Marta Kubišová - Hej Jude

Písně, které pro mě něco znamenají, se dělí na několik nálad. Jsou písně do pohody i normálních dnů, které pohladí po duši - sem patří první dvě, se kterými jste se tu už setkali. Jsou také písně do melancholie a schýzy, které rozjedou kolotoč melancholického vzpomínání, nebo prohloubí takový ten sladkobolný a jaksi příjemný smutek a tesknění... S těmito dvěma kategoriemi si obvykle vystačím, jsouce buď pohodář nebo poněkud okázalý masochista, libující si ve vlastních depresích.  Někdy ale přijdou chvíle, kdy je člověku tak divně a nedobře, že jsou oboje nepoužitelné: pohodové nesnesitelně zlehčují a jejich naděje se zdá být jen šméčkem na lidi, ty schýzovací zase ubíjejí a místo sladkobolného smutku navozují totální bezvýchodnou depresi. V takových chvílích je zoufale potřeba ta poslední skupina. Písně, které dokáží dát naději. Není jich moc - ale díky Bohu není ani moc situací, kdy bych je doopravdy potřebovala... ale jsou. Dnešní písnička je jejich královnou.

Hej Jude

(hudba Lennon - McCartney, text Zdeněk Rytíř)

Hej Jude, co dá ti pláč

Oči pálí a slzy zebou

Víc nemáš, jen malý poslední dar

Znáš písniček pár, ty půjdou s tebou

Hej Jude, že má tě rád

To se v písních tak snadno zpívá

Na rubu všech písní, kde končí rým

Tam prý leží stín, který nám zbývá

Svět je krásnej, svět je zlej

Hej Jude, věř v něj

Do vínku nám dal víc ran a boulí

A do těch ran ti sype sůl

A láme hůl

Tak vládne nám svět, tak s námi koulí

 Ne ne ne ne ne, ne ne ne, ne

Hej Jude, tvou píseň znám

Když ji zpívám, tvé oči září

A potichu a skromně broukáš si dál

Tak ať celý sál jen tobě patří

Tak jen pojď sem, já půjdu tam

Hej Jude, já mám tvůj lístek až tam

Kde málo vidím

Jen poslouchám a skrývám stud

Hej Jude, Bůh suď

Proč zpíváš ji líp, já nezávidím

Ne ne ne ne, ne ne ne, ne

Hej Jude, ty víš a znáš

Oči pálí, snad mám v nich slídu

Jen proto v tvých ústech překrásně zní

Ty vyzpíváš v ní celou světa bídu

Bídu, bídu, bídu, bídu, aaaaaa

Na, na na na na na na

na na na na

Hej Jude

Na, na na na na na na

na na na na

Hej Jude

...

Tuhle písničku nazpívala Marta Kubišová. Paní Zpěvačka s velkými písmeny, jediná osobnost české hudební scény, kterou si dovolím takto označit. Paní Kubišovou považuji za osobnost, která se nedala ohnout režimem ani měnícím se vkusem doby, šla si svou cestou a dělala a dodnes dělá to, co ona sama považuje za správné... a nejen proto si jí vážím. Miluju a obdivuju i její úžasný, krásně zabarvený hlas s neuvěřitelným rozsahem. A vážím si také textů jejích písní, protože nikdy nesklouzly k povrchnosti. Trošku naivní a utopické, to některé občas jsou... ale někteří lidé musejí snít, aby přežili. A někteří sní v písních. A pokud chcete, vždycky v nich najdete něco, nad čím se dá přemýšlet - a tak se snad pozná dobrý text.

Tolik tedy k interpretce. Samotná písnička - co k ní říct? Odkud začít? Snad od další z mých zásad (vzpomínáte na tu, že nemám ráda videoklipy, a jak to dopadlo - první dvě písně rubriky jsem vám básnila o dvou výjimkách :o). Zásada číslo dvě zní, že NEMÁM RÁDA PŘEDĚLÁVKY. Razím názor, že předělat písničku, vydělat na osvědčeném nápadu někoho jiného, navléct ji do nového zvuku nebo slov, vše podle požadavků doby, to dokáže každý řemeslaznalý blb. To není umění. Slyšela jsem spousty coververzí mých oblíbených písní a při naprosté většině se mi ježil veškerý porost na těle a kudla v kapse se otevírala. Ale i zde se výjimky najdou - a Hej Jude paní Kubišové, opatřena neuvěřitelným textem pana Rytíře, je naprosto bezkonkurenční. Je to jediná písnička, u níž mám raději předělávku nežli originál. A že je laťka hodně vysoko...

Beatles a jejich legendární nahrávku snad nemusím rozebírat, tu snad nelze neznat. I pro tu mám velkou slabost. V případě originálu však boduje především samotné podání - Beatles se už v té době dopracovali k brilantnosti nahrávek a Hey Jude je toho příkladem. Slabší stránkou beatlesácké verze je pro mne text. Jistěže znám příběh, který se ke vzniku písně váže, jistěže jsem si ji několikrát překládala - ale nemám z ní přesto jasný dojem, dodnes nevím, jak ji chápat. Úžasná melodie a interpretace tuto slabost vyváží... ale pro mě, která dám především na sílu slov, to je poměrně velké mínus. 

