...a zavanul Vítr změn. Ano, po dlouhé době mě zase popadla chuť stavět z kamenů... Vypadá to jako blbost, ale není to blbost. Je to příznak jarního probouzení.
Před pár dny jsem s úžasem zjistila, že jsem v předchozích týdnech překonala svůj absolutní rekord v neblogování. Dokonce ani na jaře roku 2010, toho blbýho jara, jsem tak nedokázala mlčet tak dlouho. Letos jo – a dokonce mi to nečinilo nejmenší násilí.
Příčina je jasná. Jak se tak poslední roky pozoruju, můj život jde ve vlnách. Někdy mám dlouhodobé, několikaměsíční období velké aktivity /pracovní, studijní a kdovíjaké ještě/... asi takové, jako jsem měla cca od listopadu do ledna kvůli dvěma školám, práci, diplomce a státnicím.
Jenže pak přijde zlom, okolnosti povolí a dovolí mi oddech... a já si naordinuju rekonvalescenční období klidu. Obvykle trvává tak dlouho, jak dlouho trvalo předchozí období aktivity. Tentokrát tedy tři měsíce.
Období klidu přišlo logicky po státnicích. Bylo zajímavé, že s opadnutím přívalu školních povinností přišlo i opadnutí povinností pracovních.Únor, březen, duben. Tři měsíce. Je tedy na najet zase do nějakého normálního, dlouhodobě udržitelného režimu. Objevit míru trvale udržitelné aktivity bude, zdá se, mým nejtěžším životním úkolem.
Ale i v tom období klidu se stihlo udát několik podstatných věcí.
- Ztratila jsem iluze o snadnosti svého pracovního uplatnění. Tři měsíce, obrovská složka odeslaných a roznesených motivačních dopisů a životopisů... a všehovšudy čtyři zamítavé odpovědi. Ale v posledních dnech se snad zablesklo na lepší časy. Snad, snad.
- Rozhodla jsem se k velkému návratu na FSV, svou alma mater. Vracím se na doktorandské studium. Loni jsem to touhle dobou vzdala těsně před odevzdáním přihlášky, nejsa si jistá, zda to je přesně to, co chci. Po roce jsem zjistila, že mi to hrabání v mediálních teoriích svým způsobem chybí. I vyrazila jsem na konzultaci. "Dobrý den, já se jdu poradit..." Pobavený pohled vedoucího obou mých diplomek. "Znamená to, že jste se rozmyslela s tím doktorandským studiem?" Přesně tak. Ona vyhlídka zkoumání zpravodajství o negativních událostech před rokem 1989 u nás a v zahraničí, doktorandské stipendium, dozor u zkoušek mladších kolegů, pomoc novomediálnímu vyučujícímu, vyhlídka na další půlrok v zahraničí a k tomu čas zvládat případný pracovní úvazek... to vlastně vůbec nezní zle.
- Zjistila jsem, že moje tradiční jarní choroby, vyznačující se pálením a později bolestí v krku a nosohltanu, rýmou a později i kašlem, nemají na svědomí kdejaké ukrutné bacily, ale prachsprostá alergie. Tedy ty bacily v tom nebudou úplně nevinně, ale jejich chvíle přijde až poté, co mi alergie rozzuří krk a nos doruda. Nasadila jsem prášky a kapky. Pot třech dnech jsem skoro v pohodě. Jupí! Konečně možná začnu marodit jako normální člověk a budu schopná se uzdravit za týden.
- Budu se stěhovat. Na sever. Neděste se, je to jen sever Prahy... ale je to obrovský kus cesty. Ne vzdáleností, ale symbolicky. Nebude to sice TAK brzy, jak jsem doufala... ale bude to. A až to bude, tak se budou dít věci. Budu mít zelenej nebo oranžovej pokoj. Zelenohněděj obývák. Provizorní kuchyni. A v ní jen ten bordel, kterej si nadělám sama. Sprsk nádobí, navybíranej z máminých zásob a babiččiných výstavních souprav. Spoustu kytek! Vodní fontánu! Bylinky a jahody na lodžii! Želvy v teráriu! Konečnou autobusu pod oknem! Nízko letící letadla jdoucí na přistání nad hlavou! Studánku s dobrou pitnou vodou 300 metrů od domu! Skály, řeku, lesy a pole s mezkama a polňačkama v procházkové vzdálenosti!
Prostě... TO bude.
Jo, bude. Už aby to bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat