Hruška v kafi

Kde se vzala, tu se vzala... a něco mi chtěla říct

Dneska se mi stala podivuhodná věc. Ještě jsem se nestihla vzpamatovat z následků sobotní vlachovické kalby, přesněji řečeno z nedostatku spánku zaviněného vlachovickou kalbou, a tu se mi stala věc nečekaná a na první pohled prazvláštní.

Zpracovávala jsem po návratu ze školy nákup a kolejní bordel - dokonce jsem asi po čtrnácti dnech přikročila k mytí nádobí - a těšila jsem se na aromatizované kafe vanilkové, které chladlo na lednici na poživatelnou teplotu. Zrovna jsem se pohoršovala nad neznámým řvounem, který dole pod okny hulákal na jakéhosi Lukýna tak, že to muselo slyšet půl Prahy. (Jako by nestačilo, že nám za okny každé úterý odpoledne řvou motorky z plochodrážního stadionu na Markétě.)

Jen jeho řev dozněl, vyrušil mě další hluk. Rána, jakou vydávají padající věci. A zazněla proklatě blízko, přímo v mém pokoji. Původce zvuku jsem určila brzo - na zemi vedle ledničky ležela natlučená hruška, na lednici stál skoro prázdný hrníček kafáček a všude kolem se šířila hnědá, libě voníci louže.

No co, louži jsem utřela (podlaha stejně potřebovala umýt), umyla politou ledničku, mikrovlnku i varnou konvici a udělala si nové kafe. (Nevšimla jsem si nahozené zdi, kterou po návratu ze školy odhalila spolubydlící. Usoudily jsme, že se pár fleků tematicky hodí k naší výzdobě - obrázkům z kafařského kalendáře... Myslím, že tam coby dekorace zůstanou.) Přitom jsem dumala, jak je možné, že hruška, která celý den vydržela ležet na mikrovlnce, spadla zrovna v tu nevhodnou chvíli - a zrovna do hrníčku s kafem. Napadlo mě, že stabilitu hrušky nepříznivě ovlivnily zvukové vlny, rozpoutané tím řvounem venku, ale pak jsem to popřela - to nevysvětluje tu škodolibou náhodu, že hruška spadla přímo do hrnku. Až pak mě napadlo, že to byl zásah vyšších míst. Zásah, varující nás (mě) před zhoubným vlivem bordelu, který se na našem pokoji rozmáhá. Příště by taky mohlo spadnout něco jiného a dopadnout na horší místo...

Z každého příběhu plyne nějaké poučení. I z tohohle. Ptáte se, jak zní? Zcela prostě: Pokud vám padají hrušky do kafe, znamená to, že žijete v moc velkém nepořádku. Něco s tím udělejte.

Já jsem se poučila a ono zmíněné něco udělala. Další kafíčko jsem si postavila na stůl, kam nemá odkud co spadnout.