Třetí výšlap na Kouřimsko, tentokrát dvoudenní. Takhle na podzim to má hodně co do sebe - člověk ani nemusí brát moc jídla. Stačí brát, co roste kolem cest.
Tyhle jsem ovšem nebrala, ty byly na něčím záhonku. Ovšem fotce jsem neodolala.
Urváno ze stromu u cesty. Snad nejlepší jabko, co jsem kdy jedla. Jo a u téhle fotky mi došlo, jak je naše země krásná a milá. A barevná. Barvy drobet kýč jako bič... ale stejně je to krása.
Zelenej rybníček. Značně zelenej.
Pěkná chatka u rybníka. Řekla jsem si, že ta veranda je fajn místo k posezení a pojedení... když tu koukám, co to na těch laťkách přede mnou visí?
Miniaturní vosí hnízdo. Odletěla jsem pěkně rychle.
Jo, tak proto je cestou tolik dobrých plodin. Jsem na ovocné stezce. :-)
Dílka místních umělců. U cesty v lesích a skalách, prostě jen tak.
A na skále plno krásnejch netřesků.
Další umění v přírodě. Jo, takováhle místa mám ráda.
Ten je...
Lesní sklep. Dům, kterej k němu patří, už buď nestojí, nebo stojí pěkně daleko.
Takové živé nádraží. Osel, husy, slepice... nu, zajímavé.
Jsem v cíli, v nocležišti v Kouřimi. Penzion U Patrona taky můžu jen a jen doporučit.
Nedělní ráno. Vykulila jsem se z nocležiště a jde se dál na jih.
Popošla jsem, potkala otevřenou vietnamskou večerku, doplnila zásoby a dobrou náladu... a vyrazila. První zastávka byla u studánky, nebo teda spíš u pramene.
Deník, kafe, pohoda.
Zvěř. Veselá, družná, zvědavá.
???
Další přírůstek do sbírky neobyčejných zastávek. Tahle byla i celkem příjemná a veselá na pohled...
Další zastávka, tentokrát i s exkluzivním vybavením.
A jsem v cíli - v Sázavě. Dokončila jsem velkou keškovou sérii, asi 200 ks, na třetí výšlap... a zasloužím si odměnu.
Takže zasloužená odměna, k tomu kafe a malinovka... a pak sednout na vlak a domů. Pěkné to tam bylo, kolem Sázavy. Už se těším, až vyrazim na další sérii, co se tu také nachází.
Žádné komentáře:
Okomentovat