26. 5. 2019

Výšlap Vrátno - Skalsko (květen 2019)


Letos už pošesté jsem vyrazila na Mladoboleslavsko na další kus velké keškové série. Původní plán byl, že ji dorazím celou v cca 30 km úseku, ale plány mi nabouralo hokejové MS a zápas s Kanadou od 19 h. Takže jsem nakonec stihla jen 20 km, ale i tak to bylo fajn.


Den byl nádhernej, jasnej a slunečnej. Vytáhla jsem letní vybavení a vyrazila. Došlo mi, že za měsíc už budu na Cestě do Santiaga. Takže příprava v teplým slunečným dni se vlastně hodí.


Fascinuje mě, že při putování po úplně neznámejch dírách člověk potkává různé kuriozity. Třeba totálně zarostlej domeček, kterej u té silnice skoro ani nebyl vidět, ale kupodivu vypadal obydleně. Ale co hlavně, je pojištěnej Bankou Slavie!


Skály v údolí Skalského potoka.


Docela obstojně velká jeskyně. Dalo by se tu pohodlně přenocovat. Mimochodem, nedaleko odsud je i jeskyně Petrovina - ještě větší, zajímavější a kdysi osídlená.



U někoho na rantlu před barákem. :-)

Vesnička plná roubenejch nebo poloroubenejch domků. Tady bych to tak úplně nečekala.

Na cestě.

Tady zapomněli uklidit vánoční výzdobu. Ale když se včera na Noci kostelů mohlo hrát Narodil se Kristus Pán, tak co...


Obědová pauza v autobusový zastávce U Zabodlýho nože. Prostě ho tam někdo bodnul a odešel. 

A jak jsem tak obědvala, najednou přišly mraky, i když podle předpovědi pršet nemělo. Zkusila jsem teda, že vyrazím, ale po prvních pár krocích mě zahnaly první kapky zpátky. Takže neplánovaná hodinová pauza. Ale aspoň mě to přimělo přehodnotit plány a definitivně zkrouhnout dnešní trasu z těch 30 na 20 km.

Je po dešti, a zase na cestě. Snad všude byla kolem cesty velice bujná zeleň. Vypadalo to hezky, ale při prodírání ke keškám to úplně příjemný nebylo. Hlavně ty kopřivy. 

U Sudoměře. Další zastávka uprostřed ničeho.

A schody uprostřed ničeho.

Zase jednou keška, nijak výjimečná, ale prostě milá. Takovej ten úplně tradiční hezkej čistej úkryt. A můj nález č. 3400. Od tý doby, co jsem se dala na tyhle dlouhý série, mi ty statistiky docela letěj.

Nepřehlédnutelná vlaková zastávka v Sudoměři (taky uprostřed ničeho).

Detail zdejších skal. 

Skály s lagunou.

Louka v pěkně strmým svahu. Člověk by se na ni hned vypleskl a dal si chvíli oraz... ale nejdřív by se tam musel dostat.



V cíli - nádraží ve Skalsku. Takový to klasický velký a zcela opuštěný a zpustlý nádraží, co mě docela fascinujou. Jak kdysi řekl klasik - nádraží se dobře fotí, protože se nehejbe. Ale často bývá fakt fotogenický.


Po týhle koleji už vlaky nejezdí.




Čekárna zavřená, dveře oprýskaný. Pohled do starejch časů.

Nejen čekárna tu bývala, dokonce i kancelář. Ale už to pěknejch pár let bude. Na týhle trati Boleslav - Mělník dneska ČD dávají automaticky všem slevu, asi aby to aspoň někdo využíval.

Když se to tu stavělo, byly ještě časy, kdy se i užitný stavby dělaly prostě hezký. Dneska mi ty vyřezávaný detaily, který musely kdysi někomu dát dost práce, a kterejch si už nikdo ani nevšimne, přijdou tak nějak smutně dojemný. Asi i proto je furt hledám a fotím.

A co je to támhle za kolejema?

Vyrazila jsem na průzkum, tomu jsem nemohla odolat. Místa, kde si příroda bere to, co kdysi patřilo lidem, mě nekonečně fascinujou.








Stopy civilizace. Ale netekla.


Odjezd. No a na ten zbývající desetikilometrovej úsek keškosérie se sem vrátím. Je tu fakt pěkně.

Žádné komentáře:

Okomentovat