Můj kočičí absťák došel vysvobození - po návratu domů jsem zjistila, že k sousedovic nepříliš přátelské kočce přibylo kotě. Prvotní nadšení z mláděte, skotačícího v máminejch kytkách, však vystřídal úžas. Tohle stvoření je exot. Kotě KoKotě, Kočka PaKočka, Pakuška, Koťula. Nechá se to sice chytit, ba dokonce i hladit, ale tváří se přitom tak zničeně, že by jen průměrně milosrdnýho člověka popadly výčitky svědomí a radši to zase pustil. Seznamte se s první kočkou, která regulérně, utrápeně a otráveně vzdychá. A tváří se, jako by ji člověk nemuchlal, ale trhal jí hlavu. I když, možná za to nemůže a je to tím ksichtíkem. Vypadat jako poloviční Hitler /ano, takhle nějak podle mě vypadá Kitler.../ asi není žádná slast.
Je krásné. Je to on nebo ona? A jak se bude jmenovat? Jinak kočičí povahy bývají různé a od kotětě ese taky mohou změnit. Například moje kočka Čikita se taky tvářila a často tváří utrpápeně, když ji někdo muchluje, občas i zanadává, kousne a uteče, ale pak si přijde pro přídavek, někdy mám až pocit že to je z její strany cosi na způsob masochismu. Prostě kočky...
OdpovědětVymazatZdravím, Kojote, díky za zastavení! Kotě je ona a jak se jmenuje, to netuším - je sousedovic a když jsem byla doma, byli zrovna na dovolené, takže nevím, jak na ni volaj. A že se kočky mění, to je pravda. Moje poslední kočka, ta černá, byla jako mrňavé kotě neuvěřitelně protivná. Byla ze tří koťat, ostatní dvě byli mazlové, tahle pořád utíkala, škrábala, prskala. Takže ji nikdo nechtěl, zůstala nám doma a její dva sourozenci šli do světa. Ve chvíli, kdy zůstala sama bez sourozenců, ze dne na den se změnila, začala se lísat, hladit a mazlit, a už jí to zůstalo. Dodnes si myslím, že žárlila. A ta vyčůranost jí zůstala navždycky...jo, bylo s ní veselo, s potvorou starou :o)
OdpovědětVymazatZastavím se vždycky rád. Kočička je krásná a i ty fotky se povedly. Působí tak nějak... dojemně.
OdpovědětVymazatVšak jsem se taky snažila :o) Dojemně? To je zvláštní - při focení jsem to tak absolutně necítila, ale když se na ně teď podívám, u některých to možná trošku je. Nebo spíš křehkost. Že by nějakej potlačenej smutek z toho, že to je jen "cizí" kočka..? Kdoví, podvědomí je potvorstvo.
OdpovědětVymazatmně se nejvíc líbí ta pátá odshora, to je nepřekonatelný výraz :)
OdpovědětVymazatDee: Výraz "To snad nemyslíš vážně, že ne?" případně: "Ty jseš úplnej debil!"
OdpovědětVymazatA to jsem sem nedávala všecky. Těsně před ní byla vyfocená http://terryle.rajce.idnes.cz/PRIRODA_Kote_KoKote/#IMG_0872.jpg , a když ty dvě překlikneš šipkou rychle po sobě, je to jak film... ta změna výrazu je naprosto geniální :oD
Ale na té poslední fotce už Kitler vypadá docela spokojeně, ne? Nebo jsem tak optimistická?
OdpovědětVymazatManzelka: Ale jo, ona se s tím nakonec vždycky nějak smíří a pak se semtam i zatváří spokojeně. Ale zatím to jsou jen chvilkové záblesky. Budu ji muset zpracovat pořádně, aby z ní byl co k čemu mazel, kterej bude z muchlání mít náležitou radost... :o)
OdpovědětVymazat