Po šesti letech jsem se vrátila na Madeiru, které se přezdívá "ostrov věčného jara" nebo "květináč Evropy". Po nočním příletu jsme se prvního dne ráno vydaly na průzkum hlavního města Funchalu, užily si krásy zdejších kytek, dobrého jídla a pití, krásných malovaných dveří a dalších zajímavostí. Druhého dne jsme dostaly auto z půjčovny a vyrazily na sever do městečka Sao Vicente, kde jsme měly zajištěné bydlení na další noci. A dobře jsme udělaly.
Rozsochy a Blazkov na cestach.
O nekolik hodin pozdeji, jedna v noci a Madeira nas vita.
Zdejsi letiste je drobet pro fajnsmekry, ze tri stran more, ze ctvrte vesnice a hory.
Den prvni, Funchal, u more. Maj tu zajimave vlnolamy, co pripominaj protitankove jezky.
Klasika. Delame jeeeee nad kytkama, fotime kazdej pupen a mistni nechapou. Zaciname chapat japonsky turisty.
Kocici ulicka.
Zvlneny schody.
Strelicie, symbol Madeiry.
Trnovej strom. Dalsi vec, co me tady fascinuje. Musim zjistit, co to je.
A kockyyy! To je ta potrebna hvezdicka ke kazdymu poradnymu vyslapu a ceste. A tyhle teda byly.
A tady mistni umelec, co jich tu maluje po dverich, zpodobnil skoro me a naprosto presne Amelii.
Vecer u more.
Takhle jsme si kazda z nas bydlely prvni dve noci. Hotel Sirius jsem testla uz pred sesti rokama na konferenci a vyhovoval cenou, cistotou, polohou ve meste i ochotou personalu, i vratila jsem se. To ja zase umim bejt verna. :)
Funchalska katedrala
A mame pujcene auto a mirime na sever. Teren tu je clenitej, je to samej tunel. Na mape se pozna tak, ze to je podezrele rovnej usek.
Kopce, domky, tunely.
Sao Vicente a dalsi koryta rek a potoku...
Tohle je velka cast Madeiry na jedny fotce. Kytky, mosty, koryta, skaly a utesy.
U oceanu. Tady na severnim pobrezi je to o poznani divocejsi nez na jihu ve Funchalu.
Žádné komentáře:
Okomentovat