... pravila jsem jen tak před chvílí smrtelně vážně mamce, usazené u mě v pokojíku na posteli a spokojeně si čtoucí katalog zásilkového obchodu s oblečením. V té chvíli se urazila formálně, že ji jako chci vyštípat z pokoje, pak se jí to ovšem rozleželo a došla k závěru, že to byla urážka naprosto neprominutelná. Začala to vysvětlovat a já se mohla uchechtat.
Předně, urážlivý je prý sám fakt, že jsem jí jednoduše neřekla, ať jde pryč, nýbrž že jsem se rozhodla ji vypudit podle a pozvolna, za tímto účelem se odhodlala zapálit vonnou tyčinku a přitom jen tak mimochodem prohodila to, co jsem prohodila. Jala jsem se hájit, že jsem tyč chtěla zapálit tak jako tak (kdyby mi smrděla, nebudu ji pálit, i kdyby odháněla všecko živé z okruhu deseti kilometrů) a že mi tam vůbec nevadí, ať si klidně čte dál.
Po chvilce to mámě došlo pořádně, znova a v plném významu.
"Vykouřit, to je jako vytopit myš nebo krysu, to mě uráží!"
"Nebo jako krtka, ti se vykuřujou!"
"Vykuřujou se hlavně vosy, včely nebo komáři," oponuju já. Mamka začne vzpomínat, jak kdysi vykouřila svou poslední cigaretu, když odháněla komáry na borůvkách.
Tyč čadí, voní a mamka se k odchodu nemá, dokonce se mi nastěhuje k počítači. Říkám to od začátku, že kdybych ji chtěla vyhodit, udělám to jinak... A dneska navíc dokonce ani nemám vyhazovací tendence. Jen jsem to tak pronesla, protože mě to napadlo v pravou chvíli, a té se musí využít...
Švábi se slejzají na pivo a rodina se o víkendových večerech slejzá v mém pokoji. Přislejzá se i táta a mamka si musí okamžitě postěžovat, kterak byla pohaněna vykuřováním. Prý ji to sráží na úroveň myši, krysy nebo vosy, prostě takové nějaké havěti. Tátu to nikterak nevzrušuje, ovšem po chvilce se odebere. Buď je to tím, že má konečně vlastní počítač (v ložnici, za zdí naproti tomu mému a vykrádá mi wifi signál!!!), anebo na něho účinkuje vykuřování.
Mamka se tváří okázale uraženě a poté, co dostatečně rozebere svou pohanu a pomstí se mi bolestí břicha, způsobenou nekonečnými záchvaty smíchu, odebere se spokojeně pryč. Zůstávám se svou tyčí.
Dneska mi ovšem její vonný dým nějak nesedne. Asi budu muset vyvětrat. Spadla jsem do neúmyslně vykopané jámy a nasadila jsem si brouka do hlavy. Znamená to, že se degraduju na úroveň vykouřitelné havěti?
Ach jo, asi mi už fakt hrabe. Možná z přepracování. Nebo je to projev degradace na nižší vývojový stupeň? Anebo že by sklony k hrabání byly dědičné?
S potěšením jsem zjistila, že mám asi přece jen větší IQ než myš, krtek, vosa,dokonce i než inteligentní krysa, protože jsem si tento článek dokázala přečíst. A znova se urazit :o( .
OdpovědětVymazatKdyž si tak matně vzpomenu, co všechno obsahujou tyhle tyče (a vůbec tyhle \"orientální věci, co se zapalujou\"), musím říci: kdo uteče, vyhraje.
OdpovědětVymazatv tyčích asi nejsou jen samý dobrý věci, ale to by pak člověk musel utíkat před celým světem, jídlem počínaje, přes to, co nosí na sobě, až po to, co dejchá venku...
OdpovědětVymazattakže si myslím, že když se to nasčítá, tak mě jedna dvě tyče do týdne nezabijou =o) a i kdyby... tak něco mě nakonec zabít stejně musí, přece tady nebudu strašit navěky
(a toho se docela začínám bát, jak se říká, že smích prodlužuje život... od tý doby, co sdílím kolejní pokoj s nejmenovaným Degénem, si začínám říkat, že si těma záchvatama smíchu přidělávám víc života, než si ho stíhám odkroutit :oD
ha ha he he hi hi ho ho hu hu... my vám něco řeknem! august rush je s****a. a to je fakt!
OdpovědětVymazat