Ze čtenářského deníku 11

James Clavell - Šógun:

• "Dokážeš jít pokorně ke svému mučiteli, jestli to padne na tebe?"
  "Nevím."
  Van Nekk pronesl: "Tak budeme tahat. Ať to rozhodne Pánbůh."
  "Chudák Pánbůh," ozval se Blackthorne. "Co všechno na něj jen lidi nenaloží!"
• Dovolte mi, abych směl dělat to, co dokážu. Já se stanu třeba i křesťanem, když si to budete přát, ale věřit tomu nedokážu.
• Pamatuj v pokoji a míru, že absolutno, Tao, je v tobě samém; že mezi ním a tebou nestojí žádný kněz ani kult, dogma a výrok, žádné učení ani učitel. Mysli na to, že není podstatné dobro a zlo, já a ty, nitro a vnějšek, život a smrt. Vejdi do sféry, v níž není strach ze smrti ani naděje na posmrtný život; kde jsi prost břemen života i potřeby spasení. Ty sám jsi Tao.
• "Tloustneš," podotkl, ačkoli mu její tloušťka nevadila.
  "Kníže Toranago! To mi říkáte před knížetem Todou! Takové pokoření! Spáchám seppuku - anebo si přinejmenším dám oholit hlavu a vstoupím do kláštera. A já myslela, kdovíjak nejsem štíhlá a mladá."
  Rozesmála se. "Uznávám, že mám mohutné pozadí, ale co dělat? Ráda jím, ale to je Buddhova vůle a moje karma." 
• "Jestli existuje posmrtný život, jestli je nějaký Bůh nebo Buddha nebo Kami, slibuji, že se je pokusím pohnout, aby se všichni přiklonili na Vaši stranu. I když je možná nejdřív poprosím, aby kvůli Vám ze mne zas udělali štíhlou, mladou a plodnou ženu,  a přitom mi ponechali potěšení z jídla. Ach, to bych byla opravdu jako v nebi, kdybych mohla pořád jíst a jíst, a přitom být věčně mladá a tenká. Škoda, že nevidíte, jak se tomu směju."
• "Pro nás je rozvod něco naprosto nemožného."
  "Já vím, tak hovoří velební otcové. Ale není to moc rozumné, Andžin-san, odpusťte, že to říkám. Stávají se přece omyly, lidé se mění, to je karma. Proč by měli být k sobě připoutáni na celý život, ať už muž nebo žena? Vždyť je to hloupost, nemyslíte?"
• "Karma. Ano, teď už vím, co je karma, rozumíte mi?" 
• "Ano," odpověděla a přeložila jeho slova Toranagovi. "On říká Dobře, Andžin-san. Karma je počátkem vědění. Pak přijde trpělivost. Trpělivost je velmi důležitá. Ti, co jsou trpěliví, jsou silní, Andžin-san. Trpělivost znamená potlačovat svou náchylnost k sedmi emocím. Jsou to nenávist, zbožňování, radost, úzkost, zloba, zármutek a strach. Když se jim nepoddáváte, jste trpělivý. A pak brzy všechno pochopíte a dosáhnete harmonie s věčností." 
• "Ano, všechno jsem zavinil já a opravdu mě to mrzí, ale prostě jsem se mýlil. Nejednal jsem tak úmyslně. Tak to je. Nedá se s tím nic dělat. Ještě před okamžikem jsme byli všichni blízko smrti a všechny ty starosti a trápení neměly smysl."
• "Ty snad chceš také zpochybňovat Písmo? To už tě nakazilo Josefovo kacířství?"
  "Ne, otče, prosím za odpuštění. Písmo nikdy. Jen to, co z něho udělali lidé." 
• Co jiného je Bůh než láska? Nejsou to slova našeho Pána Ježíše?" odpověděl Michael. "Říkám jen, že jsem viděl dotek jejich pohledů, že to bylo nádherné. Zda se milují tělesně, nevím, otče, a popravdě řečeno mě to ani nezajímá. Jejich duše se dotýkají, a mně se zdá, že si při tom více uvědomuji přítomnost Boží."
• Ach, Mariko. Jaká ty jsi úžasná dáma. Ano, jsi, protože ty budeš žít bezpochyby věčně. Jsi u svého křesťanského boha ve vašem křesťanském nebi? Doufám, že ne. To by byla hrozná škoda. Věřím, že tvůj duch jen přečkává čtyřicet Buddhových dnů, aby někde tady blízko vstoupil do nového života. Prosím o to. Ale opět jako žena, ne jako muž. Nemůžeme si dovolit, aby ses stala mužem. Jsi příliš jedinečná, než aby ses mohla tak zahodit.
• Pero, to je dlouhá ruka, natažená ze záhrobí.

Fascinující, i když dlouhá knížka o střetu kultur, evropské a japonské někdy v období velkých zámořských objevů před pár staletími. Už dlouho se mnou u knížky tak nemlátil vztek a hnus jako u této, ale byly v ní i chvíle poznání křehkého kouzla jiného světa. Ale můj závěr byl jasný: je nesmírně důležité poznávat cizí kultury, i když třeba jenom proto, abychom si uvědomili, jak dobrá je vlastně ta naše kultura a víc jsme si vážili toho, že žijeme, kde žijeme.

