TSD čili Teorie slizové díry

Čvachtala jsem se doteď ve vaně, konverzovala s mamkou o životě a jeho nástrahách... a náhle ejhle, nečekán nezván přišel nápad a rozvinul se do podoby velké filozofické teorie. Asi obnovím tradici Teorií, vzniklou kdysi dávno na intru, kdy v dobách největší slávy vznikaly ve spolupráci se Zuzan a Májkou perly jako Teorie kuličky, Teorie autoškoly nebo Teorie špatného vidění... Někdy vám je možno předhodím. Dneska tu ale je žhavá novinka - Teorie slizové díry! Držte se, jedeme dál močálem černým okolo bílých skal...

T e o r i e   s l i z o v é    d í r y

Každý člověk prožívá svůj život v jakési své díře. Díru si můžete představit jako svažující se trychtýř, jehož dno a stěny jsou pokryty lepkavým slizem, který prakticky znemožňuje dostat se nahorů. A vy v téhle díře sedíte a představujete si, jak nádherně je asi tam venku, jaké tam jsou louky, pole a města, kolik tam chodí úžasných lidí a vy tady zatím hnijete v téhle hnusné slizové díře.

A tak se snažíte a plahočíte a denně se namáháte, abyste se z té vaší díry vyškrábali. Nejlepší motivací je, když na vás někdo přes okraj té naší díry nakoukne - to pak člověk nachází úplně nové zdroje sil a to se mu najednou škrábe... Jenomže čím výš se vyškrábe, tím hlouběji do toho hnusu pak dole zapadne a o to větší vztek na svou díru, respektive celý svět a život, má.

Občas se stane zázrak a vy se z té vaší díry vyškrábeme. To když vám někdo hodný nahoře podá ruku, pomůže vám ven a nesklouzne za vámi dolů. Pozor, i to se někdy stává! A to se pak dějou věci. Ten, koho jste k sobě do díry stáhli, je přirozeně naštván a chce pryč, jenomže to kdyby šlo tak lehko, co? A vaše díra je najednou pro dva moc těsná a vy jste naštvaní, oba chcete pryč, a tak si šlapete po hlavách a pak se zase podtrháváte, ale ven se dostat ne a ne.

Co tedy následuje v případě, že se ven nějakým zázrakem vyhrabete? Jen co přejde opojení z oproštění se od té odporné díry, rozhlédnete se kolem... a spatříte hnusnou slizovou pláň, pokrytou dalšími dírami. Pokud se pohnete z okraje vaší právě pokořené díry, hrozí vám nezadržitelný pád do díry další, případně vás někdo s radostí do té své stáhne. A na to pozor - kdo ví, na jakého obyvatele byste narazili... Člověka v té chvíli popadne hrozná chuť hupsnout zase zpátky do té své díry. Tu aspoň znáte.

Zkrátka - dokud sedíte v té vaší hnusné díře, zdá se vám jediná a nejšerednější na světě. Jenomže těchhle děr jsou miliony, miliardy, tolik, kolik je lidí! Jsou v podstatě všecky stejné. A hlavně - jinde to není lepší! Nikde jinde to není lepší, všude, kam se vrtnete, jsou hnusné slizové díry. Některé jsou sice vystlané zlatým slizem, ale ten má určitě taky své nevýhody, tomu věřte. Minimálně přitahuje víc pozornosti těch "šťastlivců", co opustili svoji díru a teď bloudí slizovou plání a nakukují do děr ostatních. A mnohdy se baví na jejich úkor.

Jenomže tohle všecko nikomu nevysvětlíte, a když už vysvětlíte, stejně vám to nevěří. A dál a dál se lidé denně škrábou ven a plahočí se a hrabou se nahoru a pak zase kloužou dolů, vztekají se víc a víc a nakonec beznadějně sedí v tom slizu na zemi a propadají depresím. Pak se zase seberou, aby se zase nějakou chvíli zoufale snažili vyhrabat se ven, a tak pořád dokola.

Co s tím? Situace vypadá bezvýchodně, a ona taky bezvýchodná je. Fígl je v tom, najít si na té bezvýchodnosti něco příjemného, a hlavně se zbytečně nevyčerpávat beznadějným škrábáním se nahoru. Nač se marně vysilovat? Vždyť když člověk přestane nadávat a ztiší se, zjistí najednou, že slyší hlasy obyvatelů okolních děr. A i když se nevidí, můžou navázat moc hezké vztahy.

A pak se najednou na tu svou hnusnou díru začnou koukat taky trošku jinak. Vždyť do ní svítí tak hezky sluníčko! A vždyť... sakra, co to tady je? To tady snad dřív nebylo, ne? (Ale bylo, drahoušku, jen jsi to neviděl přes ty nánosy slizu, který jsi tady pořád rozpatlával, kdyžs znova a znova padal dolů...)

To je prosím měkčí část vaší díry. Taková, kde se s troškou snahy a s velkou dávkou opatrnosti dá vyhrabat tunel. Tunel, který povede do díry někoho dalšího... někoho, s kým jste se na vytvoření tunelu možná dohodli, někoho, kdo začne hrabat z druhé strany a s kým se nakonec setkáte. A pak se můžete chodit navštěvovat, ale pozor, tunel je křehký! A tak pozor, ať se oba moc dlouho nezapomenete v díře jednoho z vás. Tunel by mohl spadnout a vy byste zůstali uvězněni - a to nedopadá dobře, jak víme.

A co až vás nakonec přestanou bavit i tunely, nebo zjistíte, že pro jejich stavbu nemáte to potřebné nadání a schopnosti?

Vždyť... on ten sliz na dně té vaší díry nemusí být až tak šeredný. Už jste zkoušeli prozkoumat, jakou má barvu, když se skrz něj díváte na slunce? A jak se z něj dobře plácají bábovky! A... co takhle variace bahenní koupel? ;o)

Dobrou noc. Paaaja pro dnešek zavřela vrátka v našem spojovacím tunelu, doplácám tedy tuhle dnešní slizovou bábovičku a zavrtám se do svého bahýnka. Moc hezky se v něm spí.