Politická elita si celý den láme hlavu, jestli teda toho prezidenta volit tajně či veřejně, potažmo jestli ho vůbec dneska volit, a novináři z toho jsou na nejvyšším stupni pohotovosti. Teda ti pořádní novináři. Nás žurnalistčích mláďat si nikdo ani nevšimne, takže se tu můžu už nějakou chvíli uhlodat nudou...
Člověk by přitom čekal, že v takový den bude v redakci všecko vzhůru nohama. Jenomže ti, co dneska volbou žijí, jsou v terénu, zbytek "prezidenttýmu" se lepí k obrazovkám s ČT24, které jsou na opačném konci redakce a ke mně se nedonese skoro nic. Největší závan vzrušení ke mně dolehl kolem páté, když se rozrazily dveře poradního kamrlíku a ven rázným krokem vykráčeli editoři z porady, halasíce na celou redakci "JDEME NA NĚ!"
Ještě dvě hodiny. Ač nadopovaná kafem, čajem a ensteinbonbónem, hlava se motá a oči klíží. To ono dělává, když nemusí být v pohotovosti a nemusí nic dělat. Ani ty Impulsy Václava Moravce, jejichž poslech je jindy mou večerní pracovní povinností, se dneska nevysílají. Čas se vleče o to víc. Ještě že mi občas napíše Paaja smsku - Paaja se totiž má, ta si jela do Ostravy na Davis Cup. A tak mi čas od času přijde smska od jejího imaginárního Jonyse a já můžu beztrestně zavraždit dalších pár minutek odpovědí.
Jo jo. To mám z toho, že jsem si ráno cestou do práce řekla, že se nebudu vracet pro státnicovou knížku, kterou jsem si chtěla vzít (co kdyby náhodou byl čas a nálada) a pak ji nechala z roztržitosti ležet na stole. Ještě u kolejí jsem uvažovala, jestli se pro ni vrátit, pak jsem rozumně usoudila, že na to dneska nebude čas a zbytečně se s bichlí tahat. Co bych za ni teď dala! Na víkend si ji sem vezmu - ale už vidím, jak se ani nezastavím. Zákon schválnosti nepřelstíte.
Ale abych si jen nestěžovala, dnešek přinesl i zajímavější a přínosnější okamžiky než ochromení pseudoprezidentským dohadováním. Redakce aktualit, moje současné působiště, a redakce sportu, respektive jejich vedoucí Simona a Martin, se dohodli na přestupu mé osoby do sportovní redakce. Od března. A s tím, že čas od času Aktualitám vypomůžu s víkendovou službou. Pocit, že vás někde chtějí, není vůbec špatnej.
Ještě hodinu a půl. Doufala jsem, že mi tohle psaní blogu zabere víc času... ICQ, poslední záchrana v časech nouze, dneska jako když vymete. Jen bratr si stěžuje, že se mu špatně stáhl nový díl Lostů. Chudáček malej... (Losti... ach... kdybych nebyla tak charakterní pitomec, stáhla bych si je po příchodu z práce a zkoukla díl ještě dneska... jenže já charakterní pitomec jsem a slíbila jsem Paaji, že s koukáním počkám na ni...)
Jindy by se o online pokec dralo minimálně dvacet lidí, dneska jako na potvoru nikdo atraktivní v dosahu... No jo. Že si já blb nevzala tu knížku. Jdu si dát čaj a minerálku. A redakční, žádný z vlastních zásob. Když už tady sedím, tak ať to aspoň přinese nějakej užitek. Aspoň mně.
Žádné komentáře:
Okomentovat