Na každýho jednou dojde! Ještě nedávno si diváci naší deGeniální televize stěžovali, že se vyhýbáme zaláskovaným tématům. Teď se můžete těšit, že se to možná změní: Degéni se zamilovali! A oba a nezávisle na sobě :)))
První s tím začala Paaja. Už o vánočním volnu mi od ní přišla nadšená smska, že se zamilovala! A do Ira! Víc vám ale nepovím, jelikož by to ode mě nebylo fér. Jestli vás zajímá, kdo je Paajin vyvolený, zapátrejte na stránkách *DEGÉN TV*. S troškou snahy kýženou informaci najdete =o)
A teď tedy já. Protože jsem pro každou špatnost a blbost, nenechala jsem se dlouho Paajou hecovat a řekla jsem si, že se musím zamilovat taky. Zprvu jsem se pokoušela oživit letní lásku k Panu Pilotěnkovi, ale nebylo to ono. Už jenom proto, že si ho ze známých důvodů nemůžu ani představovat, natož pak pověsit slintací fotku nad postel... Dokonce i jeho úúúžasnej hlas se mi za těch pět měsíců jaksi vykouřil z hlavy. Učinila jsem sice pokus najít p.P. na Googlu, ovšem marně - vyhledavač našel kdejakého mluvčího nějaké provinční firmy, ovšem pan Pilotěnko nebyl k nalezení. Prostě žádná sranda, a bez srandy nemůže být žádná pořádná láska.
Ta pořádná na sebe ovšem nenechala dlouho čekat. A zase a klasicky mi to dlouho trvalo. Svého vyvoleného znám už dlouho, jak jinak - já se prostě dovedu zamilovat až poté, co dotyčného znám delší dobu... V tomhle případě znamená delší doba necelý rok. Za tu dobu jsem stihla poznat a ocenit charakter dotyčného i jeho lidskou stránku, postupem času vznikla silná sympatie - a pak mi najednou došlo, že dotyčný vlastně vůbec není ošklivý. Ba naopak - že to je totální kus slintací! A bylo to. Uááááááááách...
K tomuhle poznání došlo pozvolna asi před čtrnácti dny až týdnem. Nenechala jsem se omámit prvním náznakem citů, znám se a vím, že někdy toto pominutí zatraceně rychle odezní a pak si vysvětlujte, že vás to zničehonic přešlo... Lepší je chvíli počkat a ověřit si, zda jsou city opravdové a vytrvalé. Byly. Před pár dny jsem se svěřila Paaje, která mě v citovém vzplanutí podporuje a novou lásku mi velmi přeje. Ostatně, co by nepřála, když já jí tu její přeju taky :o)
A teď tedy ta dlouho očekávaná chvilka... kdo je ten šťastný (?) vyvolený?
Je z toho sice chudáček tak trošku ZTRACENÝ, ale myslím, že to vůbec nevadí. Lásce se prostě meze nekladou :o)
Desmond David Hume... aaaaaaaaaaaach
maith thú!
OdpovědětVymazatVeselé :oDD
OdpovědětVymazata taky optimistický :o)
OdpovědětVymazatAle hlavně veselý, to máš pravdu. A tos nebyla u nás na koleji, co máme ty nový lásky... to je teprv veselo! občas až moc, říkám si, jesli my z toho někdy vyrostem... ovšem ne že bych se do toho hnala, mně je takhle fajn... jak se to říká? blahoslavení chudí duchem? :)))
Je tu jeden neřešitelný problém...Dá se platonicky zamilovat do někoho, koho potkáváte každý den a víte, že ho nikdy nemůžete mít... To je hodně zlý :(...a ještě horší je když to trvá rok a půl... a úplná katastrofa je, když Vás onen člověk nakonec osloví... Chtěla jsem nahodit image nedotknutelné hrdinky a všecky pokusy jsem odrážela... A?... a nic... bránila jsem se tak kvalitně, že jsem útoky osrazila... :( Platonická láska fuj... ;( (Snad kromě Dr.House :D )
OdpovědětVymazathmm, to mi povídej... já to tak měla dva roky a skončilo to málem naprostou katastrofou. Na platonický lásky v dosažitelným okruhu bacha, dřív nebo pozděj ta platonika přestane stačit a začne to klouzat do nebezpečnějších mezí...
OdpovědětVymazatTakže upřesňuju: pokud má bejt platonická láska fakt fajn a neškodná, mjusí bejt k někomu naprosto nedosažitelnými :))
Jo, je to přesně tak jak napsala Lioness (tedy Lvice? :o) Lepší je zůstat u snění, protože ze snu se vždycky můžete probudit (a občas se k němu vrátit), kdežto realita bolí...a té se nevyhnete.
OdpovědětVymazat