Nedivte se tedy, že u mě česká předělávka zvítězila. Melodie nezměněná a stejně úžasná, místo Beatles osobité podání paní Kubišové... a fantastický, neuvěřitelný text. Znám jej delší dobu, líbil se mi... ale doopravdy se mi zaryl pod kůži před více než třemi roky. V jedněch krutých, těžkých a beznadějných dnech, které přišly jako blesk z čistého nebe a poprvé mi ukázaly, že život nejenže je svině zlá, ale navíc taky svině nevybíravá a umí občas uhodit i sakra nebezpečně blízko. Tehdy jsem ztratila iluzi, že všecko musí dobře dopadnout a že se těm, které mám ráda, nemůže nic stát... S tou aurou nedotknutelnosti mě tenkrát opustilo i dětství, asi jsem tehdy určitým způsobem dospěla. Víc se mi na ty dny vzpomínat nechce, aspoň ne teď... Bylo tehdy ale pár věcí, které mi pomohly tím obdobím projít a dávaly mi sílu na každý další den. Věci, které se nesnažily oblbnout a sladce zapomenout, ale věci, které říkaly Je to zlý, je to tvrdý, ale snad zase bude líp... a říkaly to nevtíravě a nevlezle. Pocit, že mám přátele - s nimiž jsem strávila fantastický večer, kdy jsem si říkala, že je život přece jen krásný, a další ráno bylo všecko pryč... ale vědomí, že těch pár lidí mám a že při mně stojí, a připomínka úžasných chvil, které jsem s nimi zažila, to kdesi pořád probleskovalo a nedovolilo mi zahořknout a rouhat se... A pak tahle písnička. Neveselá, přitom nikterak okázale smutná... jaksi zvláštně vyrovnaná, klidná a přitom hluboce nadějná. Celé odpoledne jsem si ji pouštěla a opakovala si jediný verš:

"svět je krásnej, svět je zlej, hej Jude, věř v něj..."

- to bylo to, co mě tehdy drželo nad vodou a nutilo mě to jít dál, doufat a věřit, že bude líp - protože nic jiného než ta víra nám v tomhle životě nezbývá... Život umí být krásnej i krutej, ale pokud nebudeme doufat v jeho lepší stránky, můžeme to tady rovnou zapíchnout. To je to, oč tu běží, to je to, co mi tahle písnička dala. A proto si zaslouží tohle čestné místo v první trojici těch silných písní, proto si zaslouží být vůbec první českou písní, kterou zde uvádím. Jistě, přijdou další... ale na Kubišové Hej Jude nebude mít jen tak nějaká.

K písničce se nepojí ta jedna jediná vzpomínka. Tehdy se mi ale osvědčila jako ten poslední a nejjistější lék, po kterém lze sáhnout ve chvílích, kdy mi není nejlíp a vím, že pomůže. Od té doby mi pomohla víckrát. Když mi není hodně dobře po duši, vzpomenu si na ni, pustím ji či zahraju (nutno dodat, že zahrát ji už není ono - ten zázračný vliv má text ve spojení s Kubišové hlasem) a opakuju, dokud se mi neudělá líp - někdy pár minut, někdy celé dny. A ono se zase líp udělá, a písnička se pak s obrovskou dávkou vděčnosti zase odebere mezi ostatní milované, vzácné a nezneužitelné, totiž ty, které se nesmějí pouštět často, aby se neotřepaly, neoposlouchaly a neztratily tak svou sílu.

Ani dneska ji neposlouchám a nepíšu o ní jen tak, náhodou. Připomenula se mi před několika dny, kdy jsem ji zrovna akutně nepotřebovala... ale akutní potřeba na sebe nenechala dlouho čekat. Nemám právě nejoptimističtější období a mám takový pocit, že ji dalších pár dní budu hodně potřebovat. Ale věřím, že ať se stane cokoli, i to, čeho se bojím a za co prosím, aby se nestalo... zase to přejde. Všechno jednou přejde. Jen nesmím zapomenout na to hezké, co bylo a zase jednou bude, a přestat v to věřit...

Věřím, nutím se věřit, že to bude dobrý. A chci poprosit i vás - ač nevíte, o co tu jde... zkuste věřit taky. Zkuste se připojit k mému nevyřčenému anonymnímu, ale o to zoufalejšímu přání. Jestli to pomůže, zachráníme společně možná jeden sen. Děkuju, aspoň za tu snahu děkuju...

PS: Po úvaze jsem dospěla k závažnému rozhodnutí - poprvé budu na svém blogu "vyhrožovat" cenzurou v sekci komentářů. Komentujte si písničku, Kubišovou, moje pohnutky... ale prosím, zdržte se teorií nebo rozebírání mého Přání. Od toho jsou kdyžtak vzkazy. Příspěvky, které budou řešit, o co konkrétního mi teď jde, půjdou pryč - s pardonem, ale nekompromisně. Díky a doufám, že pochopíte... :o)