Mám smlouvu! Jsem zaměstnanec NetCentra, s.r.o.!

Tak už ji konečně mám v ruce! Po mnoha obrovských pracovních úspěších (například spolehlivé a permanentní plenění zásob nápojů =o) se mi konečně dostalo té pocty, že mi byla vystavena pracovní smlouva. Sice jen externistická a na dobu neurčitou, ale co? Je to úžasný pohled a pocit. Koukněte se na tu úžasnost taky...  

No nevypadá to úžasně? Vypadá, taky si myslím :o) Plyne z ní pár věcí, především však to, že ze mě od data podpisu bude zaměstnanec Aktuálně.cz, potažmo společnosti NetCentrum. Budu vykonávat redaktorskou činnost pro internetový deník Aktuálně.cz podle předem dohodnutého plánu, redaktorskou činnost budu zajišťovat osobně, dílo odevzdám včas a v kvalitě dle zadání. Pěkné, ne? Už nejsem žurnalistčí mládě na vratké a volné noze! Ta volná z toho vypadává.

Jelikož jsem dneska ale nebetyčně unavená z práce a zítra vstávám na sedmou (brrr), o moc víc vám toho nepovím. Ostatně toho není moc. Mám za sebou další osmičku, dneska ve sportovní redakci, napsala jsem dva články - jeden o vzkříšení pardubických hokejistů a druhý o přípravách Harrachova na pořádání závodů SP v letech na lyžích. Pohoda. Mezitím jsme stihly s Paajou kdeco a kdekoho zdrbnout a naší Simonou jsem byla pověřena vypravit se zítra na tiskovku k 39. výročí upálení Jana Palacha. Má to kladnou i zápornou stránku - téma to je rozhodně zajímavé, ovšem mi to protáhne pracovní dobu. Doufám, že neusnu, a když už usnu, tak aspoň ne na tiskovce, ale až v redakci.

Jo a ještě pár novinek je. Budu mít nové okuláry. Včéra jsem se odhodlala, vyrazila a dva obchody prošmejdila, přičemž druhý mi doporučila úžasná Šárka a tam se zadařilo. Vyhlídla jsem, pak tam dotáhla Paaju ke schválení (koukat se na mě bude hlavně ona) a zaplatila něco přes tři tisíce peněz, což za hezké obruby (dohněda a oválnoobdélníkového tvaru) a speciální skla na moje pidlooči není vůbec hodně. Pan prodavač byl velice ochotný, milý a (až moc) snaživý a neustále se mě snažil přesvědčit, ať si vyberu něco výraznějšího, že takový krásný oči je škoda schovávat za tak obyčejný brýle. Snažil se přirozeně marně. Povrtal se mi ale v brejlích starých, v těch, ze kterých mi od Paajina silvestrovského zásahu padalo sklo... Už nešilhám a nemotám se, jupí. A ve středu nebo ve čtvrtek si jedu pro okuláry fungl nové. Těším se moc.

A taky jsem hrdina, nejen proto, že si beru služby na sedmou. Včera se ve mně vzepjalo hrdinské ego a objednala jsem se k zubařce. Ono když nic nebolí a březen je tak daleko, to se to hrdinuje...

Jdem se s Paajou koukat na film, doufám, že nedopadneme jako včera - chtěly jsme si pustit Zelenou míli, ale konala se stávka titulků, tak Paaja pravila, že si pustíme něco veselýho. Vyhrabala jsem 21 gramů. Psychologické drama - sice prvotřídní, ale k něčemu veselýmu to mělo sakra daleko. Doufám, že po dnešní úprave titulků už ta Míle pojede tak, jak má. Bojím se, k čemu bysme se zase omylem dostaly.