Vítej, léto milostivé

Hop, hop, hop - sice poněkud nejistě, ale přece, jsem přeskákala do teologického druháku! A to znamená, že po extrémně rušným skoropůlroce se snad definitivně zablýsklo na klidnější časy. Léto, prázdniny, volno, vyplněné jen prací, zútulňováním bydliště a nespěchavým, postupným učením řečtiny. Vítej, léto milostivé /Izajášem prorokované, na které se mě shodou okolností dnes také stihli otázat zkoušející biblisté/. A k tomu zněj moderní óda na radost, Arrival od Abby, nádhera, která nepotřebuje slova.

Poslední půlrok stál zato. Začínám mít pocit, že když se věci rozhodou, že se dají do pohybu, dají se do pohybu všechny. A člověk musí docela kmitat, aby s nimi stihl držet krok. 

Takže nejprve drtíte na státnice, pak začnete shánět práci. Mezitím sháníte byt a když už to vypadá, že ho fakt budete mít, najust se to podělá a vy začínáte s hledáním odznova. Měli byste z toho docela obstojnou depresi, nebýt toho, že zasáhne vyšší moc, která vám napoví "tohle je místo pro tebe" už při pohledu na číslo popisné domu a pak je během týdne rozhodnuto. 

Pak najednou máte doupě, ale nemáte práci. A při pohledu na měsíční účty vás popadá další deprese. A  asi by vás i držela, nebýt toho, že se po několika měsících hledání stane zázrak a vy najednou tu práci máte.

A tak najednou máte práci i bydlení... a usoudíte, že by bylo fajn urovnat i studijní záležitosti. Což se musí pěkně popořadě. Takže uděláte to, co jste rok rozvažovali a podáte přihlášku na doktorát na vaši alma mater... a když jste zcela ukonejšeni loni přijatými spolužáky, že se u přijímaček nemáte čeho bát, stane se podraz, komise vás koupe jako mimino a vy jste si jisti, že TENHLE pokus fakt neklapne. Depresi tentokrát nemáte, protože jste po předchozích epizodkách zjistili, že všechno zlé je k něčemu dobré a nikdy nevíte, co se stane za pár dní. 

Za pár dní se... dozvíte, že se stal zázrak a že vás na ten doktorát vzali. 

A tak už "jen" zbývá dořešit studijní záležitosti, soukromě zařazené do kategorie "studium ze zájmu a z lásky k vědění". Když už jste prošli skoro celým prvákem, oblíbili si školu, vyučující a hlavně spolužáky, nechce se vám najednou zůstat v prváku či rovnou vyletět. A tak musíte projít sítem, že to s touhle školou myslíte vážně, udělat nejzásadnější zkoušku celého prváku, trojkomisionálku ze zákona starého, nového a úvodu do teologie. Trojskok.

A tak jasné teplé letní dny trávíte po práci listováním v Bibli, malováním rodokmenů izraelských králů, psaním seminárek a recenzí... a najednou si uvědomíte, že i kdyby vás vyhodili, což vás dost pravděpodobně vyhoděj, protože jste prostě měli málo času na přípravu, nebude vás to ani tak moc štvát, protože vás prostě baví se tím zabývat.

A tak tam vyrazíte v klidu v duchu biblického citátu "Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý," protože ať vás to baví sebevíc, časem to začne trošku lízt na mozek.

A ono vyjde.

Splní se vám prorocký sen o tom, jak budete u zlomové zkoušky tázáni na výskyt plemene zmijího v Bibli. Jen s drobnou odchylkou - jste tázáni "pouze" na hady a pouze ve Starém. A pak se stane zázrak a vy si to přes hady, ptáky, Efez a historickocírkevní horor namíříte rovnou do druháku.

A tak pak jedete domů, neustále kontrolujete index, kde se skví černomodrozeleně na bílém AAB /nikoli BATERKA, jak se říká kolegům šprtům se samými výbornými - AAA/ a prostě nechápete. A jedete a čumíte z tramvaje na modrou oblohu, zbůhdarma se smějete a posloucháte Abbu. 

A uvědomíte si, že to, na co jste toho půl roku čekali, fakt přišlo. Léto, zklidnění, stabilizace, naděje nalezení rovnováhy mezi prací, studiem a zábavou. 

• Nemůžu se dočkat, až obuju boty, vytáhnu GPS a po tříměsíční absenci vyrazím na kešky. A založím svou u novýho domova u studánky. A dám si pětadvacet a večer zajedu k letišti nabít se k prahu přistávací dráhy.

• Těším se, až s sebou budu na odpolední popracovní výšlapy tahat papíry s řečtinou, občas se zastavím, lehnu do trávy a přeložím si další větu z evangelií.

• Těším se na nájezdy rodiny a na zvelebování doupěte. A na přijímání zvědavých návštěv.

• Těším se na druhák teologie, kterej si už nenechám přerůst přes hlavu, od začátku budu vědět, co se ode mě kde čeká a nebudu dělat věci na poslední chvíli. A těším se na návrat na FSV. Na vrtání v archivech a ve starejch novinách. 

• Těším se na technetí návrat - na sérii letištních reportáží a od podzimu nový kolo katastrofek.

Těším se na všecko. Protože i když něco zprvu vůbec nevypadá dobře... nikdy nevíte, co z toho vyleze.