A pak si, prosím, přestupte na náhradní letadlo.
Drc - a jsme na zemi. Vypínám motory a píšu svůj poslední záznam do palubního deníku. Poslední záznam na blog, který byl můj první a o kterém jsem si tolikrát myslela, že bude i poslední. Blog, kterej byl skoro sedm let mým hlavním internetovým /a občas nejen internetovým/ komunikačním kanálem. Skoro sedm let, asi 300 příspěvků... když to rozpočítáte, je to skoro jeden příspěvek na týden. Vzhledem k mé lenosti to není tak špatný výsledek.
Končí blog, kde jsem se s vámi dělila o zážitky z Irska a dalších cest, z Erasmu ve Finsku; z prvních pracovních zkušeností, ze školy, z kolejí i odjinud. Blog, kde jsem psala o spoustě věcí, a kde jsem o spoustě věcí napsat nestihla... a už to nestihnu. Blog, kde jsem psala vážně i nevážně; kde jsem zpívala i kreslila; psala se smíchem i se slzama v očích. Blog, kde jsem nový a zajímavý lidi nacházela i ztrácela.
Bude se mi svým způsobem stejskat, a to i přesto, že doufám, že si vy, stálí návštěvníci, zvyknete chodit na Blogspot, stejně jako jste si zvykli chodit sem.
Bude se mi stejskat. A tak jsem se rozhodla, že Teriskop, ačkoli už nebude sloužit svému hlavnímu účelu, nenechám poslat do šrotu. Nechám ho tak, jak je - ale jen navenek. Dovnitř se už nikdo nedostane - nebude už možné nic přidávat ani komentovat. Ale stále můžete chodit kolem a nakukovat okny. A obdivovat nablýskaný modrošedobílý zevnějšek. Vnitřek se časem kompletně přestěhuje do nového. A hned po příchodu vás do očí praští interaktivní cedulka s přetweetovanými novinkami z nového blogu i odjinud. Snad bude aspoň nějakou dobu fungovat.
Takže... jak jsem řekla.
Vystupte si, prosím, a chcete-li pokračovat dál v letu, který nemá jasný cíl, přestupujte na náhradní spoj.
Tak jako tak; díky, že jste letěli se mnou.
"Jestli je máš rád, dej jim svobodu. Pokud k tobě patří, vrátí se; pokud se nevrátí, nikdy k tobě nepatřili."
- Richard Bach
Rád jsem sem chodil a rád se naučím chodit zase jinam. Kde jinde se dá tak dobře číst o katastrofách, že má člověk chuť nastoupit do prvního letadla a letět kamkoli? :-). Tak já si jdu přestoupit, aby mi to neuletělo.
OdpovědětVymazat[1] Čerf: Díky moc. Jak za přízeň, tak za její zachování. A hlavně za pěkná slova! Mimochodem, těší mě, že moje psaní má ten správný účinek. Já něco podobného zažívám u Tvých běžeckých článků - dýchá z toho taková radost a lehkost, že má jeden chuť se taky vyrazit \"provětrat\". Jenže tělo pak hlavě hodně rychle vysvětlí, že to takhle u všech nefunguje...
OdpovědětVymazat