The Beatles - In My Life

Dlouho jsem váhala, kterou písničku vám tentokrát předhodím. Adeptek bylo nejméně pět a tahle z boje nakonec vyšla vítězně nejen díky lehce sentimentální náladě, kterou evokuje celou svou podstatou, ale také díky faktu, že právě dneska - 8. prosince - to je už 27 let, co z tohohle světa odešel člověk, který je jejím autorem. Člověk, kterého jsem nejprve zbožně uctívala, pak platonicky milovala, pak nekriticky obdivovala, posléze začala i kritizovat, pak chápat a nakonec litovat. Během všech fází pak přetrvával respekt a vděk za všechno, co dokázal světu dát. A tak ho vidím i dnes, 27 let poté, co byl z tohoto světa odejít šesti výstřely ze zbraně Marka Chapmana. Johne Winstone Lennone, díky. Dnešní písnička je na Tvou počest. A také na počest všech ostatních, které mám ve svém životě nejradši... In my life I love you more.

 

IN MY LIFE There are places I'll remember all my life though some have changed Some forever, not for better some have gone and some remain All these places have their moments with lovers and friends I still can recall Some are dead and some are living In my life I've loved them all But of all these friends and lovers there is no one compares with you And these memories loose their meaning when I think of love as something new Though I know I'll never loose affection for people and things that went before I know I'll often stop and think about them In my life I love you more Though I know I'll never loose affection for people and things that went before I know I'll often stop and think about them In my life I love you more

V MÉM ŽIVOTĚ Jsou místa, na něž budu vzpomínat celý život, ačkoli se změnila Některá navždy a ne k lepšímu některá zmizela, jiná zůstávají Ke všem těmhle místům se vážou chvíle s láskami a přáteli na něž stále vzpomínám Někteří už odešli, jiní stále žijí Všechny jsem je měl  ve svém životě rád Ale všichni tihle přátelé a lásky nejsou nic ve srovnání s Tebou A ty vzpomínky ztrácejí smysl když přemýšlím o lásce jako o něčem novém Ač vím, že nikdy nepřestanu mít rád lidi a věci, kteří byli dřív Vím, že se budu často zastavovat a myslet na ně Ale Tebe mám ve svém životě nejraději Ač vím, že nikdy nepřestanu mít rád lidi a věci, kteří byli dřív Vím, že se budu často zastavovat a myslet na ně Ale Tebe mám ve svém životě nejraději

Melodie mého mládí a text, při kterém mě přepadá sladkobolný sentiment. Možná jsem už někdy psala, jak všecko v mém životě odchází a nelze to zastavit. Mění se především moje kulturní lásky - oblíbení interpreti, písně, spisovatelé, knihy. U interpretů je to nejznatelnější. Koncem základky a asi první dva roky na BiGy byly ve znamení Beatles. Za tónů jejich písní jsem se urvala průměru, stala se tím, čím jsem asi chtěla být a čím snad dosud jsem... a tak. Koncem gymplu, díky kamarádům, kteří si mě vzali do práce, pak nastoupila éra Pink Floyd. Schýzy rané dospělosti, strach z blížícího se konce blažených let a zkoušky trvanlivosti našich přátelství i z věcí jiných, které nakonec nebyly povětšinou tak zlé, jak jsme se báli... ale my si v těch schýzách na jednu stranu libovali, přiznejme si to, bráško... :o) You know. A loni nastoupila éra U2, která trvá dosud. Občas přemýšlím, jak dlouho mi ještě vydrží - při průměrně dvouleté výdrži jedné skupiny už je možná tahle moje aktuální irská láska za zenitem... ale kdo by to řešil, dokud nedošlo na věc?

Tolik tedy malé odbočení. Ač už dávno nejsem beatlemaniak tělem i duší (jak mi to bylo dneska vyčteno), dopustit na tuhle liverpoolskou čtyřku nedám. Stará láska nerezaví a sentiment vládne rukou železnou. Nehledě na to, že jejich muzika je osvědčená lety a objektivně vzato - má hodně do sebe. Některé písničky míň, jiné víc. Tahle, Lennonova In My Life, má do sebe hrozně moc. A to je asi důvod, proč se u mě stále drží na úplné špičce žebříčku beatlesáckého a v širší špičce toho absolutního...

Lennon s McCartneym si prý kdysi řekli, že by měli napsat něco o svém domovském městě, Liverpoolu. McCartney stvořil Penny Lane, Lennon napsal dnešní písničku. Penny Lane není špatná, ale je až moc konkrétní. Lennon se prý rozpomněl na každodenní cestu do školy - a výsledkem byla tahle nádhera. In My Life je zasněná, vzpomínající v dobrém, ale přitom lehce posmutnělá... a u mě vede na plné čáře. Svého času mě příjemně překvapilo a potěšilo, že i sám autor měl tuhle písničku moc rád a dokonce ji označil za "první opravdovou píseň, kterou kdy napsal".

Vzpomínání. Místa pomáhají vybavit to, co jsme tam kdy zažili, s kým to bylo... a soukolí vzpomínek se dá do pohybu a těžko je zastavíš. Čiší z nich úsměv a posmutnělost nad tím, jak věci míjejí, zároveň ale i jakési smíření. I já u téhle písničky vzpomínám. Vzpomínám na lidi, které jsem potkala a poznávala v době, kdy mě tahle písnička provázela kusem života. První dva roky na BiGy. Pokus zapadnout někam, kam to až tak nešlo, snaha vyjít s každým, a pak poznání, že všem se zavděčit nelze. Ti, kteří mi až tak nesednou, sice nemusí být mými nepřáteli, ale nelze se na všecky tvářit stejně mile, to pak člověk ztratí tvář a skutečné přátele nenajde. Já je o měsíce později našla. A právě oni jsou ti, na které při téhle písničce vzpomínám... Místa a lidé.

Intr. Chvíle bezstarostné pohody, vymýšlení tajné řeči, vaření karamelu na lžičce nad svíčkou, zavírání menších obyvatelek pokoje do skříně a boje s fanatickou Svaťou. Pájka, Májka, Zuzan. Každá jiná, cesty každé z nás se daly jiným směrem, přesto ale vzpomínám - i se občas setkávám - moc ráda. Díky, úchylové moji :o)

BiGy - Holky zepředu. Čtveřice "hodných holek", co sedávala v prvních lavicích, plus já a Ajv. Zlatý holky, co sice nepily, nechodily do hospod a neměly rádobyintelektuální sklony jako ta hovadštější část třídy a žily na pohled hlavně učením... ale všechny měly zlatý srdce na pravým místě. Dodnes vzpomínám na společné narozeninové oslavy ve žďárských cukrárnách, a vaše narozeninové dárky mám dodnes dobře schované. Díky - Zdíšo, Jani, Jančo, Káťo a Evko...

BiGY - My čtyři. To nejlepší na konec. My čtyři znamená nás osm, parta šesti mladých pánů a mě s Ajv, ta nejzhovadilejší, nejdepresivnější a nej... část třídy. Místa? Lavička před naší třídou, lavička u šaten... žďárské hospody, namátkou Swing, Batyskaf, U hada - a hlavně Astra, jak bych na tu mohla zapomenout? Ve čtvrťáku náš druhý domov, kde jsme trávívali odpoledne po škole u pivka, kofoly s vínem a prokecali hodiny a hodiny... Snění a plány, rozebírání našich schýz a depresí, vážné hovory nad muzikou a knížkama, analýzy fotbalových, hokejových a florbalových mačů po hodinách tělocviku... urputné kulečníkové boje... krmení jukeboxu... a tak. A všecko spojené tím asi nejneuvěřitelnějším přátelstvím, jaké jsem kdy poznala. Bylo nás osm, bála jsem se, kolik z nás zůstane přáteli poté, co opustíme rodný přístav BiGy. Nepopsatelně jsem se bála. Doopravdy se utrhl jenom jeden. Zbytek se setkává - sice ne příliš často, ale stále si máme hodně co říct, a o to tady snad jde. A tři z vás patří stále k tomu nejcennějšímu, co mám. Minimálně polovina z nás tedy přežila bez úhon - je to hodně nebo málo? Myslím, že hodně. Sakra hodně. Ajve, Sedli, Mory, Pallo, Koudy, Loquííku, Pospi - děkuju vám. Jako nikomu dalšímu. Ale to vy víte.

O pár řádek výše jsem napsala, že tahle písnička ve mně bezprostředně evokuje vzpomínky na léta středoškolská. Odpustím si proto vyznání ostatním přátelům, kteří patří jinam. To, co pro mě znamenají, to ovšem nikterak nesnižuje. Peach friends, rodino, i moji nejnovější přátelé - kolegové žurnalisti... o vás zase někdy jindy.

In my life I love you more. Vás, své přátele, mám ve svém životě nejraději. Tohle se mi na té písničce líbí možná nejvíc - YOU lze překládat jako ty, nebo jako vy. Lennon to nejspíš myslel jako vyznání pro jednoho konkrétního člověka, já za těmi slovy vidím skupinu lidí. No vidíte, během psaní jsem odpověděla sama sobě na tu palčivou otázku, co mi hlodala hlavou během psaní celého příspěvku - KDO bude ten jediný, kdo přebíjí vzpomínky na ostatní a koho mám nejradši? Nač to hrotit. You jste v tomhle případě VY. Vy, kteří víte.