Michal Prokop - Bitva o Karlův most

Bitva o Karlův most byla zahájena. Práve dnes. A proto se dnešní písnička se totálně hodí k dnešnímu dni. Sedí na něj jako nočník na prdel nebo nočník na prdel, chcete-li, tak či tak, sedí moc. Tak se pěkně uvelebte, vyposlechněte... a poslyšte příběh, jak to všecko souvisí s dneškem. 

BITVA O KARLŮV MOST

Michal Prokop

Má vlasy dlouhý do půl pasu
k turistům jistou náklonnost
barokní sochy v letním jasu
sedí tu jako hejno vos

Má vlasy do pasu
a jen tak pro radost
nabízí ortel nebo spásu

Má vlasy do pasu

a jen tak pro radost
nabízí ortel nebo spásu
v bitvě o Karlův most

To pro tebe král Karel Čtvrtý
má lásko vlasatá
dával do malty žloutek
a mrhal úsilím a pruty ze zlata

dával do malty žloutek
a mrhal úsilím a pruty ze zlata

Má vlasy dlouhý do půl pasu,
svůj bledej, šampónovej chvost,
a svádí právě toho času,
bitvu o Karlův most.

Má v očích muškety, děla
a čeká na Švéda,
klíč ke zbrojnici těla

až na Kampě mu dá

To pro tebe král Karel Čtvrtý
má lásko vlasatá
dával do malty žloutek
a mrhal úsilím a pruty ze zlata

dával do malty žloutek
a mrhal úsilím a pruty ze zlata

Máš vlasy dlouhý do půl pasu
tvou svatou válku vidí most
barokní sochy v letním jasu
a Němců kolem jako vos

Máš vlasy do pasu

a jen tak pro radost
nabízíš ortel nebo spásu

Máš vlasy do pasu a jen tak pro radost
nabízíš ortel nebo spásu

v bitvě o Karlův most
v bitvě o Karlův most
v bitvě o Karlův most

Písnička známá, banální, trošku otřepaná. Občas jsem ji někde zaslechla, dýchla na mě totálně letní pohoda (k téhle písničce mi prostě sedí léto, teplo a sluníčko a nikdy jinak), a pak se zase vytratila a bylo po ní. Jednou jsem ji zase náhodou zaslechla, cosi se mi na ní zalíbilo a už to jelo. Internet, kus textu, text, empétrojka, akordy, láska. Dočasné pominutí smyslů a vymývání hlavy jednou melodií, naučení se na kytaru a odeznění největšího nadšení. A občasné příjemné návraty.

Pan Prokop, autor písničky, je člověk mi velice sympatický a zajímavý. Asi nejdříve jsem znala jeho televizní pořad Krásný ztráty, viděla jsem sice jen pár dílů, ale měla jsem z toho fajnový pocit. To prosím u mě není samozřejmé. A moje sympatie si pan Prokop definitivně získal toho dne, kdy jsem na internetu vypátrala jeho e-mailovou adresu (i to je sympatické, úplně běžně to známé osobnosti nedělají...) a poslala mu somrovací žádost o akordy k jedné věci, jichž se nemůžu zaboha dopátrat ani domyslet. Dostalo se mi vcelku rychlé, milé a osobní odpovědi, že je zaskočen a musí si sednout a akordy dát dohromady, neb to už dlouho nehrál, ale že se bude snažit a ozve se. Moc příjemně mě to překvapilo. 

Měla jsem taky tu čest vidět pana Prokopa naživo, loni na Letné hrál s pány Hrubým a Adrštem. Hráli převážně jazz, což není zrovna můj cup of tea, ale nebylo to vůbec špatné. Zjistila jsem tedy, že Michal Prokop je autor velice rozmanitý. Můj vztah k jeho věcem se vyznačuje tím, se mi pomalu začínaly líbit, pak se mi zalíbily hodně - a pak ejhle, zjistila jsem, že to je (zase) od něho.

Miluju tři jeho písně, každá je úplně jiná, každou poslouchám v jiné situaci, ale všechny mají moc do sebe. Kolej Yesterday. Nostalgie, vzpomínky, ztracené naděje. V baru jménem Krásný ztráty. Trošku morbidní hudební doprovod, vyrovnanost, zasněný realismus, potom nevázané veselí a carpe diem, urvi den, nebo jak to sakra popsat? No a Bitva.

Z téhle Prokopovy věci vyzařuje pohoda. Bezstarostná letní pohoda, kdy sice víte, že všecko není ideální, ale nechce se vám to zrovna řešit, užíváte si tepla, pohody a letní zamilovanosti. A je úplně jedno, jestli jste se zamilovali do imaginárního chlapa nebo do lehké slečny pro cizince, kterou neodolatelně opěvuje právě tahle písnička.

Mám pocit, že to zamilování se do téhle písničky spadá do období prázdnin před třemi roky. Jo, přesně do těch mezi gymplem a vysokou... Měla jsem za sebou první úspěšnou bitvu o Karlův most, rozuměj o celou Prahu... A pak jsem se vydala do matičky hlavního města. Tři roky jsou skoro pryč, utekly rychleji než voda pod tím mostem. Přinesly mi poznání, že jsem se při znouzectnostném výběru školy překvapivě trefila, daly mi radost ze psaní a fotografování, našla jsem svou první práci a zjistila, že mě doopravdy baví... dobabrala jsem se ke smíření s dospělostí a k jakési vyrovnanosti... našla jsem dobré kamarády a nepopsatelné přátele. Stačí to jako rekapitulace tří let? Snad chápete, proč se mi odsud ještě nechce.

Dneska odpoledne jsem si to ťapala po nábřeží směrem právě k tomu mostu, bylo teplo, slunečno, prostě do Prahy nám přišlo jaro... a napadlo mě pustit si právě tuhle písničku. A jak jsem tak šla a do uší mi znělo "a svádí právě toho času bitvu o Karlův most", došlo mi, že i mě čeká další bitva. Poznání do mě praštilo jako blesk a mně bylo jasné, o které písničce vám napíšu a že to bude ještě dnes.

Druhá bitva o Karlův most a Prahu je přede mnou. Přišel čas znova zabojovat a vyválčit si právo strávit v tomhle městě další roky příjemným životem vysokoškolského povaleče studenta. Tahle bitva bude mít několik fází. Hlavní jsou tři - bakalářka, státnice a přijímačky na magisterské studium.

Písnička hrála, já se pro sebe usmála a přidala jsem do kroku. Směr filozofická fakulta, podat na studijní přihlášku na školu. Jedna z fází bitvy je zahájena. A druhá vlastně taky. Ráno jsem si jen tak sedla a sepsala poměrně podrobnou osnovu bakalářky. A světe div se, ono to šlo.

Odpoledne jsem vyrazila na antikomunistickou besedu, kde mimo jiné mluvil pan Augustin Bubník. Kdybyste náhodou nevěděli, tak to je legenda českého hokeje, mistr světa z roku 47 a 49, oběť minulého režimu - odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu v padesátých letech, avšak dodnes velmi čilý pán. Vysloužil si největší potlesk ze všech vystupujících, a když domluvil, vyrazila jsem za ním. Poprosit ho o spolupráci na mé bakalářce. Ochotně souhlasil, dal mi telefonní číslo a ať se ozvu, jakmile budu vědět, co přesně potřebuju... Nějak se na to vlastně začínám těšit.

Doufám, že to všechno skončí stejně optimisticky, jako to dneska začalo.

Bitva o Karlův most byla zahájena.