to... dopadlo to výborně. Sympatická slečna v zeleném svetru (v pondělí se vrací "domů" do Irska a to tam bude den sv. Patrika, největší irský svátek, tak se na to oblíkla už předem :))) , poradila, jak to tam chodí s prací, co se dá či nedá sehnat, kde hledat či nehledat, co vyřidit či nevyřídit.

Ba co víc, slíbila nám, že se čas od času po nějakém volném nenáročném pracovním místečku sama poptá a případně nám dá vědět. Co pracovní místečko - v Corku, kde bydlí, je velká univerzita, na které by se přes léto možná taky nějaká ta pomocná práce našla, a tam by se dalo hrát na náš zájem o Irsko a irštinu...

Ba co víc - pokud v létě přijedeme a nebudeme mít sehnané bydlení předem, nebude problém u jejich rodiny pár dní zůstat, než si seženeme něco svého...

Ba co víc, pokud tam budeme, nebude problém nám poradit, kam se vydat na výlet a jak ho podniknout, zda vlakem, busem nebo stopem - který je mimochodem prý v Irsku běžným a bezpečným druhem dopravy, bydlet se dá v kempu či vlastně kdekoli... cestovat na vlastní pěst není problém a je to cenově nenáročné... a kdybychom se pro takovéhle trávení posledního týdne či vícdnů rozhodly, nebude problém si u ní doma nechat zavazadla, se kterými bychom se nechtěly tahat...

Plus spousta dalších maličkostí a upřesnění mých zkušeností a poznatků z loňska, ohledně dopravy po Irsku mimo Dublin, ohledně letenek, ohledně pojištění, ohledně irské simkarty, ohledně pracovního povolení a jeho vyřizování, ohledně shánění ubytování, ohledně elektrických zásuvek... prostě ohledně všeho.

Jak byste se takhle úžasnému člověku odvděčili? My, byvše Degéni tělem i duší, jsme moc hezky poděkovaly, věnovaly ručně psanou vizitku *Degén TV* a pozvaly dobrou duši na víno a kofolu. Víc jsme zatím udělat nemohly. Ale jestli to klapne, jestli jenom polovina ze všech těch úžasných vyhlídek klapne, budeme Lucce zavázané až do smrti smrťoucí...

Klapne to. Musí. Začínáme šetřit, psát bakalářky, učit se na státnice a na přijímačky... a až to bude v červnu všecko za náma, uteče ještě měsíc a Terinka si to zase pofrčí do tý krásný země. Akorát že v letadle vedle bude sedět trošku jinej Degén... ale tak už to bejvá, svět se mění a my s ním...

Akce Ajrlend zahájena. Klaplo to loni, klapne to zase.