10. 12. 2009

(Přes)příští zastávka - Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch!

ikona.blessingPrávě jsme se s Paajou rozhodly, kam se vydáme, až procestujeme celý Irsko. A rozhodnutí to bylo zcela nečekané. Člověk si tak projíždí zdroje k seminárce, nic zlého netuše... a skončí to tím, že zjistí, že v létě dvakrát projel město s nejdelším názvem na světě, aniž by o tom věděl. No není to k vzteku, nezaznamenat průjezd takovým Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogochem?

Už si přesně nepamatuju, jestli jsme se v létě svěřily se zážitkem, kterak jsme projely Wales. Země to je pěkná, ale co je na ní nejvíc fascinující, je místní jazyk a tudíž i místopisné názvy. Už v Londýně jsme byly paf, když jsme nastoupily do vlaku a zjistily, že naši (nakonec se nedostavivší) spolucestující jedou do města jménem Llandudno Junction. Teda, nejprv jsme myslely, že se město jmenuje Llandudno a Junction je jen název stanice (něco jako Nové Město na Moravě - zastávka), ale pohled do googlemapy nás vyvedl z omylu. Llandudno je jedno městečko a Llandudno Junction je městečko druhé, jenže na rozdíl od Llandudna leží na vlakové trati. Fajn. Asi něco takového, jako kdyby v Rozsochách náhle došlo k expanzi nádražní oblasti a vedle Rozsoch vznikla obec s názvem Rozsochy - nádraží. No fajn. Ještě jsme ani nedorazily do cíle naší prázdninové cesty a už jsme měly první objev - Velšani jsou ještě větší šílenci než Irové. Faaajn.

Z Londýna jsme tenkrát v létě vyjížděly asi v šest večer a Walesem jsme projížděly tvrdě v noci. Paaja už to dávno zalomila, mně ale nemoc jaksi nedala spát, a tak jsem koukala z okna a žasla. Llandudno Junction se skutečně jmenovalo Llandudno Junction... a o pár zastávek dál jsme profrčely Bangorem, legendárním to místem z knih mého oblíbence Stephena Kinga (akorát že v Americe). Zážitků plno.

No a pak už byl Holyhead, vystupovat a čekat na trajekt. Ospalý jsme byly, pořádně jsme nevěděly, kde vlastně jsme (že ta příšerná řeč je doopravdy velšština, jsme zjistily až po podrobném prozkoumání dvojjazyčného nápisu na jednom z vlaků :o) Příšernou řečí myslím doopravdy příšernou řeč, kam se hrabe irština, maďarština, finština a další jazykové pohromy. Řeči, ve které se ships jakožto lodě řeknou CWCH, nemůže konkurovat opravdu nic.

A tak nás tenkrát ani nenapadlo nějak zvlášť pozorovat, kudy to vlastně tím Walesem jedeme.

Dneska jsem hledala internetové mutace britských médií. A protože do Británie patří i Wales, hodilo mě to i na stránky velšských médií. A pak na mě nějakou hříčkou osudu vybafl nejdelší název vesnice na světě. Je to ten z názvu a v překladu znamená něco jako Kostel svaté Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia z červené jeskyně.

No, a Paaja povídá Ty vole, jestli my jsme přes to nejely...

Jakmile jsem ten příšerný název, který se z praktického hlediska zkracuje na Llanfairpwllgwyngyll, zadala googlemapě, bylo jasno. Není to od Holyheadu moc daleko. A městem vede vlaková trať, předcházející zastávka je Bangor! MY JSME PŘES TO JELY!!! My jsme jely přes místo s nejdelším názvem na světě. Ooooumajgoud, a já si to nevyfotila... Člověk cvaká deset snímků v LL Junction či v Bangoru... a pak si projede takovým městem a ani o tom neví. Natož aby si to vyfotil - což by nebylo vůbec marný, neb Wikipedia tvrdí, že se spousty tůristů fotí právě s cedulí u železniční zastávky, aby jako měli památku.

Rozhodly jsme se. Vzhledem k tomu, že do Dublinu stále lítá velký h**no (řekla Paaja a já si představila okřídlený exkrement, přistávající na dublinském letišti... a pak kdo tady blbne), poletíme příští rok znova do Londýna. Nebo do Manchesteru. Nebo do Birminghamu. Nebo do East Midlands. Nebo do Bristolu. A odtamtud zase pěkným anglickým vlakem do Holyheadu (a pak trajektem do Irska)... se zastávkou v Ll...gogogochu!

A až pak prozkoumáme celý Irsko (jakože už nám toho moc kromě severu nezbývá), pustíme se do podrobnýho průzkumu Walesu. To bude teprve vtipný.

(Přes)příští zastávka
- Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch!


PS: Jen doufám, že mě tamní řeč neuchvátí podobně jako před několika roky irština. Protože to by pak nastal problém. UK sice machruje, že se na ní vyučujou všecky oficiální jazyky Evropské unie, ale velšština v jazykové nabídce pořád chybí.

2 komentáře:

  1. To si nedělej prdel s Tím \"Lianfairpwll...........
    To už je snad příliš, to už je horší jak Maďarština a to se říká, že Maďarština nejni řeč ale žaludeční choroba. A navíc starej sapér Vodička přece říkal:\"každej Maďar za to může že je Maďar....\" a tak nevím co by říkal, kdyby se na válečným tažení \"za císaře pána a jeho rodinu\" dostal do Walesu.
    Čau.
    Trtt

    OdpovědětVymazat
  2. to si prdel fakt nedělám :) Ta maďarština (a finština, ta je prej taky příšerná) mě napadla taky, hned jak jsme tehdá vylezly na tom nádraží z vlaku. Taky jsem se omlouvala maďarštině a podobnejm řečem, že jsem si o nich kdysi myslela, že to je nejhorší řeč na světě :oD
    Jenže jak je Wales tak děsně zastrčenej, tak nikdo pořádně neví, že to má vlastní jazyk.. a možná jedině dobře :oD

    OdpovědětVymazat