Letecké katastrofy po našem: Ruzyně 1977

Když jsem před měsícem začala plánovat, jaká "katastrofka" bude ta další, měla jsem jasno celkem rychle. Srážka dvou letadel ČSA na Ruzyni, která otevřela rok 1977 - pro československé letectví šťastně zlomový - a kterou nepřežilo jenom jedno z letadel. 66 lidí a druhé letadlo vyvázlo bez úhony nebo s drobnějšími šrámy. Může být lepší námět na dny, kdy ještě doznívá sváteční nálada a začíná fungl nový rok?

Seriál: Rok 1977 začal „šťastnou“ leteckou srážkou.
Od té doby létají ČSA bez nehody

Od doby, kdy mi Technet konečně zařídil autorský profil, mi "moji" čtenáři můžou posílat maily. Přímo mně, žádná diskuse. A posílají. Dneska jsem ale nestačila zírat. Takový řetězec náhod mě už dlouho nepotkal.

Hned po půlnoci mě potěšil jeden z legendárních idnesáckých čtenářů. Prý že pěkný článek, ale ať si tam opravím tu "omnáctku" na místě osmnáctky, prý "ať to neschytám od pitomců v diskusích".

No nepotěšila by vás taková kolegiálnost? Průměrně škodolibý diskutér by mi milou omnáctku s gustem opleskal o hlavu. Omnáctka ale byla samozřejmě jen špičkou ledovce a korektor se k článku dostal až dopoledne, takže mi další prohřešky včetně lisí, kteří zemřeli při jiné letecké srážce, s gustem připomněli jiní. Wordová slepota je hrozná věc.

Dopoledne dorazil další mail. Čtenář, nejspíš podobný letecký sadista jako já, se tázal, zda netuším, jak skončilo to hůře nabourané letadlo a jestli náhodou ho není možné někde vidět. Odvětila jsem, že o osudu olámaného tůčka nevím nic bližšího, ale soudě dle osudu jeho předchůdců nejspíš skončilo někde ve šrotu.

Za pár minut mi přišel další mail. Autor v něm mimo jiné zmiňoval perličku, že obité tůčko si zahrálo ve filmu a pak na něm zkoušeli účinky výbušnin. Znáte ten film, kde se Pan Tau prochází po křídle? Tak to šlape po křídle festovního letadla, jehož festovnost zachránila životy 49 lidí.

Tak jsem pisatele předchozího mailu informovala.

Navečer jsem dostala další vzkaz. Snad nejhezčí, se kterým jsem zatím měla tu čest. Napsala ho paní, jejíž tatínek prý to festovní letadlo tenkrát řídil a který ve spolupráci s kolegy a obrovským kusem štěstí zachránil 66 životů. Nejen těch 49, co bylo v jeho letadle, ale i dalších 17, kteří byli v letadle, se kterým se srazili. Paní poznamenala, že se o události dlouho nesmělo psát a že posádce ani nikdo nepoděkoval. Ona mi ale poděkovala - článek by prý tátu potěšil.

Za pár hodin celý ten řetězec zvláštních shod vyvrcholil v diskusi pod článkem.

"Byla to klika
Moji oba rodiče v tom přistávajícím letadle seděli. Jsem rád za pohotovost pilotů a děkuji jim. Nebýt jich, nebyl bych tu dnes ani já, ani mé děti a spoustu jiných rodičů a jejich dětí. Dík že jste ten knipl přitáhli."

Chvíli jsem neměla slov.

Když si zvyknete, že fungujete jako jakejsi zvrhlej posel divnejch zpráv, připadne vám skoro jako zázrak, když pomůžete zprostředkovat zvláštní vzkaz mezi lidma, kteří se nikdy nepoznali... ale který toho hodně spojilo.

/Mimochodem, nemám slov doteď. Výše uvedená věta pořád nedokáže vystihnout ten zvláštní pocit, kterej pořád mám./

Na zem mě vrátil poslední mail.

"Píšete fakt zajímavé články. Vás je v té Mladé frontě škoda."

:oD

Co se to dneska děje?