Hodnocení: ****

James Jones - Tenká červená linie: 

• Jasný nerozum a naprosté šílenství od sebe dělí jen tenká červená linie. (Staré rčení z amerického Středozápadu.)
• Jediný způsob, jak v tomto takzvaně kultivovaném světě, který jsme si zbudovali a na nějž jsme byli tak pyšní, skutečně přežít, spočíval v tom, že budeme mnohem zlomyslnější, podlejší a krutější, než všichni kolem. A Fife si snad poprvé v životě uvědomil, že se mu nedostává otrlosti, která je k tomu nezbytně třeba.
• Netušil, že funkce zvěda střelecké čety je věcí minulosti; patří někam do dob indiánských válek a ne k rozsáhlým divizím, obrovské palebné síle a nesmírné moci státu nad jednotlivcem dneška. Správně by se takhle funkce měla jmenovat První terč, ne zvěd.
• "Já jsem si tahle pravidla nevymyslel, synku," prohlásil doktor. "Já se podle nich jen snažím žít."
  "A už jste se podle nich někdy pokusil umřít?" ušklíbl se Fife.
• Tlusté brýle (...) zvětšovaly Krallovy otevřené oči tak, že vyplňovaly celé čočky. Bell od nich nedokázal odtrhnout zrak a vyvalené oči zase zíraly zpátky na něj. Dokonce jako by z nich vyzařovalo jakési nesmírně moudré a tolerantní pobavení. Čím déle na ně Bell upíral pohled, tím víc mu připadaly jako díry do samotného středu vesmíru a měl pocit, že by se jimi klidně mohl propadnout a vznášet se pak nad nekonečným prostorem mezi hvězdami a galaxiemi a spirálovými mlhovinami. Vzpomněl si, že podobně kdysi uvažoval o intimních partiích své ženy, jen to bylo mnohem příjemnější.
• Pokud člověk zrovna nevěřil ve Valhallu, představovalo zapomnění jeden z nejlepších způsobů, jak se se vším vypořádat, a všichni se díky němu také cítili mnohem lépe.
• Ta věc spojená se sexualitou. Byli na tom ostatní stejně jako on? Je snad možné, že celá válka v sobě v podstatě nese určitý sexuální podtext? A vůbec ne jen v nějaké psychologické teorii, ale opravdu, ve skutečnosti? Že se jedná o nějakou sexuální úchylku nebo celý soubor sexuálních úchylek? Vážně komická představa a Bůh pomáhej lidské rase, jestli je pravdivá.
• Měli tu očividně navrch a náležitě si to užívali. Upadli do krvavého vytržení a naprosto pustili z hlavy veškeré etické zásady. Směli beztrestně zabíjet, a tak zabíjeli. Všechen strach a utrpení včerejška, nadšení z vydařeného vpádu do týlu, masakr čtrnácti nepřipravených Japonců na hřebeni - to vše přispělo k jejich rozjařené náladě a dokud z nich tato nálada nevyprchá, nemohlo je nic zastavit, přestože by to možná bylo bezpečnější.
• S nostalgií sledovali luxusní život vyšších tříd na Manhattanu, ve Washingtonu nebo v Kalifornii, za který všichni bojovali, ale nikdo z nich ho nikdy nepozná jinak než z pláten kin.
• Jen tam seděli a čekali, dvanáct vojínů a svobodníků a dva četaři, z toho jeden z nich zastupující. Všichni obyčejní muži v obyčejné situaci, všichni obyčejní vojáci, kteří přijali obyčejné pověření k provedení obyčejného úkolu. A také smrt je uchvátila docela obyčejným způsobem, až na to, že nikdo neumírá obyčejně, nebo přinejmenším jemu samému to tak jistě nepřipadá. 
• Všichni věděli, že celý výcvik je v podstatě k ničemu, protože až půjdou na frontu příště, stejně se všechno zase odehraje úplně jinak, než jak se to popisuje v příručkách, a všechny ty kecy jim budou úplně na hovno. 
• Fife se domníval, že bojová otupělost je prostě jen nějaký nový stav mysli, který v něm zůstane už napořád. A když ho pak najednou, zcela nepřipraveného, opustila, zůstal roztřesený jako sulc. Opět se musel smiřovat s toutéž skutečností, s níž se snažil smířit už jednou, totiž že není opravdový voják. Ocitl se znovu úplně na začátku. Musel vynaložit každičkou špetku odvahy, aby se při náletech donutil sedět dál s ostatními pod kokosovými palmami a popíjet, místo aby se běžel schovat do zákopu. Nakonec to vždycky dokázal, ale stálo ho to mnohem větší úsilí než mnohé ostatní, třeba Dolla. A tak se opět musel smířit s tím, co o sobě ostatně vždycky věděl: je zbabělec.
• Copak to, zda řadového pěšáka čeká jistý život, nebo pravděpodobná smrt, skutečně závisí na proměnlivosti nálady a vrtoších jediného muže? Je to skutečně možné? Vskutku děsivé pomyšlení.
• Jaký by mělo smysl mít za manželku ženu, která za vás nechce být provdaná?

Dobrá a jaksi uvěřitelná knížka o malé jednotce v bouři války v Tichomoří. Před časem jsem poslouchala i podobnou knihu - Nahé a mrtvé od Mailera - a ta mi těžce nesedla, autor do ní vybral snad samé primitivní, pravěké šovinistické blbečky jako postavy. U Jonese to bylo mnohem lepší, tihle kluci byli uvěřitelní. Normální kluci, kteří se ve válce mění, přemýšlí, žijí a umírají. 

Hodnocení: ****