Asi třetinu pobytu máme úspěšně za sebou, a tak mě včera napadlo, že bych se mohla začít lehce zajímat o to, jak se dostaneme domů. Fikaně jsme si totiž nekoupily letenky zpáteční, ale jen jednosměrné. A nechávat koupi letenek zpět na poslední chvíli, to je nejlepší způsob, jak za ně vypláznout nekřesťanskou sumu. Případně je nesehnat vůbec.
Když jsme cestu plánovaly, rozhodly jsme se nepořizovat si zpáteční letenku. Je to rozumnější: v případě, že by některá z nás vážněji onemocněla, nevyplatí se chodit tady k doktorovi - to už je lepší sednout na letadlo a vrátit se dřív. Nehledě na to, že jsme nevěděly, jak se nám tu bude dařit, líbit... jestli se sklesle nebudeme vracet s utřeným nosem za tři dny, a tak vůbec. Vzaly jsme tedy letenku jednosměrnou s tím, že domů se nějak dostanem. Když jsem dokázala pořídit letenku Praha - Dublin, pořídím i Dublin - Praha. Pohoda. V informační brožurce ČSA jsem našla adresu irské kanceláře ČSA, na letišti v Praze mi potvrdili, že by neměl být problém se zaplacením v hotovosti na dublinské pobočce. Klídeček.
Do včerejška jsem tedy žila v blažené nevědomosti. Včera mě konečně napadlo, že bych se mohla pro zajímavost mrknout na net, jak se pohybují ceny letenek. Zadala jsem vyhledávání linek ČSA (cesta tam nás přesvědčila - výborná sváča, kafe a vínko na přání rozhodly - zpátky letíme taky s našimi národními aeroliniemi :))) a nestačila jsem se divit. Chytrý rezervační systém mi vyplivl týdenní rozmezí a já zůstala sedět paf - na 29.8. by nás letenka vyšla na necelé tři tisíce - 64 eur plus poplatky! Lepší cena než ta, za kterou jsme letěly sem. Sice bychom odlétaly v sedm ráno z Dublinu, ale projednou to čert vem, tak by se nešlo spát... Jenomže zatímco jsem na to nadšeně civěla, asi se někdo jiný rozhoupal a místo v letadle si zarezervoval a cena čile poskočila. Když jsem si let za půl hodinky ověřovala, už byla cena stejná jako v okolní dny. Čtyřiaosmdesát eur plus poplatky. Skok ceny o dvacet eur za půl hodiny mě pořádně zděsil a došlo mi, že je potřeba jednat. A to tak že rychle. Aby bylo jasno - normální člověk by tento problém řešil internetovou rezervací a následnou bezhotovostní platbou - jenže ani já, ani Míša asi nejsme normální a nevlastníme embosovanou kartu, kterou se dá platit po internetu. Jsme odkázány na tradiční, nemoderní a nepraktický způsob placení hotově, pěkně z ručky do ručky.
Dneska, když se při hraní na Grafton Street rozpršelo, jsme si tedy řekly, že se vypravíme na letiště, najít kancelář ČSA, kde budou určitě mluvit česky a poradí nám, případně nám let hnedka zarezervují a bude vysmáto. Na letiště jsme dojely bez problémů, čímž ovšem pohoda končila. Dublinské letiště je mnohem nepřehlednější, větší a rušnější než to ruzyňské (první nepříjemné zjištění... asi se začnu bát odletu), a když jsme po asi půlhodině konečně našly mezipatro, kde se měla nacházet podle brožurky kancelář ČSA, nenašly jsme tam nic kromě restaurací. V odletové hale o poschodí níže bylo sice prodejních okýnek leteckých společností požehnaně, leč logo ČSA jsem hledala marně. Nakonec mě slečna informátorka odkázala k nenápadnému okýnku, které neslo název Continental Airlines - nejspíš cosi jako společné prodejní místo menších evropských aerolinií... Pravda, i ČSA jsem tam nakonec našla. Jenže místo ochotného personálu na nás za přepážkou škodolibě civěla veliká cedule, hlásající, že provozní doba tu je asi od šesti do jedenácti ráno. V půl třetí odpoledne to je k vzteku. Navíc se rychle rozplynula moje naděje, že se tu se mnou bude někdo bavit česky... anglicky se sice domluvím, ale na vyřizování tak závažné věci, jako je letenka domů, se přece jen necítím, to bych radši pořešila v jazyce rodném. Tak či tak, dneska bylo jasné, že už nepořešíme nic. Proklela jsme zmatené a zavádějící informace z knížečky i ruzyňského letiště a opustily jsme bojiště. Výlet na letiště byl neúspěšný. A obávám se, že nebyl poslední - přičemž nepočítám odlet.
