Zbylo mi pár dní dovolené, tak jsem vyrazila na tradiční několikadenní listopadové toulání po neznámých koutech naší země. Cílem byla Nová Role na Karlovarsku, a to zejména z důvodu pěkného okolí, dobré dostupnosti a velké četnosti kešek. Zde je tedy pár pohledů.
K listopadovým cestám ta mlha patří.
Lesy, cesty... a hodně často takhle vypečené, krásně provedené keše. Ne nadarmo je zdejší série proslavená až do Prahy. :-)
Druhej den.
Už kolikrát jsem dumala, jak dlouho asi roste takový choroš...
Obědová pauza. Pohoda, svoboda, paráda.
Barvy podzimu. I ta modrá mi nakonec přála.
Pod Krušnýma horama. Nádhera.
A toto byl zázrak. Vracím se do městečka, kde jsem bydlela... a u nepoužívané nádražní budovy vidím kočku. Co kočku. Dvě, tři, čtyři kočky, pět koček! Mourovatý, černý, strakatý, malý, velký, všechny.
Jsem děsně měkkosrdcatá. Vyndala jsem zbylý kousek hermelínu... a najednou kolem mě bylo koček jako u Macha a Šebestové. Ty odvážnější se dokonce i otíraly o nohy, ostatní včetně několika koťat si držely odstup. Ale o jídlo se zajímaly všecky. Chuděry hladový.
Někdo je sem očividně chodí krmit, ale potřebovaly by mnohem víc. Neodolala jsem, navštívila nedalekého Vietnamce a koupila obří konzervu pro psy za pár šupů. Tolik nadšení jsem už dlouho neviděla. Po celej zbytek pobytu jsem si každej den ušetřila chvíli času a za čičinama zašla...
Kolejní kočky
A pryč od koček. I takhle může vypadat keška. :-)
Den třetí, opět kouzelnej. Mrazivej a modrej, takový dny miluju.
Taky keška.
Taky keška.
Taky keška.
Odpolední návštěva u kočičích kolejí.
Den čtvrtý, výprava na ty nejvypečenější keše. Tohle je taky keška.
Tohle není keška.
Tohle je taky keška.
Nádhera.
Taky keška.
Taky keška. Snad ta nejkrásnější, co jsem kdy našla. Dalo hodně práce ji otevřít a fotku, jak na to, sem nedám.
Jídlo!
Taky keška.
Z velkýho lovu (hecla jsem se, že najdu za den 17 kešek z té krásné a nelehké série, abych si mohla zapsat také bonusovou, k níž je nutno splnit určité podmínky... a byl z toho poněkud závod s časem) jsem se vrátila právě tak akorát.
Bydlela jsem si fakt luxusně. Není nic lepšího, než se po výšlapu naložit.
Kdybyste chtěli ubytování v Nové Roli, tak ubytování U Petra fakt doporučuju. Vřele.
Poslední návštěva u kočičích kolejí, těsně před odjezdem.
Zastávka ve Varech. Tak na půl dne, jen abych se tam konečně podívala.
Projít si to a ochutnat prameny je fajn.
Kolonáda je hezká, to jo, ale lesy jsou lesy.
Zrovna jsem natrefila na pískového tatíčka Masaryka.
Vřídlo.
Nakonec jsem vyrazila mimo lidi na kopec nad Vary... a tu se začala ukazovat i méně nablýskaná tvář města. Každé výstavní město ji asi má.
No... a to stačilo. Po čtyřech dnech a nachozených asi 90 km spokojeně domů. Pěkné to bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat