O ekonomické nevýhodnosti angažmá mé osoby ze strany Aktuálně.cz

Dvě celodenní služby v redakci za mnou. Nepříjemným zjištěním je fakt, jak moc mě to zmohlo. Přesto se ale přemůžu a sepíšu pár dojmů, to abyste měli co číst, o čem přemýšlet a co komentovat ;o) Největším objevem posledních dvou dní je následující poznatek: Pro redakci Aktuálně, respektive celé Centrum.cz, musím nutně být neperspektivní a ekonomicky nevýhodná. Zisk z reklam, které někdo shlédne během čtení mých článků, nemůže ani přibližně nahradit ztráty, které svému zaměstnavateli způsobuju jen svědomitým dodržováním pitného režimu na pracovišti (o platu se radši ani nezmiňuju =o)  Posuďte sami: Včera - dvě velká kafe, jeden čaj zelený, jeden čaj černý, jedna Aquila 1,5 litru. Dneska: jedno velké kafe, dva čaje zelené, jeden čaj černý, jedna velká Aquila. Říkám si, kdy vedení redakce dojde, že měli angažovat nějakého menšího chlastometra...

Včera jsem do redakce naklusala s přehledem na jednu odpoledne, přede mnou vyhlídka dalších sedmi hodin, strávených u počítače. Já, člověk s postupující denní hodinou stále čilejší, jsem se večerní služby nebála ani v nejmenším. Kolem šesté, sedmé však nečekána nezvána přišla krize - a už neodešla. Po osmé jsem horko těžko doplácala článek o slepé jeskynní rybě, která může mít vidící mladé, přičemž mi to zabralo třikrát delší dobu než jindy... největším problémem byla závěrečná maličkost, napsání popisku k nicneříkající fotce jeskyně. Vytvoření jedné jediné stručné větičky mi sebralo asi čtvrt hodiny! (Dneska jsem se navíc dověděla, že jsem ilustrační fotku vybrala nesprávně, jelikož s jejím autorem nemáme smlouvu a proto by se fotky neměly zveřejňovat. No co, chybama se člověk učí...)

Krize nepřechází ani na koleji. Nenávidím stadium, kdy jsem tak unavená, že už nemůžu ani usnout... Po půlnoci se dokopávám do postele a snažím se spát s vědomím, že za šest, pět a půl, pět a čtvrt,... hodiny vstávám na ranní. Kupodivu ale zaberu a ráno se budím na své poměry docela svěží. Rychle si sbalit sváču, udělat ze sebe člověka, nevzbudit Paaju a rychle na tramvaj. Venkovní zima spolehlivě probouzí. Chvilku po sedmé se na vrátnici hlásím o balík dnešních novin a rychle do redakce - další pracovní den začíná.

V ospalé a nezvykle liduprázdné místnosti jediná živá duše, službu dokončující noční redaktorka. Rychle prolítnout denní tisk, přitom si dělat poznámky a tipy, co by se dalo zpracovat... Teď to sepsat do mailu a poslat editorům. Tady se objevuje první dnešní problém - jak zapnout počítač? I zde je nutné se přihlásit přes uživatelský účet a heslo a já, ač ostřílený a už měsíc služebně starý mazák, zřízení účtu jsem se stále ještě nedočkala. Obvykle se problém řeší prostě tak, že se na mém počítači přihlásí někdo z kolegů z redakce aktualit, leč teď tu není nikdo krom noční redaktorky, která windowsácký účet pro jistotu vůbec nemá. Co teď? Naštěstí brzy přichází sám Velký Šéf Unger, ředitel celého Aktuálně, slituje se nade mnou a přihlásí mě přes svůj účet. Juchů, můžu se pustit do práce!

S dosluhující noční redaktorkou probíráme moje vytipovaná témata a shodujeme se na třech, která by stála za zpracování. Adamo-Aničko-Barboru Škrlovou radši ponechávám někomu zkušenějšímu, připadaje si na tak velké téma moc malá ryba; právnické námitky proti Kaplického chobotnici na Letné jsou napsané už od včerejška. Nakonec na mě zbyde šťastný konec jednoho "únosu" malé holčičky, kterou rozvedený tatínek po prázdninách nevrátil mamince. Prý neměl peníze na vlak... 

