Pěním vzteky. Hokejisté se dočkali první prohry na MS, podlehli nepříjemnému Německu 0:2. Jisté zklamání to je, což o to, ale to by mi tak nevadilo. Co mě dožralo na nejvyšší míru, jsou internetové diskuse k tomuto tématu. Samozřejmě, o úrovni diskusí jsem neměla iluze snad nikdy... ale stejně mě vytáčejí pořád znovu a znovu. Asi jsem fakt naivní - ale pokaždé znovu žasnu nad všemi těmi děsně chytrými generály po bitvě, co se bleskurychle vynoří z kanálů po každém menším neúspěchu. V dobách, kdy všecko jde, buď lezou kanálem, nebo jsou neviditelní, anebo jsou maskovaní. To bude asi nejpravděpodobnější, bohužel. Už se moc těším, až budou tihle odborníci a superfandové zase hopkat po Staromáku a fandit jako o život a vyřvávat svoje Hoši, děkujem. Jsme snad národ chameleonů, ještě navíc zakomplexovaných, co se musí maskovat za anonymním příspěvkem v diskusi? Bohužel to tak občas vypadá. Proti tomu je ta hokejová prohra vlastně prd. To je jenom jednorázová smůla, kdežto to zjištění je dlouhodobá tragédie. Ale teď už tedy k tomu hokeji... tam je aspoň možnost něco relativně rozumně rozebírat.
Uznávám, že našim se zápas s Německem nepovedl. Vůbec. Nedokázali si poradit se zahuštěným středním a naším útočným pásmem, mezi perfektně rozestavěnými Němci se téměř nedokázali protáhnout, natož se tam dostat s pukem a ještě něco vymyslet a udělat, nedejbože pak přihrát nebo dokonce vystřelit. Uznávám. Ale že by zápas odflákli? Nenechte se vysmát - snad každý, kdo kdy aktivně dělal jakýkoli sport, a je jedno, jestli to je vrcholový hokej nebo liga kuliček v Horní Dolní, vám řekne, že někdy se zkrátka nedaří, i kdybyste se na hlavu stavěli. Naši hokejisté neměli potřebné štěstí a myslím, že se projevila i jistá únava po zápase s Amerikou (který určitě nechal následky nejen na mých pocuchaných nervech a okousaných kotnících prstů, ale i na svěžesti hokejistů). Němci hráli svou hru, o níž zatraceně dobře vědí, že nám nesedí a že na ni jen těžko hledáme recept. Nikam se nemuseli hnát, cíl si splnili postupem ze základní skupiny - a cokoli navíc je příjemný bonus. A když se jim se štěstím povedlo dát gól, mohli být vysmátí. A evidentně byli. Naši naopak dvě třetiny poněkud omezeně bušili do sveřepé německé obrany (což je hlavní věc, kterou bych dnes týmu vytkla. Když to nejde, měl by se tým snažit zkusit něco jiného) a nechali se obírat o jeden puk za druhým. Nakonec se sice obraz hry přece jen poněkud změnil a naši si vypracovali pár šancí, ale holt zde chybělo to štěstíčko. Navíc už začala úřadovat nervozita z ubíhajícího času... A když se potvora štěstí přiklonila zpátky k Němcům v podobě druhého gólu, bylo vymalováno. Fajn, první překvapení turnaje je na světě. (Škoda, že Dánové neudrželi své vedení 2:0 nad Švédskem. Nečekané prohry by rázem byly dvě a ta naše by tak nebila do očí - a navíc by se dalo argumentovat prostě a jednoduše špatným dnem pro favority :)))
Nemyslím si ale, že by se kvůli dnešní prohře hroutil hokejový svět. Předně prohru s Němci nepovažuju za takový šok. Mnohokrát omílanou pravdou je fakt, že v posledních letech se výkonnostní rozdíly mezi týmy zmenšují. Silná šestka si už nemůže být jistá ničím, kdokoli ze slabších týmů může překvapit, a také se to stává. No a Češi zkrátka na Němce hrát neumí. Vzpomenete si ještě na výsledky vzájemných zápasů z minulých mistrovství? Těsné, vydřené a upachtěné výhry o gól, maximálně dva; nebo ještě upachtěnější remízy, za něž jsme vlastně byli rádi. A zkusím jít ještě dál, uznávám, že tenhle argument je poněkud pofidérní, ale přece jen. Zdá se mi, že česká repre si prostě v každém turnaji musí vybrat nějakou slabší chvilku, prohru nebo alespoň remízu se slabším soupeřem, aby byla schopna dostat se pak v turnaji dál. Vzpomeňme na MS v Praze - spanilá jízda základní i osmifinálovou skupinou, a pak propadák ve čtvrtfinále. Než něco takového, to je podle mě lepší si tu prohru vybrat teď, i když s tím opovrhovaným Německem...
