Ze čtenářského deníku 12

Ze seriálu Labyrint, série III: 

• "Pane Jonáši, vy věříte, že tím něčeho dosáhnete?"
  "Co tím myslíte?"
  "Máte pocit, že se Bůh dá vydírat?"
  "Věříte v Boha, pane plukovníku?"
  "Ne. Ale kdybych věřil, tak rozhodně ne v blbečka, kterej tancuje, jak někdo písku. Ostatně vy v něj taky nevěříte."
  "Já věřím celou svou duší."
  "Vy nevěříte v Boha, pane Jonáši, vy věříte ve svou vlastní představu o Bohu. Pomodlím se, budu hodnej, Bůh bude hodnej na mě... To není víra, to je handl. Něco za něco. Stane se mi něco ošklivýho, tak je to nespravedlivý, začnu kopat a kňourat." 
• "Nejprve chtěl, aby Bůh jeho ženu uzdravil, potom oživil. Fanatik."
  "Fanatici se snažej Bohu spíš vlichotit, ne?"
  "Tenhle se s ním pustil do války." 

Hodnocení: ****

Ze seriálu Ztracená brána: 

• "Já mám radši prolog od Jana. Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něj nepovstalo nic, co jest."
  "A to oni směj citovat?"
  "Proč bych nemohl! Napsal to přece Žid! Jak to pokračuje?"
  "V něm byl Život a Život bylo Světlo lidí. To Světlo ve tmě svítí a temnota je nepohltila."
  "Némlich tak. Jak tomu rozumíte, pane doktore?"
  "Nerozumím. Jediný způsob, jak pochopit, je cítit to."
  "Hm, to je moudrá odpověď."
  "Ano, ale ne z mojí hlavy." 

Hodnocení: ***

Ze seriálu ČRo Osudové ženy - Irma Geisslová: 

• Ani se mi nezastesklo po té ztrátě. Důkaz, že jsme se k sobě nehodily.

Bernard Minier - Kruh:

• Vzdychl, když si uvědomil, že se hroutí celý svět, když čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy, kteří se jmenují Finance, Politika, Náboženství a Vyčerpání přírodních zdrojů, už cválají kolem, ale mravenec dál tančí na hraně sopky a vášnivě se zajímá o tak nepodstatné věci, jako je fotbal. Napadlo ho, že v den, kdy svět skončí nějakou klimatickou katastrofou, nebo kdy padne burza a dojde k masakrům a vzpourám, budou tu pořád lidi dost hloupí na to, aby se honili za míčem, a pitomci ještě pitomější, kteří budou chodit na stadion a fandit jim.
• Při vyšetřování se občas objeví detail, připomínající osinu v zadku, s nímž vyšetřovatelé zápasí až do chvíle, kdy zjistí, že s tím, co se odehrálo, nemá přímou souvislost.
• Ira furor brevis est. Hněv je krátké šílenství.
• Pro Servaze byla funkce, kterou Wilmer zastával, důkazem, že idiot může vylézt velmi vysoko, pokud má pod sebou další idioty.
• Naděje je droga.
  Naděje je psychotropní látka.
  Naděje je dráždidlo silnější než kofein, maté, kokain, efedrin, EPO, speedball nebo amfetaminy. Naděje zrychluje srdeční rytmus, dýchání, zvyšuje krevní tlak a rozšiřuje panenky. Naděje stimuluje produkci nadledvinek a zlepšuje sluchové i zvukové vnímání. Naděje způsobuje křeče v útrobách. Mozek dopovaný nadějí náhle registruje všechno s naprostou pronikavostí, jakou do té doby nepoznal.
• Mezi fotografiemi poznal Kurta Cobaina, Boba Marleye a Jimiho Hendrixe, idoly mladých lidí milujících svobodu, ale také drogy, což představovalo neuvěřitelný paradox.
• Měníme se. Všichni. Nevyhnutelně. Část z nás zůstává identická: jádro a čisté srdce dětství, ale všude kolem se akumuluje spousta nánosů. Dítě, jímž jsme byli, se mění v dospělou bytost tak odlišnou a tak monstrózní, že kdyby se mohla oddělit, dítě by nepoznalo dospělého člověka, jímž se stalo, a bezpochyby by ho vyděsila myšlenka, že se stane takovou bytostí.
• Ve vězení ticho nikdy netrvá dlouho.
• Tenhle polda už toho přece musel vidět tolik. Vypnuli hudbu. A uslyšeli jeho pláč. Cítili rozpaky, jako by policista nemohl plakat, aspoň ne před svými kolegy, a zvlášť ne ve službě. Chvíli potom slyšeli, jak se rozesmál, a napadlo je, že se asi zbláznil. Nebylo by to poprvé! Nejsou roboti. Brodí se ve všech hovnech světa. Jsou živoucími kanály. Sbírají hovna a odvážejí je co nejdál od zbytku populace. Ale ve skutečnosti to moc daleko není. Hovno se vždycky nakonec vrátí.
• "Jo. Jsem filozof, i když jsem určitě přečet míň knih než ty," řekl Pedro, sundával mu boty a přitom hleděl na latinské knihy seřazené na příborníku. "Ale některý jsem přečetl. Jenomže já umím číst srdcem. Ty umíš číst jen slova."

Druhý díl detektivní série s vyšetřovatelem Martinem Servazem je naprosto strhující. Detektivova exmanželka a její syn podezřelý z vraždy učitelky, nadaní, ale zvláštní studenti na střední škole, která je tak trochu svět sám pro sebe... a pár svérázných a sympatických vyšetřovatelů. Stopy vraždy, které vedou do minulosti. Jo a jeden sériový vrah na útěku, který se tak trochu zamiloval do Servaze a chce ho přilákat blíž. Perfektní věc.
Hodnocení: *****

Bernard Minier - Tma: 

• Křehké a pomíjivé tóny podobající se motýlům ve chvíli, kdy je prsty velkého muže osvobodily z nástroje, přežily věky a dospěly až k němu. 
• Okamžitě si pomyslela, že směšnost nezabíjí, že to v takové situaci dělá spíše naivita.
• Není nic krásnějšího než opustit Zemi.
• Člověk, který se nebojí zemřít a který nese v srdci dostatek nenávisti, je strašlivý protivník.
• Můžeš se mnou počítat, říkal ten úsměv, nejsem sice moc statečný, ne víc než obyčejní lidé, ale pro tebe to udělám.

Třetí díl série se Servazem, slabší. Zkraje perfektně líčený způsob, jak někomu totálně zničit a rozsekat život... ale ke konci už to je až moc absurdní, až moc plné přemetů, až moc šokující. Takže ty šoky přestávají mít ten správný efekt a mě jako čtenáře už vlastně nic nepřekvapilo.
Hodnocení: ***

Lara Dearman - Ďáblův spár: 

• Umře kvůli tomu, že byla příliš zdvořilá.
• Být děvkou musí být samo o sobě dost hrozné. Být stará děvka musí být nesnesitelné.
• On v tu chvíli pochopil, co je to pravá krása. Byla to ta ovce, umírající, ale nevědomá. A ty další ovce, která tam stály, okusovaly trávu, jemně bečely na svá jehňata, nevědoucí a bezstarostné. Jak by to bylo dokonalé, pomyslel si, žít na chvíli život, kde bolest je jen bolest, radost jen radost a neexistuje v něm strach ze smrti nebo Boha. Bylo to krásné, čisté, jednoduché a svobodné.
• Na povrchu vypadal každý dům jinak; jeden měl v okně růži, další zase místo okna verandu, ale za vší tou vnější přetvářkou byly ve skutečnosti všechny stejné. Jako lidé, napadlo ho. Tentýž balíček masa a krve a svalů, nervů a mozku, pouze zabalený na sedm miliard odlišných způsobů. Ta myšlenka ho skličovala.

Slušně odvedená detektivkářská práce. Pěkně se to četlo/poslouchalo, nebylo to přeplácané postavami, ústřední postava pátrající novinářky je celkem sympatická. Super prostředí, Guernsey mi připomíná Mayovu sérii z Hebrid a ta je dokonalá. Kombinace odlehlýho místa, kde se všichni znají, žijí spolu a odolávají drsné přírodě, patrně detektivkám velice svědčí.
Hodnocení: ****