Levá, pravá (povídka na volné téma)

Dnešní, poněkud psychologická povídka je inspirovaná skutečnou událostí. Kam až sahá skutečnost a co jsem si domyslela, to zkuste uhodnout sami, prostor máte pod dílkem... Ač jsem psaní tradičně nechala až na dnešní ráno, měla jsem téměř finální podobu povídky v hlavě už hodně dlouho. Tomu úžasnému a okamžitému nápadu s Měničem levopravým nešlo odolat =o) A podobně inspirativních nápadů se rodí v našem kolejním pokoji nespočet a spousta z nich se k vám nikdy nedostane, za což buďte rádi...  Proto tuhle povídku - poslední z tohohle semestru - nelze věnovat nikomu jinému než P., té nejúžasnější spolubydlušce, jakou jsem si kdy mohla přát. Is maith liom tú, vole :o)

Levá, pravá

Listopad
Neděle. Dneska jsme se spolubydlící T. vyrazily natáčet do města. Ten blbec školní okecával, že to prý za DEN nemůžu stihnout, materiál na pětiminutovou reportáž! Ale však on bude čumět. Stihly jsme to, a jak! Fakt bezva den. Jedinou vadou na kráse je to, že jsem ztratila rukavici. V té zimě to docela naštve. A jako naschvál - ne, že bych aspoň ztratila rukavici pravou - v pravý ruce jsem stejně měla kameru a ta se v rukavici držet nedá. Ne. Já musela ztratit levou, takže mi omrzaly obě ruce. Ach jo. No není to štěstí?

Úterý. Tak já jsem asi blbá. V neděli jsem psala o té pitomé rukavici. Kterou jsem ztratila? Levou. No a dneska přijdu ze školy, v předsíni se přezouvám a najednou koukám - rukavice! Jak se dostala na botník, napadlo mě? Pak se na ni kouknu pořádně a nemůžu uvěřit. Byla to ta levá! Jasně, první, co mě napadlo, jsem pitomec a v neděli jsem si ji nechala na koleji, takže jsem vlastně neztratila nic. Jenomže já fakt měla obě s sebou! A kdyby to bylo takhle, musela by pravá někde být. Jenže není. Jako by se po ní zem slehla. Nebo jako by je někdo vyměnil. Sakra, co to je za zmatky?

Pátek. Asi tady vážně řádí měnič věcí. Pravý mění za levý a levý za pravý. V noci mi někdo vyměnil reproduktory u počítače! Ještě večer byly jako obvykle, pravej s ovládáním jsem měla po pravý ruce, normálka. Dneska odpoledne přijdu, pustím počítač, chci si stáhnout zvuk... a šmátrám po bedýnce bez ovladačů! Spolubydlící T. se na to tváří hrozně udiveně, jen si pochvaluje, že ona repráky nemá a že dobře ví, proč to dělá.  Hmm. To mi vysvětlete, co se tady děje! Přece nejsem náměsíčná a nevyměňuju věci! A i kdyby - přece bych v noci nedokázala přepojovat reproduktory v tom klubku kabelů za počítačem! To není možný. Tady něco nehraje!

Prosinec
Pondělí. Už dlouho, asi čtrnáct dní, byl klid ve věci pravá, levá. Už jsem myslela, že to přestalo. Jenže ono ne! Znáte takový ty opačný nůžky pro leváky? Tak přesně tyhle se mi dneska objevily na stole! Přitom ještě včera večer jsem stříhala s těma pro normální lidi. A do rána tam byl ten levákovskej šunt. Nechápu to. Pochopila bych, kdyby T. byla levák, mohla by se splést a položit svý nůžky ke mně. Ale ona je pravověrnej pravák jako já! Nechápu to. Tady se něco děje.

Čtvrtek. Asi mi začíná hrabat. Ze skříně mi zmizela kolečková brusle a místo ní se tam objevila jiná. Hádáte správně, obě jsou na jednu nohu. Mám teď dvě levý brusle. Tohle už je vážně moc - začínám si v tomhle pokoji připadat divně. V noci se mi zdálo, že mi někdo stahuje pravou ponožku, ale byl to jen sen. Stejně jsem se ale vzbudila a zařvala. Když jsem to vyprávěla T., zadívala se na mě jaksi divně a prohlásila, jestli si nepřipadám poslední dobou trošku unaveně. Ona prý jo, takže se sbalila a o týden dřív odjela domů na Vánoce. Jsem tu s Měničem sama. Pomoc!

Leden
Úterý. Tak jsem zase zpátky na koleji. Vánoce byly super, doma byl klid a myslím, že jsem se přes svátky zase hodila do pohody. Ani jedna věc se mi nezměnila. Doufala jsem, že už to bude dobrý, ale jen jsem sem přijela, vyšla jsem z omylu. Dneska ráno se vzbudím a u postele mám obě pantofle pravý! Už mě i napadlo, že si T. dělá blbou srandu, ale přísahá, že ne. A navíc, kde by v noci dokázala sehnat úplně stejnou papuči, jako je ta moje? Tohle je už fakt moc. Tohle místo je divný. Začínám se tady bát!