Další postup jsem se už rozhodla řešit svým oblíbeným způsobem, z tepla a sucha pokojíčku, od klávesnice počítače. Rozeslala jsem maily na dublinskou pobočku ČSA (ač hmatatelně neexistuje, e-mailovou adresu má... snad tedy funguje alespoň virtuálně) - kde je možné v Dublinu rezervovat a koupit letenku a jestli by to nešlo vyřídit v češtině? A mail druhý, do něhož tajně vkládám největší naděje. Do Česka, na infomail nejmenované prodejní společnosti, přes kterou jsme kupovaly letenky sem. To totiž bylo naprosto úžasné: letenky jsem zarezervovala po internetu (to zvládnu) a zaplatila hotově na pobočce na ruzyňském letišti (to zvládnu taky). Chtěli po mně jenom vidět moji občanku a kopii té Míšiné, aby měli jistotu, že nám doopravdy nebylo pětadvacet a máme tedy nárok na mládežnický tarif. Sedm tisíc z ručky do ručky, za odměnu jsem dostala dvě hnusná lejstra jako z domácí tiskárny, na nichž stálo ELEKTRONICKÁ LETENKA. Slečna mě ujistila, že kdyby se mi náhodou s těmi lejstry něco stalo, nic se neděje - ať napíšu či zavolám a oni mi ochotně vystaví kopii. Bez problému.
V nouzi nejvyšší mě tedy osvítilo a napadlo mě, že by se to dalo podobně zaimprovizovat i nyní. Zabukovat si letenky opět po internetu - a potom pověřit doma odpovědnou osobu, která se vypraví na pobočku společnosti, tam předloží kopie našich občanek, zaplatí příslušnou cenu a pak vyjedná, aby nám předlohu těch hnusných lejster poslali e-mailem, my si je tady vytiskneme - a bude vysmáto. V případě, že by je nebylo možné poslat mailem, by se možná dalo risknout i zaslání poštou. Anebo taky zaslání letenek nám do Dublinu na dobírku...
To jsou však jen moje naděje. Mail s dotazem jsem poslala, snad mi tedy bude co nejrychleji odpovězeno. Doufám, že kladně - tedy že to půjde nějak zařídit přes onu geniální společnost a třetí platící osobu doma... Jinak mi nezbyde nic jiného, než se znovu (a navíc ráno) vypravit na dublinské letiště a tam klást stupidní dotazy obsluze okénka Continental Airlines, poznamenána nepřiliš jistou angličtinou a neznalostí letecké dopravy. Blbec na druhou. Případně dělat blbce na druhou u konkurenční společnosti Aer Lingus - irské nízkonákladovky, která do Prahy létá taktéž. Jenomže během letu nedostanete sváču (natož vínko a kafe) a navíc máte silně omezenou hmotnost zavazadel a za přebytek doplácíte. Nehledě na to, že slovo "nízkonákladová" má význam jen v případě, že si kupujete letenku s půlročním předstihem. Jak se datum odletu blíží, cena stoupá a je srovnatelná s cenou aerolinií "vysokonákladových" (normálních? klasických? či jak to nazvat?). Lingusáci mají sice pěkná zelenobílá letadýlka, hezčí než bílá s logem ČSA, ale to je tak asi jediná přednost. Výše uvedené nevýhody to nepřeváží. A stejně - když v tom letadle budeme sedět, bude nám fuk, jak vypadá zvenčí... Snad toho tedy budeme ušetřeny.
Rozhodne se snad brzy. A pokud ušetřeny nebudeme, držte nám pěsti, ať cizojazyčnou rezervační a nákupní proceduru úspěšně zvládneme. V Irsku se mi sice ohromně líbí, ale zůstat tu zatím nehodlám, na můj vkus tu moc prší. A i kdybych se někdy zůstat rozhodla, rozhodně ne jen proto, že bych nedokázala sehnat letenku.
Žádné komentáře:
Okomentovat