Nečekaně příjemné překvapení hokejové

Tak nám začalo, neobvykle už v pátek, hokejové mistrovství světa. Přiznám se, že jsem přípravy na turnaj sledovala jedním okem a to ještě přihmouřeným, zkrátka žádné velké očekávání - z čeho taky? Na Euro Hockey Tour naši (jako obvykle) nepředvedli nic zajímavého, posily z NHL jedna za druhou účast na MS odmítaly, spekulovalo se o naprosté absenci respektu trenéra Hadamczika... Nehleděla jsem tedy vstříc bezprostřední hokejové budoucnosti přiliš optimisticky. Dokonce jsem si první zápas naší reprezentace na MS s Běloruskem pustila s desetiminutovým zpožděním. Pustila - a první, co jsem viděla, byl vstřelený gól. Do soupeřovy branky. Začíná to dobře, až nečekaně, pomyslela jsem si. A to samé si myslím i teď o celém startu českého týmu do šampionátu.

Už dlouho jsem ze hry českého týmu neměla tak dobrý pocit. Naposled vlastně asi někdy v roce 2001, když končila neskutečná éra tří mistrovských titulů těsně po sobě. Pak přišly olympijské hry v Salt Lake City 2002 a zlatá doba českého hokeje skončila. Nebo aspoň její nejúspěšnější část. Hokejisté se snažili, dřeli... ale góly už tam nepadaly tak často, jak bychom si my u obrazovek přáli. A v tomto duchu se to odvíjelo i v dalších letech - někdy bylo hůř, někdy líp, v roce 2005 (dva dny před mou maturitou...) to dokonce skončilo titulem mistrů světa, loni bylo stříbro. O zklamání se tedy mluvit nedá, ale přesto: Z těch let mi v hlavě zůstalo pár dobrých výsledků, kdy se zadařilo v klíčových zápasech, ale žádný extra labužnický hokejový požitek z předvedené hry. O to méně jsem něco podobného čekala před letošním šampionátem. 

Ale hokejisté mě (a myslím že nejen mě) velmi příjemně překvapili. V týmu se objevuje několik mně dosud neznámých jmen - věc u mě v takové míře nevídaná! Částečně sice přiznávám svou chybu, jak jsem už řekla, hokejové dění už nestíhám sledovat přesně a průběžně; ale i přesto: Jména jako Hamr, Šmíd, Platil nebo Novotný rozhodně nepatří k těm, které by člověk automaticky zahrnul do reprezentačního výběru pro nejdůležitější turnaj roku. A tenhle výběr mi v pátek proti Bělorusku i dnes proti Rakousku předvedl jedny z nejlepších výkonů, jaké jsem v poslední době viděla. Tým hraje na pohled v obrovské pohodě, předvádí dobrý pohyb po hřišti, umí si přesně přihrát. Hráči předvádějí nápadité a účinné kombinace a učebnicové souhry, dovedou přejít z obrany do útoku. Nebojí se vystřelit, útočníci se tlačí před branku a nebojí se clonit a dorážet. A najednou jim to tam padá jedna radost. A tolik využitých přesilovek jsem neviděla snad od toho zmiňovaného zlatého tříletí 99-01... Po ruském ledě zkrátka vane svěží český vítr. Že by to konečně byl ten tolik očekávaný nástup nové hokejové generace, nástupců Jágra, Straky, Reichela nebo Ručinského? Uvidíme dál. Ale zatím bych ani tuhle možnost nezavrhovala.  

Samozřejmě, i tenhle tým, jako každý jiný, má okamžiky, kdy se něco nepovede zcela podle představ - dvě snižovací branky Bělorusů v prvním zápase, útlum na konci druhé třetiny v utkání s Rakouskem - ale hráče to nepoloží a velmi rychle se dokážou sebrat a dostat hru zpátky pod kontrolu. Nevěřila jsem svým očím, když v pátečním zápase Bělorusové snížili na 2:1 - a o třináct vteřin později naši odpověděli bleskurychlým gólem a odskočili opět na rozdíl dvou branek! Ještě nedávno by se tým lekl a padl do útlumu a dal tak soupeři další šance, teď ale všecko vypadá jinak. Aspoň zatím. 

Vím, že je na hodnocení hry našeho mužstva příliš brzy . Zápasy se soupeři typu Běloruska a Rakouska nám mistrovství nevyhrají, opravdoví protivníci naše hokejisty teprve čekají. Už v úterý se našim postaví hráči USA - to bude první opravdová zkouška. Myslím si ale, že po dvou odehraných utkáních není důvod se těžších soupeřů bát. Pokud budou naši hokejisté předvádět podobně kvalitní útočnou hru a zpevní defenzivu (na což snad mají, jen to zatím nebyli nuceni příliš předvádět), mohou se dostat v turnaji daleko. Třeba i k medailím. A věřím tomu, že i pokud medaile nakonec nebude, ocení veřejnost předvedený výkon, ne jenom konečný výsledek. Ale tyhle úvahy mají zatím čas. Teď držme hokejistům pěsti a doufejme, že se bude dařit i nadále.