Slavíme narozeniny

...můj blog a svoboda v naší zemi. První a osmnácté.

No jo, už je to rok, co jsem si řekla, že si na stránkách začnu psát něco jako občasný internetový deníček - sem tam nějaký ten postřeh ze života nebo komentář k tomu, co se děje kolem nás... Rok utekl jako voda, mně se ovšem zdá, že se svým blogem žiju mnohem déle než pouhých 365 dní...

Moc se toho vlastně nezměnilo. Deníček se přestěhoval z mých osobních stránek na bloguje.cz - ano, podlehla jsem trendu, především ale své lenosti. Přednastavený redakční systém je prostě rychlejší a pohodlnější než věčné přepisování html kódu. Já jsem splnila to, co jsem si předsevzala - naučila jsem se psát na povel a z pocitu, že bych něco napsat měla... a mimochodem, chystám se toto umění dovést k dokonalosti, v úterý se jdu už víceméně formálně poptat na mou první práci. Ano, Terinka se dobrovolně vrhá do pracovního procesu... a světe div se, docela se na to i těší. Ale o tom až někdy jindy, netěším se zase tak moc, abych básněním o práci kazila sváteční a narozeninovou atmosféru :o)

Dneska jsem si náhle uvědomila, jak prozíravě jsem to loni zaonačila. Můj první příspěvek (přirozeně k tématu) spatřil světlo světa právě v den, kdy si připomínáme začátek konce jednoho extrémně zhovadilého režimu. V den, který mám jako jediný státní svátek skutečně ráda. Před osmnácti lety začala nová etapa našich dějin, před rokem začala jakás takás tradice mého pravidelného a veřejného psaní. Naše čerstvě dospělá, osmnáctiletá svoboda a demokracie má chyby a problémy, samozřejmě. Přesto jsem nevývratně přesvědčena, že je přes všecky své problémy dobrá a nesrovnatelně lepší než to, co tu bylo předtím. Totéž bych přála i mému blogu -  byla bych ráda, kdyby přes občasné chyby, omyly nebo problémy působil celkově kladným dojmem. Jak se to zatím daří, to musíte zhodnotit vy, mí čtenáři... pro komentáře je místo dole.

K narozeninám se sluší něco popřát. A tak tedy vám oběma, dnešní oslavenci, upřímně a s láskou přeju:
Tobě, svobodo:
Ať si do své dospělosti vezmeš hlavně to dobré, cos nám za těch osmnáct let přinesla. A nikdy nezapomeň na euforii, odvahu radost a především naději, ze kterých ses zrodila. Protože jestli někdy ztratíš naději, že bude líp, budeš mít už jen krůček ke smrti. A kdo by přišel na tvé místo...? Lepší se ani neptat.
Hodně štěstí, holka. Doufám, že s tebou prožiju celý svůj život. Bez Tebe ani ránu.

A Tobě, moje Doblbumluvení:
Moje malé roční duchovní dítko, ani nevíš, jak jsem se Tě za ten rok naučila mít ráda. Doufám, že spolu ještě nějakou dobu vydržíme... a co Ti popřát? Ať čtenářům, se kterými se setkáváš a budeš setkávat, dokážeš tlumočit moje názory, dávat pohodu nebo je inspirovat k zamyšlení. Ať oni, Tví čtenáři, se vždycky snaží respektovat náš hlas i v případě, že s ním nebudou souhlasit. Jiný názor může být obohacením a inspirací, v případě, že je podán slušně a s respektem. 
A nikdy nezapomeň, že své starší duchovní sestře, té dnes dospělé, vděčíš za celou svou existenci. Nikdy ji proto nepřestaň do posledního dechu hájit. Nikdy.