Jenže ono to opovrhované Německo zkrátka dneska zahrálo dobře a hlavně účinně. Že se na to skoro nedalo koukat, to je věc jiná. A to si jaksi my velcí Češi nechceme a nehodláme připustit - a tak je lepší a hlavně snazší házet špínu na hokejisty, trenéra a kdekoho dalšího... Pobavily mě především nadávky na adresu brankáře Čechmánka. Nebýt něho, neprohráli jsme 2:0, ale aspoň o čtyři kousky. Zachránil několik vyložených šancí a obdržené góly rozhodně nelze přičítat za vinu jemu. U první branky byl bezmocný (přihrávku před prázdnou branku má zachytit obránce, brankář kryje tyč, u níž je hráč s pukem - což Čechmánek udělal), druhou si teď sice přesně nevybavím, ale rozhodně si nepamatuji, že bych z ní vinila brankáře. Chyby tu byly, to nepopiratelně, ale podělil se o ně celý tým. Ostatně, teprve teď se ukáže jeho síla či slabost. Dokud se vyhrává, je lehké být v pohodě. Oklepat se po nečekané a nepříjemné prohře je vždycky mnohem těžší a chce to velkou dávku odvahy, sebevědomí a hlavně vůle. Naši ji už několikrát ukázali, naposled v zápase s Amerikou - ruku na srdce, kdo čekal po vyrovnání na 3:3, že naši vyhrají v základní hrací době? Já osobně jsem byla velice příjemně překvapena. A tak doufám a pevně věřím, že se naši seberou, oklepou, zapomenou na nezdar a poučeni chybami se vrhnou do dalších zápasů. Tam se ukáže, na co naši doopravdy mají a nemají. Já jim zatím věřím. Jeden výpadek nic neznamená, důležité je ho nezopakovat.
Těším se na sobotu. Čekají nás Slováci, kteří dneska podlehli Američanům, a chuť si budou chtít spravit, stejně jako my. Problém je v tom, že Slováci budou chtít až moc, jako ostatně oni proti nám vždycky. A přílišné chtění, jak známo, svazuje. Psychická výhoda, která byla dnes na straně Němců, by tedy propříště měla být naše. Naši mají navíc výhodu v tom, že jim styl Slováků sedí nesrovnatelně více než německá betonárka. Slováci se tímto utěšovat nemůžou - mezi hokejem americkým a českým není tak propastný rozdíl...
Chce se mi spát, vztek ze mě pomalu vyprchá. Ještě že mám svůj koutek, kde se můžu vykecat a nemusím se rozčilovat nad tupou a sprostou diskusí rádoby hokejové veřejnosti... Ujasnila jsem si jednu věc. Hokejisty rozhodně nebudu zatracovat, naopak jim budu držet pěsti jako o život, ještě víc, než kdy předtím. To proto, aby se nakonec dostali co nejdál a těm věčným kecalům a kritikům nakonec zavřeli huby. Anebo je vrátili do kanálů... Mluvou se tam velká část z nich stejně hodí nejlíp.
Žádné komentáře:
Okomentovat