Překulí se osmá, blíží se devátá a redakce pomalu ožívá. Přichází Simona, "moje" Simona, produkční týmu aktualit a dobrá duše, která se o mě od prvního dne stará jako o vlastní a dokonce mi půjčila vlastní klíče od redakce... Fajn, dostává se mi dnešního úkolu, ale než se k němu dostanu, třikrát se změní. Nakonec mi zůstane úkol velevýsostný - překlad z Aktuálně.sk o nedožitých 95. narozeninách Gustáva Husáka.

Mezi řešením Husáka sem tam občas něco pořešit na Skypu se službukonající korektorkou Paajou, mezitím vysvětlit 40 novým kontaktům na Skype, že jsem ta nová externistka, co sedí u dveří, seznamovat se a snažit se zapamatovat si nové obličeje... 

Vysvětlit novému kolegovi fotografovi, že fotím taky, a to proto, že se na svět raději koukám z té správné strany objektivu, pročež nejsem správným fotografovacím objektem - modelem. Pak si mě na moment odchytí sporťáci na angažovací válečnou poradu, a jen co se z ní vrátím, bliká mi na monitoru Simona na Skype. "Už si tě Ondra vyfotil?"

Fotografové se na mě domluvili!!!!!!!! Děsím se, kdo a proč si mě zase chce fotit, že se nenechám a tak. Oni se na mě fakt spikli... Odpovědí mi je stručný fakt, že fotku potřebuju na presskartu a bez presky že se tohle povolání vykonává dosti špatně.

Nedá se nic dělat, musím ze sebe jít udělat člověka. Podle Simony mě Ondra půjde fotit, jen co se otočí a všimne si, že jsem se už vrátila :)) Rychle do koupelny, zciviliznout se, pak se nechat odchytit, usadit se na štafle před modrým pozadím (židlička není), chvilku poslouchat pokyny zkušenějšího kolegy, zapnout si svetr u krku, hodit vlasy dopředu, říct si dvakrát Dobrý den (Sýr, Yesterday, hodně fotograficky atraktivních slov jsem už slyšela, ale Dobrý den tentokrát poprvé :))) - a je hotovo. Fotka vypadá kupodivu i k světu. Asi to nebude objektem, ale pořizovatelem.    

Mezitím mi píše produkční Renata a sděluje mi zprávu dne: Do hodiny bych měla mít z vyšších míst založen přístupový účet a aktuální e-mail. Huráááááá! Během odpoledne za mnou skutečně dorazí počítačový Honza, v čemsi se pohrabe, nechá mě zadat heslo a já mám konečně vlastní účet. Obnovit Skype kontakty, které se nepochopitelně obnovují opožděně o jedno přihlášení... Po třetí mi píše zase Simona. "Terezo, ty jsi tu ještě?" Jasně, divím se, mám přece službu až do pěti, ne? Ne, ona je jen do tří, což bylo právě před pár minutami. Ještě z nového aktuálněmejlu poslat prosebný mail o zasílání tiskových zpráv na příslušná oddělení pražských a krajských divadel - a PADLA! Nečekaně padla. Rychle domů. Po příjezdu na kolej se nacpat, lehce se prospat... a ... a.  

Čeká nás velmi veselý večer. VVV. Zajímá vás, co se dělo dál? To můžete vidět ZDE - DegéNávštěvní kniha -ZDE - Degén TV - deGeocaching aneb Záhada hlavolamu...
ZDE - u Tužky doma... a ZDE - u Aleka doma...

a už tý perverze bylo dost. Kdo nechápe, počká si jednou v budoucnu na můj nejoblíbenejší letecký vtip... Dobrou noc. Za pět hodin vstávám na výjezd Aktuálně.cz do Dolních Počernic, oficialita veliká a odpoledne se bude pít. Ne, já nechci...