Taky určitě znáte tu pověru, že pokud se na střeše domu usadí čáp, dočká se rodina přírůstku. Naši si ze mě kvůli tomu utahují už několik let. Poslední tři dny už se ale ptactvem na naší střeše nikdo nevzrušuje. Čápata z obecního hnízda si totiž udělala ze střechy našeho domu přistávací a startovací dráhu. Učí se lítat.
Když jsme to předevčírem s mamkou zjistily, mohly jsme se smíchy potrhat. Začalo to jako obvykle. Máma obstarávala kytičky před domem, když najednou zvedla zraky vzhůru a uviděla čápa na střeše. Pověra zapracovala a mamka mě zavolala ven, ať se prý na to jdu kouknout. Vylezla jsem a jako první mi padl do oka fascinující hranatý čápův "podvozek". Chodily jsme s mamkou kolem, drbaly zvíře na střeše, smály se, ukazovaly - a čáp nic. Ne že by se lekl a uletěl, prostě jen tak stál a koukal. "To bude starej a nemocnej, nebo naopak mladej," vyjádřila domněnku máma. Druhá možnost se ukázala býti pravdou. Čáp stál na hřebeni, vyvažoval občasné závany větru a bylo naprosto jasné, že absolvuje jeden z prvních letů. Několikrát se váhavě naklonil dolů ze střechy, zíral do té děsivé hlubiny, než se mu podlomily nožičky a on zase uctivě poodstoupil zpět. Občas dokonce roztáhl křídla a zamával jimi... ale pak zase sklapl, nabral rovnováhu a ze střechy se neodlepil.
Pozorovala jsem ho zaujatě asi půl hodiny. Opravdu lepší než televize. Dole jsem se tlemila já, mamka, nakonec i brácha s kamarádem... a nebohé čapí mládě chodilo tam a zpět, zdeptaně koukalo do hlubin a plácalo křídly. Házeli jsme kamínky na střechu - nic. Mamka vylezla na balkon, dělala šššš, čápě na ni koukalo z několika metrů - nic. Povzbuzování, plašení, pobíhání - všecko marno. Až po silnici přiběhl bráchův kamarád a povykoval, že čápa naučí, jak se lítá, plácaje přitom rukama... a světe div se, pták se ze střechy zvedl, chvíli sice vypadal, že spadne, pak ale křídla zabrala, on vysekl oblouk nad sousedovic domem a nabral směr hnízdo.
Dneska jsem se koupala v bazénu a oči mi náhodou padly na střechu. Byli tam DVA. Mamka mi to potvrdila: naši čápi mají dva mladé, každý den je vytáhnou z hnízda, starý je dovede na naši střechu (asi je vhodně vzdálená a vysoká) a odletí zpátky domů. Tam pak klape zobákem a láká mláďata k letu domů. Pozorovala jsem je slušnou chvíli, ale čapí bráškové se k ničemu neměli. Dokonce ani tak fantasticky paranoidně nekoukali ze střechy... Oproti předvčerejšku nuda, zalezla jsem domů. Večer byl jeden z nich zpátky na soukromém letišti. Plácal křídly, čechral si peří, drbal se zobákem... (už přesně vím, co znamená slovo "křídlit se". Až mi to zase někdo řekne, asi se urazím... viz foto :) I vystartovala jsem pro nový foťák, že udělám fotoreportáž ze startu. Pár snímků se povedlo, ale ten klíčový ne. Čáp, potvora jedna, nepočkal, až ho chytím do záběru, a naprosto bezohledně mi uletěl. Jen ten keř, za kterým zmizel, jsem stihla vycvaknout...
Snad se příště zadaří. Otázkou je, kdo se to naučí dřív: jestli já fotit, nebo čápata lítat?
na komíně sedí čáp a je silný jako chlap...no vidiš,u nás bydlej přechodně akorát kosi a včely...a dekuju za fotky..nikdy sem pořádne nevidel jak čáp vypadá....akorát mě mrzí že má tak málo masa...
OdpovědětVymazat