Kocourov, vesnička pod Milešovkou v Českém Středohoří. Už několik let tam s Májkou jezdíváme na jarní několikadenní výlety. Je tam báječně - pěknej a útulnej penzion s restaurací, kde skvěle vaří, vesnice, kde jinak vůbec nic není... a všude kolem kopce a na většině z nich zříceniny. Nádherný místo na pěší výlety.
Zdejší restaurace v Penzionu Kocourov se báječně osvědčila už snad před pěti rokama... a od té doby se sem vracíme za skvělými krměmi.
A samozřejmě si s sebou bereme zásoby na dobrou náladu a na dobrý krok.
A takhle to tady vypadá všude. Krásná rovná cesta... a mezi tím rozházené kuželovité kopce. Kdysi to bývaly sopky. I dneska jsou některé kopce teplejší než jiné a na některých místech taje sníh mnohem rychleji, než jinde.
Zajímavé místo pro turistickou známku.
Co by byl výšlap bez koček... a co by byl Kocourov bez koček!
Krásné to zviřátko. Milý a hravý bylo.
A zvědavý.
Vyšlapaly jsme na kopec...
...shlédly z kopce, slezly z něj a pokračovaly k hlavnímu cíli dne.
Zřícenina Košťálov.
K jarním výpravám do Středohoří patří i kytky. Od první návštěvy, kdy jsme tu úplnou náhodou objevily u potoka obrovské plantáže bledulí, jsou kytky s těmahle končinama neodmyslitelně spojeny. Letos jsme tu však později, takže už kvetou pozdnější jarní rostliny.
Boreč, jedna z teplých hor. Jednou určitě bude stát za návštěvu.
Na kocourovském penzionu je super, že tu mají pivo z pivovaru Kocour ve Varnsdorfu. Kdysi mívali i ovocné zázvorové; ty časy jsou sice už pryč, ale i jejich další se pít dají... :-)
Drobátko připečeno.
V kocourovské hospodě jsou všude kočky a kocouři. Všude.
Zase putujem. Tentokrát do Třebenic, odkud vyrazíme zpátky domů.
Ale ještě než vyrazíme ku domovu, stojí za to navštívit zdejší muzeum českého granátu v bývalém kostele. Pro někoho, kdo má rád kameny jako já, je to povinnost.
Venku před kostelem mají pískoviště, kde si člověk může nahrabat pár vlastních granátů. I mně se něco málo zadařilo.
:-)
Tak ahoj, Středohoří, a zase někdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat