Poslední semestr zahájen s nadějnými vyhlídkami

Zpátky ve škole. Po pěti týdnech práce, flákání a shánění zápočtů mi zase začíná pevnější režim. Tak vám o tom něco málo povím, aby se neřeklo, že se flákám i na blogu... Ve zkratce se ale věc má tak, že se (opět) nepředřu, nejnáročnější na tomhle semestru bude psaní bakalářky, učení se na státnice a věc už poměrně akutní, totiž podání přihlášek na navazující mgr studium. První škola je jasná, ovšem chtělo by to i nějakou pojistku, a to bude poměrně velký průšvih... No ale uvidíme. S chutí do toho a půl hotovo, říká se... 

S chutí do toho a půl hotovo. Věrna tomuto rčení, vyrazila jsem dneska do školy optimisticky naladěna a těše se na tři nové hodiny, které mě podle rozvrhu měly čekat. Ústav ovšem nezklamal a z plánovaných tří hodin se konala pouze jedna... Copak o to, mně to dneska až tak nevadí, ale bylo mi upřímně líto spolužaček, které sem dneska jely jen kvůli těm zrušeným hodinám...

Ústav nezklamal ani v tradičním zahájení každého semestru, v problémech s elektronickým zápisem. V deset zápis spustili, což jsem okázale zasklila myšlenkou "ono se to do dvanácti nezblázní". Zbláznilo. Z šesti předmětů jsem si ve dvanáct zapsala jen čtyři, u zbytku mi geniálně tajemný tajemníkošišák mi sdělil, že byl překročen limit počtu studentů na hodině. Vzhledem k tomu, že jde o povinné specializační předměty, mám z nastalé situace vážně radost. Se spolužačkami, majícími stejný problém, jsme uspořádaly válečnou poradu, co teď? Usoudily jsme totiž, že všecko zavinili druháci, banda malá nevycválaná obludná, která se nasomrovala na zpravodajské agentury, předmět, který je prvoplánovitě určen nám třeťákům!

Loni prý naštěstí zasáhla vyučující a druháky přiměla k odchodu - uvidíme tedy. Jestli to ale dopadne podobně, jako loni (vyučující řekla druhákům, že by měli třeťákům uvolnit místo a ať se nějak domluví; domlouvání v praxi vypadalo tak, že třeťáci lezli za druhákama a nadávali jim, ať sakra z těch agentur koukají vypadnout a nezaclání...), vyhraje ten, kdo bude mít ostřejší lokty a jazyk - no a my dobráci od kosti budeme v tomhle boji o místa silně znevýhodněni. Ksakru, když si uvědomím, jak jsem v deset ráno s bohorovným klidem četla maily, namlátila bych si...

Jinak tenhle semestr sám o sobě nevypadá tak zle. Šest hodin plus irština, rozložených pěkně do dvou dnů pondělí úterý, přičemž nejnehumánnější bude Moravec v půl desáté ráno v úterý... Napadá mě, že jeho úvod do etiky novinářské práce bude neetický už jen z principu, právě kvůli denní době, kdy se koná...

Horší budou věci, související ne s tímhle semestrem, nýbrž s celým studiem, čili přijímačky na magistra, bakalářka a státnice. Přijímačky se stávají žhavě akutními už teď - do konce února deadline přihlášek... Jasná je priorita - navazující magisterská mediální studia, o tom žádná. Dokonce by nás žurnalisty měli vzít bez přijímaček, vejdeme-li se do průměru 1,5 a uděláme-li státnice v prvním termínu nejhůř na dvě. Fígl je v tom, že státnice jsou později než přijímačky. Takže pokud se něco po*** u státnic a dostanu zadobře, případně zapříště, bude náhle akutně zle a já se budu učit na opakování státnic a na náhradní termín přijímaček - a ejhle, jste pod tlakem a s nožem na krku se neučí právě dobře.

Proto je potřeba mít pojistku - školu, na kterou bych se dostala v řádném termínu a ke státnicím šla s klidem, že mám v nejhorším případě kam se zahrabat. Tahle škola mě nesmí moc iritovat svou podstatou,  musí být reálná šance se na ni dostat (což ale není skoro nikam, protože maturitní vědomosti jsou v tahu a my jsme vyhranění pouhopouhým jediným mediálním směrem...) a která je v Praze - to je můj osobní bonus, neb jsme se s Paajou shodly, že nás odsud nikdo nedostane. Taková škola - hádáte správně - v současnosti zatím neexistuje. Jsem bez alternativy. Snad do těch deseti dnů něco vymyslím, takové dvě pojistky navíc k mediálkám by to chtělo...

