O třech sestrách

Poslyšte, milé děti, pohádku...

Žily, byly jednou tři sestry: jedna byla krásná, nádherná a všichni se před ní klaněli a padali v úžasu, ale neviděli jí do duše... byla nevyzpytatelná a trošku i zlá. Protože ale toužila po obdivu, dokázala se tvářit hezky a mile, pokud ji lidé obdivovali patřičně. Tvářila se hezky a mile, hřála je ve svém teplém náručí a omamovala sladkým dechem, a pak je pomalu odhazovala a nechávala, ať se trpce vzpamatováváají ze svého okouzlení.

Běda jak ji někdo prokoukl! Na toho se pak už ani nepodívala, a když jí dal najevo, že mu to nevadí, začala ho trápit. A že ona to uměla... Nikdo, nikdo na světě totiž neměl sílu jí odolat a jakmile s ním rozjela svou kouzelnou hru, zůstal jako očarovaný a chtěl s ní být už navždy. Někdo odolal déle, někdo méně... ale všichni nakonec podlehli. A pak se jim pomstila - odešla bez slovíčka, a nechala po sobě jen krutost, hořkost a zklamání... a pokud se její oběti vzpamatovaly a opět začaly vzdorovat, dělo se to samé znovu. A znovu.

Její sestry nebyly tak krásné a vždycky stály v pozadí, a nakonec si na svou utlačenou pozici zvykly. Měly však jinou povahu než jejich krásná a zlá sestra. Ale co jim to bylo platné, když si jich většina lidí nevšimla, anebo je šmahem odsoudila spolu s jejich sestrou... Občas si jich ale někdo povšiml. Obvykle to byli ti, s nimiž jejich krásná příbuzná zametla a jimž nejvíc ublížila. Ti si pak povšimli dvou nenápadných dívek v povzdálí a upírali k nim oči plné poslední naděje a nedůvěry... A ony přišly blíž a nešťastné konejšily. Jedna mu nosila květy, ukazovala zářící hvězdné nebe a šeptala moudrá slova, která už někdo někdy napsal nebo zpíval, ale říkala je tak, že v nich bylo možné poznat Boha...

Ta druhá se na nějaký čas vytratila, ale pak se vrátila, ne sama. Přivedla s sebou dobré lidi, kteří nešťastníkovi pomohli vstát a pomohli mu překonat zklamání, pomohli mu jít dál a neopustili ho, pokud se jim nezačal odvděčovat zlem. První sestra se jmenovala Všeobecná (jinde jí říkali také Boží, Všeobjímající, Příroda, Dobro), druhá měla jméno Přátelství. Byly to pokrevní sestry Lásky... ale kde ona dostala štědře krásy a okázalosti, tam ony dostaly dobrotu a schopnost dávat naději. Ale kvůli jejich nenápadnosti na ně lidé zapomněli, jakmile se dostali z nejhoršího. Vytratily se ze vzpomínek a jejich dary se staly něčím všedním. Lidé opět začali hledat vzrušení a krásu... a znovu a znovu upadali do osidel krásné sestry.

Dvě nenápadné dívky ten nevděk samozřejmě trápil. A tak ustupovaly dál a dál do pozadí... a lidé o to hůře poznávali, že ty tři odlišné postavy jsou vlastně sestry. Chřadly a byly stále smutnější a ztrácely i svou malou krásu... ale nikdy nezemřely. Jejich neskonalá dobrota je nikdy nenechala zemřít, pokaždé, když uviděly dalšího odvzženého nešťastníka, musely mu pomoci. A toto dobro, společně s výjimečným vděkem některých, které zachránily, je drželo při životě...

Někteří, co se nenechali Krásnou sestrou omámit úplně, si i v jejím náručí dovedli povšimnout dvou tichých dívek opodál. A když je okázalost a přepych Krásky začaly trošku nudit, potají se jí vymanili a šli navštívit ty dvě tiché, podivné postavy... a poznali jejich neskonalou dobrotu.
Tihle lidé jsou ti štastní, kteří potkali lásku, potkali svou vysněnou polovinu a zůstali s ní navěky šťastní... protože jejich vztah včas přešel v Přátelství a vnímání obyčejné každodenní krásy.

Ty sestry měly jedno společné jméno, LÁSKA. Krásná a zlá byla Láska mezi mužem a ženou; dvě skromnější, ale hodné, se jmenovaly Láska všeobecná a Láska přátelská. Dosud nezemřely. Ale první je stále silnější a silnější... a druhé dvě chřadnou. Nenechme je zemřít... prosím. Protože pak už nás nebude mít kdo zachránit.

Proč byla jedna z nich zlá a přesto tak nespravedlivě nádherná, zatímco zbylé byly krásné duší a obyčejné tělem? Proč? Kdo jim dal tyto vlastnosti do vínku, odkud se vzaly a kdy nás opustí? Která z nich bude první? Na tyhle otázky snad odpoví jiná pohádka... ale to je na vás, milé děti. Prosím vás ale, nedejte se omámit tou krásnou... protože pak ztratíte sílu hledat dál. Při všem na světě... nevěřte jí, nevěřte jí všecko.