Vyrazila jsem na skoro týdenní dovolenou do České Kanady, krásného a skoro zapomenutého kraje na hranici Jižních Čech a Vysočiny u hranic s Rakouskem. Nádherná místa a nádherné chvíle. A semtam nějaká p***el.
Na cestě - přes křižovatku úzkokolejné trati v Jindřichově Hradci.
To člověk přijede na ubytování s myšlenkou, že chce fakt hodně chodit... a tohle ho tam čeká. Totální podrytí morálky.
Pěkná místa v okolí Starého Města pod Landštejnem.
Jedním z mých hlavních cílů byly pozůstatky vesnic, vysídlených po válce. Silná a smutná místa.
Když při zkoumání pozůstatků zdí najdete zachovalou a hlubokou studnu, to nejlepší, co se dá dělat, je vrátit se zpátky na cestu a zůstat tam.
Na pár hodin jsem si zašla i do Rakouska. Můžu tedy tvrdit, že jsem byla na zahraniční dovolené.
A zpátky doma.
Nádherné kytky, náprstníky snad.
A houby. Muchomůrky tygrované nebo masáky. Proto masáky nesbírám.
Krásná a zastrčená kaplička u Landštejna a její poselství.
A Landštejn, pěknej a důstojnej hrad.
Z okna ubytování. Zámek Dobrohoř ve Starém Městě pod Landštejnem můžu vřele doporučit.
Cesta přes Jindřichův Hradec, zase obdivuju technické divy zdejší úzkokolejky.
U rozhledny U Jakuba u Valtínova.
Rozhledna a pohled z ní. Krásný kraj to je.
A ano, Ďáblova prdel, druhý z hlavních cílů, proč jsem sem vůbec jela.
Je to ona.
Vyfotit si důkaz návštěvy pro zalogování kešky...
...a aspoň symbolicky kopnout ďábla do p..e.
Zdejší autoři kešek jsou celkem kreativní.
Odloveno... a po zasloužené večeři domů.
Zámecká knihovna, která teprv nabývá tvaru. Nádhera.
A porozhlédnutí po zámku, kde se daří různým uměním.
Slavonice, poslední dva dny dovolené.
Muzeum 20. století. Zajímavé a místy drsné. No a samozřejmě vracející člověka na zem. Prostě... když v muzeu najdete součásti svého dětství, něco to znamená.
Strašně krásnej dům.
Procházka ke kostelu nad Slavonicema... a najednou řopík. Ty já ráda.
Odpoledne nad slavonickým náměstím, nádhera.
Lovecké trofeje mě moc neberou, ale rozhodně mě zaujaly. I Hotel Hubert ve Slavonicích byl fajn.
Poslední ráno, poslední zmrzlina, poslední procházka po náměstí.
A sbalit se a domů. Jo a opravit kufr, kterýmu upadly kolečka, tak, abych ho aspoň dotransportovala domů.
I na to svezení úzkokolejkou nakonec došlo.
I když ne s parní lokomotivou, ale jen motorákem.
Zastávka Kaproun, legendární pro ctitele Járy Cimrmana. Tomu já nerozumím, ale hezký to je.
Jindřichův Hradec, pomník letců.
Oranžerie u kostela / kláštera. Krásný a naprosto liduprázdný místo.
A na závěr - keška, jak jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat