Já versus facebookový reklamy

V posledních dnech jsem vytáhla do svaté války. Do svaté války za svou čest a hrdost - z principu se totiž odmítám koukat na idiotský reklamy na hadry, hubnutí a mimina, který mi fejskniha poslední dobou stále sveřepěji podstrkuje. Je čím dál drzejší. Takže jsem se rozhodla jednat!

Na začátek kousek teoretického úvoda. Facebook čili fejskniha (pro ty, kteří posledních pár let strávili někde na neinternetifikované vzdálené planetě) je sociální síť, kde už je skoro každej mladší dejme tomu třiceti. Můžete tam fízlovat kamarády, můžete si s nima psát vzkazy nebo rovnou živě povídat, můžete psát, co děláte a co jste vykoumali a ostatní vám to můžou zdrbnout, můžete tam nahrávat svý fotky a videa, můžete tam dělat idiotský kvízy a hrát idiotský hry...

zkrátka tam toho je spousta k dělání. Já, jsa tvor líná, jsem fejsknihu začala pojímat jako takovou velkou knihu kontaktů, prostor pro sdílení mých převratných objevů a vznášedlo debilních dotazů (vznášedlo je nástroj, kterým něco vznášíte, třeba dotaz ;o) a jako prostor pro hraní idiotskejch her, z čehož už asi nevyrostu. Prostě tam jsem a i když se to poslední dobou bere jako děsnej projev stádnosti a tuposti, taky tam budu. Protože jsem líná. Ale o to tu nejde.

Tahle přeúžasná věc samozřejmě nefunguje zadarmo. Teda, vy jakožto uživatel ji zadarmo máte, jenže ona zadarmo běhat neumí. Provoz fejsknihy je placený z reklam, které se vám zobrazují pěkně v postranním panelu. Žádnej problém, reklama dneska už patří k internetu jako smrad k ponožkám. A na rozdíl od smradu se reklamy na netu občas i dají docela dobře ignorovat, zejména když si vypěstujete slepotu na pár kritických míst, kde většinou bývají (a pak přehlídnete informaci o stávce, kterou někdo moc chytrej vlepil právě do toho slepýho místa). Vypěstovaná slepota na reklamu je pro zadavatele problém. Takže internetoví marketéři přišli na něco lepšího - musíme lidem podstrčit to, co je aspoň trošku zajímá, aby se rozhodli reklamu zase vnímat.

Fejskniha je pro to naprosto ideální. Průměrný uživatel fejksnize svěří svoje osobní údaje, zájmy, zkušenosti, vzdělání, ba i svoje kamarády a fotky z kaleb... takže pak není nic lehčího, než mu podle uvedených kritérií našroubovat nějakou fajn reklamku, která ho bude určitě zajímat. To je věc stará a známá už od mediálního pravěku - během ranních nedělních bloků pohádek běží reklamy na hračky, kdežto během nočních erotických filmů běží reklama na hračky trošku dospělejší. Jasný jak facka. Fejskniha to jen logicky dovedla k dokonalosti.

Takže jsem poslušně Velkýmu Bratru nahlásila všecky zájmy. Muzika, fotografování, letadla, internet, cestování, cizí jazyky. A světe, div se - ono to fungovalo. Většinou jsem v postranním bloku mívala reklamy na fotografické kurzy, zájezdy, kurzy angličtiny, vtipné dárky pro kamarády... a jak mi jednou zalichotilo, když se mi začala objevovat reklama na kurzy angličtiny pro letecký personál! :o) Samozřejmě ne, že bych na něco z toho reagovala žádoucím způsobem (tedy nákupem). Ale reklamy jsem nevypínala a neštvaly mě. Koneckonců, taková fotka hezké památky, irskýho báru nebo letadla v oblacích občas i umí potěšit oko. Takže jsem to brala jako rozumný kompromis a reklamy mě absolutně nedraly.

Jenže loni se situace začala měnit.

Napřed pozvolna. Začaly se mi zobrazovat kvanta reklam na hadry a boty. NEZAJÍMAJÍ mě hadry a nikdy mě nezajímaly. Nenávidím nakupování a zásadně nenakupuju přes internet, když si to nemůžu zkusit. Vytrvale jsem reklamy vypínala a odmítala s důvodem "irelevantní". Pro mě prostě irelevantní jsou. Fejskniha se ale evidentně rozhodla, že kašle na zájmy (podle kterých určovala reklamy dřív) a rozhodne se útočit na nejnižší pudy - bude cílit reklamu především podle věku a pohlaví.

Botama a hadrama to totiž neskončilo. Začalo být hůř. Zhubněte do léta! Zhubněte zdravě! Zhubněte do plavek! Kamarádka, kterou tyhle idiotismy hlodaly podobně jakao mě, usoudila, že to je univerzální reklama pro holky. Skoro každá chce aspoň trošku zhubnout (ale zdaleka ne každá se do toho pustí). Ale skoro žádná nechce čumět na reklamu, která jí tichounce říká "jseš vyžraná, zhubni". To se nedělá. I vypínala jsem vytrvale i reklamy na hubnutí.

A začala jsem si říkat, že ta fejskniha má nějaký dlouhý vedení. Pokaždé, když jí nějakou reklamu vypnete, pěkně vám poděkuje a slíbí, že se z toho poučí a pokusí se vám najít něco zajímavějšího. Snaží se teda fakt pekelně - reklamu na boty vystřídá reklama na super tepláčky pro supr kočky, co chtěj oslnit supr borce (téměř doslovná citace!!!). Ehm.

Ale to by pořád ještě šlo. Jo.

Jenže jak se mi překulilo pětadvacet, usoudila fejskniha, že mi určitě začne tikat biologická bomba. A že musím bejt náležitě zpracována, ještě než si to sama uvědomím. Začalo to postupně - místo hadrů na mě mi to začalo cpát hadry na mláďata. COŽE? vyjevila jsem se, když se to stalo prvně. Pryč s tím, nezajímavé, jděte do háje. Mám snad někde v zájmech "poslouchání jekotu", "neustálé starosti", "uklízení po nezodpovědných tvorech", "naprostý nedostatek spánku" a podobně?

Odjela jsem do Finska. A na několik náádhernejch týdnů jsem měla SVATEJ POKOJ. Jakmile jsem si totiž změnila bydliště na Turku, Finland, uvědomila si fejskniha, že mi teď nemá cpát reklamu na hubnoucí poradce v Praze. Začala mi cpát reklamy na služby ve Finsku. Reklamy ve FINŠTINĚ! :o) Kterejm jsem nerozuměla ani fň, takže mě nepohoršovaly ani neštvaly. A dokonce ani obrázky nebyly tak otravný. Čtyři měsíce klidu.

A pak jsem udělala tu osudovou chybu.

Následkem těžkého úletu na jedné velké noční párty jsem se ocitla ve vztahu. Ve vztahu naprosto vážném až smrtelném; s flaškou finské zelené, které jsem za tímto účelem pohotově vytvořila facebookový profil. Copak o to, když už ho má i Poběhlíček, tak co by ho nemohla mít flaška. Takže jsem byla oficiálně zadaná. (Samostatnou kapitolou bylo oznámení tohoto životního zlomu, kdy se mi okamžitě sešlo asi dvacet gratulací a zvědavejch dotazů od všemožných kamarádů a známých; následovalo moje škodolibé vysvětlení a lavina nadávek, jaká jsem to potvora, že je tak hrozně škaredě tahám za nos :o) Ale bylo pěkný vidět, že mám tak přející přátele. To zase jo.

Ale to jsem nevěděla, co jsem si tím způsobila. Fejskniha se změny mého vztahového stavu chytila jako houno košile, předpokládajíc, že stará stodola hoří rychle, a začala mě připravovat na nevyhnutelné.

Svatba na míru! Zhubni do svatby! Romantický víkend pro dva!

Vypínání otravnejch reklam s prstýnkama, srdíčkama a šatičkama (zase hadry!!!) bylo stále intenzivnější a já z rozumného důvodu "irelevantní" přešla na "nezajímavý". Protože podle všeho když jste ve vztahu (i když je otevřený a vaším vyvoleným je flaška chlastu), je relevantní věcí vymetat večeře pro dva a vdávat se. Bože, za co???

Vyvrcholilo to ale jednoho dne, kdy jsem s hrůzou uzřela reklamu na genetický rozbor, který vám prozradí, zda je mládě ve vašem pupku zdravé a krásné a perspektivní a tak vůbec.

Poslední kapka.

Příšerně jsem se naštvala a vylila jsem si srdce do statusu, jaký hrozný věci si o mně ta fejskniha myslí, že mě zajímají. No diskuse to byla velezábavná - u reklam, s nimiž se mi svěřili někteří kamarádi, jsem se značně pobavila. Shodli jsme se, že pro tu debilní věc je klíčovým VĚK a POHLAVÍ. Mám smůlu, pětadvacet mi už bylo, biologická bomba tiká, i když o ní samozřejmě ještě nevím. Začala jsem přemítat, zda se nepřepnout na chlapa, abych unikla aspoň těm miminům. Vzápětí jsem si ale uvědomila, že bych podle této logiky nejspíš začala dostávat reklamy na psychologické kurzy pro jedince, prošlé chirurgickou změnou pohlaví nebo tak něco, a geniální nápad jsem zavrhla. :o)))

Kupodivu se stal zázrak. Rozhořčený status si patrně přečetl nějaký Živoucí Myslící Správce Fejsreklam a naznal, že když si mě naštvou takhle hodně, začnu z trucu ignorovat všecky reklamy, i ty, které by na mě za normálních okolností mohly fungovat (že na mě nefungujou skoro žádné, to oni neví :o))) . A rozhodl se polepšit. Reklamy začaly sekat dobrotu.

Mimina zmizela, svatby se značně omezily, dokonce i hadrů ubylo... a nepokrytě jsem zajásala, když se mi zobrazil Airbag pro piloty malých letadel (mimochodem by mě zajímalo, jak to proboha může fungovat). Starý dobrý časy rozumnejch reklam, na který se aspoň dobře kouká, se vracejí!!!

Pár dní bylo klidněji.

A pak... pak se začalo blížit to prokletí naší doby, ten odpornej zavlečenej hnus, ta  obludná růžovočervená kýčovitá srdíčková přeslazená šílenost jménem Valentýn. Nenávidím ten den. Upřímně a z plna srdce, snad ještě víc než Santa Clause.

Jsem hrdou členkou několika antivalentýnských skupin, takže fejskniha o mém názoru na tenhle pasvátek ví. A každoročně jsem vytrvale odmítala nenápadné pokusy, jestli náhodou tenhle druh reklamy nesnesu. Nesnesu! Jděte s tím do háje zelenýho!

Jenže letos... letos se toho na mě nahrnulo asi desetkrát víc, než v předchozích letech dohromady. Letos se mi vrátily všecky mé hříchy. Jseš stará a máš načase se usadit, jseš ženská, jseš čerstvě ve vztahu!!! Valentýnská záplava mě zaplavila a ani airbag pro piloty mě nezachránil. Na to by nestačil ani bombardér.

Pobyt pro dva! Večeře pro dva! Zásnubní prstýnky! Slaďoušký dárešky pro tvýho miláška!

NE, NE, NE, nezajímá mě to, je to irelevantní, odklikávála jsem zuřivě každej novej útok. Nezajímá mě to a odmítám na to čumět.

Ta věc se nepoučila.

Dneska si po čase dovolila nabídnout mi další mimino.

Můj pohár trpělivosti přetekl podruhé. Za trest jsem okamžitě odmazala všecko, co jen trošku souviselo se vztahama nebo vzhledem (hadry a hubnutí jsem už v poslední době občas nechávala být, pořád lepší než mláďata a prstýnky pro dva) a jako důvod fakt už nasraně uvedla OBTĚŽUJÍCÍ. Tak, a máte to!

A pak mi to došlo.

Za všecko může můj vztah.

Rozhodla jsem se rychle. Stejnak už náš vztah po mém odjezdu z Finska nikam nespěl, Minttu mě sice následoval do vlasti, ale byl totálně prázdný a naprosto vyschl. Zůstal z něho jen ten líbivej a na dotek příjemnej vnějšek. Veškerá ta jiskra života, veselí a lásky, kterou v sobě míval, zůstala někde tam na severu, kde byla vypita poslední kapka. A prvotní účel - vyplesknout pár lidí a pak se jim s chutí vysmát, byl dávno splněn. Nebylo důvodu tu hru protahovat.

Rozešla jsem se s Minttu Suomalainenem (Minttu je značka likéru, Suomalainen = Finský... takže význam je stejný, jako kdyby se můj milý jmenoval Finská Zelená :) .

V další várce reklam se objevil zájezd do Londýna, taxislužba, cukrárna a přípravka ke zkouškám z angličtiny.

Jo! Opět se blýská na časy!

Ale stále se utvrzuju v tom, že jestli se jednou s někým nějakou záhadou dám s někým dohromady, fejskniha bude poslední, kdo se to dozví. Ale těm hadrům a botám se už asi nevyhnu. No... teď už aspoň vím, že může bejt i mnohem hůř. Všecko je relativní.

I když... začíná mi lehce svítat naděje. V poslední době tvoří lidi profily nejen flaškám zelené a poběhlíčkům, ale i regulérním domácím zviřátkům (Alík Novák je prostě plnohodnotnej člen rodiny Novákových, tak proč by neměl mít profil?). Možná se v dohledné době dočkám i specifikace "domácí zvíře" k současnému muž / žena.

Bylo by hezký stát se domácím zvířetem rodiny Šírovy.

A koukat na reklamy na kočičí granule.