Věcí další jsou státnice (červen) a bakalářka (květen). Státnice se jeví hůř, ač do nich zbývá víc času - nesou se totiž zvěsti, že komise začala razit názor "flákali jste se tři roky, tak aspoň teď ukažte, co umíte" - a to není vůbec hezký. Člověk mého typu se zděsí a začne si dávat předsevzetí. Například už v listopadu jsem si z několika stran povinné literatury vypsala šestero nejzákladnějších a nejpovinnějších knih, bez nichž jít ke státnicím by asi bylo poněkud drzé. Přiznat se, že jsem v životě neviděla to, co jsem měla číst už v prváku...hmm, tak si to přečtěte a přijďte příště, ano?

Takže seznam státnicové četby mi už dva měsíce visí na nástěnce a já si dokonce dvě knížky už vypůjčila, jednu z toho dvakrát. Podruhé jsem si ji vzala domů na Vánoce. Myslíte, že jsem ji otevřela? Ani jednou, jen jsem krz vánoční prázdniny přetáhla výpujční dobu a platila jsem pokutu padesát peněz, čímž se mi dotyčná kniha totálně znechutila. Teď mám ve stolku druhou, stojí tam už týden a taktéž jsem se jí ani nedotkla. Stephen King se prostě čte líp...

A bakalářka. Pozor, do té jsem se už pustila! I když jenom přípravně. Objednala jsem si noviny ve škole, ze dvojech jsem si už ofotila články k tématu, které budu později "analyzovat" (rozuměj počítat a zkoumat jejich rozsah, umístění v novinách, autora, obsah a podobné zásadní faktory =o) Dovezla jsem si na koleje tři zásadní knížky k události, otevřela jsem je a na základě informací jsem si nakreslila časovou osu a mapičku, díky níž jsem si konečně pořádně objasnila průběh samotné události - já co si nenamaluju, to nepobírám... No a hlavně jsem zahájila korespondenci s chytrým a ochotným pánem, který o tématu něco ví a co neví, to ví, kde sehnat. A hlavně má spoustu užitečných kontaktů a zajímavých inspirativních nápadů.

Takže se budu setkávat (doufám, v horším případě telefonovat či mailovat) s autory těch tří zásadních knížek (z nich budu tahat, odkud čerpali a pak odtamtud budu čerpat sama) s bývalými hokejovými reprezentanty (z těch budu tahat vzpomínky, což bude možná u osmdesátiletých pánů veselé) nebo s leteckými odborníky (z těch zase budu tahat, jak je možné, že si jen tak zmizí letadlo s osmi lidmi a nikdo ho už nikdy nenajde) - a podobně. Práce s tím asi bude požehnaně, ale ne že by mě to až tak otravovalo, docela dost se na to těším. Na svý poměry extrémně dost - svědčí o tom i fakt, že jsem se pomalu dala do práce, aniž bych měla tu příslovečnou kudlu na krku...

Nadějné vyhlídky, vskutku. Ale co, nějak bylo, nějak bude, a tohle zase nějak dopadne, chce to jen jít tomu štěstíčku kousek naproti... Při týdenním vytížení Dva půldny školy (zbývají dva půldny na práci na bakalářce nebo učení se na státnice, práci v temné komoře (ne, pořád ještě mě to nepřešlo a budu tam zabíjet čas i před státnicema =o) a samozřejmě, čas od času návštěvu ve Ztrátách...) - Dva dny práce - Tři dny doma či tady (tady se flákat, doma se tvářit, že se učím a až bude zle, tak se učit doopravdy doma i tady) by to nemuselo být tak katastrofální.

Prostě, ono to snad nebude tak katastrofální. Hlavně to chce posbírat tu morálku a začít něco dělat. A právě proto si jdu lehnout - a přemýšlet, kam si tak dát přihlášku na magistra, samozřejmě. Aspoň na těch deset minut, než usnu... :)))