Pátek. Stalo se to zase! Došlo i na koupelnu. Přes noc se přestěhovaly všecky věci z pravýho umyvadla na levý a naopak. Dokonce i věci ze skříněk se přehodily! Nic se neztratilo, jen... to, co bylo vpravo, je teď vlevo a obráceně. Když jsem to ráno zjistila, začala jsem už vážně řvát strachy. T. přilítla celá bez sebe, co se mi stalo. Když to viděla, taky to s ní docela zamávalo. Takhle rychle se balit a vypadnout na nádraží jsem ji ještě neviděla. Ještě že je pátek a já jela taky domů. Tady je všecko v pořádku. Ale příští týden to bude horší, musím se učit na zkoušku a to budu muset zůstat o víkendu v Praze, doma bych se nic nenaučila. Já na to divný místo nechci...

Středa. Zatím se nestalo nic. Něco se ale děje se mnou! Dneska jsme se tak odpoledne bavily o čemsi s T., koukám se na ni... a najednou se mi zdá, že jí přeskakuje škrábanec na obličeji z jedné tváře na druhou. Jasně že jsem jí nic neřekla... ale tohle už je vážně moc. Mám tady divnej pocit. Buď se jednoho krásnýho dne probudím jako T., protože někdo přeměnil duše ve spících tělech z levé půlky pokoje na pravou, anebo mi hrábne. Bojím se, co se stane dřív.

Pátek. Dneska jsem byla ve městě. Pokračuje to! Už se věci mění i na lidech. Do metra přistoupil kluk se sádrou na pravé noze. Pustila jsem ho sednout, koukám z okna, pak se otočím... Kluk měl sádru na levé! Jinak byl úplně stejnej, dokonce četl stále tu samou knížku. Ani ho nemohl vystřídat nikdo další, vždyť jsem celou dobu stála půl metru od něj! Jo a strany si vážně nepletu. Ale říkám si, jestli fakt není chyba ve mně.

Pondělí. Ještě pořád rozdýchávám to, co se stalo ze soboty na neděli. Jen na to pomyslím, klepe se mi ruka, skoro nemůžu psát. Večer jsem šla spát na své, tedy levé půlce pokoje... a ráno se vzbudím kde? Na pravé straně, a ještě k tomu na SVÉ posteli! S mým polštářem a mým spacákem. Je to příšerný. Celou noc jsem se ani nevzbudila, nezdály se mi žádný divoký sny, který by snad doprovázely nějaký noční přesuny... T. se vzbudila zase vlevo a tvářila se taky pěkně vykuleně. Tu to ale tak neťaflo, asi proto, že se jí jiný věci nedějou.

Úterý. Byla jsem v ubytovací kanceláři požádat o výměnu pokoje. Tady už nevydržím ani den! Měnič si asi řekl, že to posledně přehnal, a v noci se vrátil k malejm vtípkům. Přehodil mi prstýnek z levé ruky na pravou. A že by mě to vzbudilo? To zrovna. Celou noc jsem spala jako nemluvně. Je to sice relativní maličkost, ale dorazila mě. V tomhle pokoji už nezůstanu ani chvilku, jinak bych se taky za chvíli mohla probudit na opačným konci Prahy, nebo rovnou někde v Austrálii! Ženská v ubytovačce se mě ptala, proč se chci stěhovat, jestli mám nějaký problémy se spolubydlící. Řekla jsem jí pravdu, jaký se u nás dějou divný věci. Tvářila se chápavě a řekla mi, ať chvíli počkám. Za chvilku se vrátila ze zadní místnosti, přinesla mi kafe a byla strašně milá, povídala si se mnou a řekla mi, ať nemám strach, že se už pracuje na novým bydlení. Super! Doufám, že se Měnič nebude stěhovat za mnou.

Březen

T. sedí na posteli, na protější leží neznámý muž a povídají si. T. se tváří ustaraně.
T.: „Víš, D., mám pořád trošku špatný svědomí kvůli P., mé bývalé spolubydlící... Nebylo to od nás tak trošku sprostý? Ta holka byla fajn, tohle jsme jí dělat neměli! Proč jsme nepožádali o normální výměnu pokoje?"
D: „No tak, miláčku, nesmíš být tak sentimentální. Byl to úžasný psychologický experiment! Ostatně, myslím, že je  jí v Bohnicích dobře! Už žádný změny z levé na pravou stranu, to musí být klid...
T: „Asi máš pravdu. A je to klid i pro nás, viď? Byla to fuška..."
D: „No to bych řek! Ta holka vydržela hrozně dlouho. Už jsem se bál, že budeme muset přes noc stěhovat oba pokoje v buňce! To už by byl malinko problém. Odpadla v poslední chvíli."
T: „Máš pravdu, lásko. Vždyť to je vlastně jedno, má tam určitě lepší pokoj než my tady. Ale mně to vůbec nevadí. Hlavně že jsem s tebou! Viď že to takhle zůstane už napořád?
D: „To víš že ano, miláčku. Pojď sem..."

Zamilovaná T. si nevšímá poněkud chladnějšího D. pohledu při poslední větě. Ani nemá tušení o fotografii neznámé blondýny v D. kapse...

Zpočátku si nevšimne ani drobných náznaků. Že myš najednou leží nalevo od počítače? Že někdo přehodil struny na kytaře, aby se na ni dalo hrát levačkou? No co, třeba je D. levák. Takových detailů si T. nevšímá, když je zamilovaná. Záleží snad na tom, jestli někdo píše pravou nebo levou?

Duben
Když T. jednoho rána vkročí do koupelny, která byla odjakživa v buňce vlevo, a vrazí do záchoda z pravé strany, dostane hysterický záchvat. D. musí nakonec volat pohotovost. Sedativa nepomáhají.

T. i P. sedí v polstrované místnosti a malují si fixami. Už je zase dobře a nic, vůbec nic se nemění.
Spolubydlící se znovu sešly.