Posledního dne se udělalo obstojně pošmourno. Shodly jsme se, že to je dobře, aspoň že se nám bude líp odjíždět. Závěr minidovolené je jasný - na Madeiru je pět dní málo. Ozkoušely jsme snad od každého něco, ale stálo by za to zdržet se tu dýl. Plán na příště je jasný.
Takhle luxusně jsme si bydlely. Dole kuchyně a velký obývák, nahoře dvě velké ložnice.
A terasa s houpací sítí.
Poctivé staré zařízení. Paní, která domek pronajímá, píše, že sem jako děti jezdívali se sourozenci a bratranci k babičce na prázdniny.
Výhled na vinici a terasu.
Nad domkem. Zjistily jsme konečně, co to bylo za zvěř, co jsme tu občas zdálky slýchaly.
A jedeme. Z tety se vyklubal zdatný horský řidič. Hodně dělá i to, že Portugalci jsou pohodáři, absolutně neřeší parkování (kdekoli na krajnici, kde není modrý pruh, však oni ti ostatní nějak projedou), neřeší to, že někdo jede rychle nebo pomalu, neřeší skoro nic.
Vyhlídka Cabo Girao. Prý snad nejvyšší útesy v Evropě.
Další z mnoha tváří Madeiry - větrem a deštěm ošlehaný východní cíp ostrova.
A už se vracíme na letiště. Zdejší dráha je prodlužovaná a na pylonech ční až do moře. Tady se pod ní projíždí autem.
No... a domů. Auto jsme vrátily, kufr plný místních sušenek, medových koláčů a dezertního vína Madeira domů poslaly... a je to za náma. Ale shodly jsme se - tohle by stálo za opakování, akorát že v delším provedení. Tak uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat