Podzimní tragédie

Nespočívá jenom v totální demoralizaci mé osoby (která se projevuje například neschopností sem cokoli napsat, i když by s troškou snahy bylo o čem...). Stejně znělo taky zadání úkolu do předmětu Kreativita v jazyce. Ony se nám poslední dobou ty tvůrčí psací úkoly docela kupí, a tak jsem si řekla, že bych je mohla zužitkovat i jinak, než jenom odevzdáním pedagogovi na hodině... proč z věci nevytřískat, co to dá? A tak tu máte novou rubriku a v ní se čas od času, plus mínus týden od týdne, budete moci setkat s mým školním výtvorem, zadaným coby domácí úkol. Tentokrát tedy znělo zadání takto: napsat cokoli s tragickým vyzněním, nadpis Podzim. Včera večer jsem nenapsala ani řádku, i dala jsem si budíka na ráno o dvacet minut dřív a doufala jsem, že se inspirace dostaví. Dostavila se s otráveným ranním probuzením a ťukáním nenáviděného podzimního deště do okna. A jak to dopadlo?

Zpověď: Podzimu oběť

Závěje shnilýho listí,
hnus, co nikdo nevyčistí.
Pořád jenom chčije, chčije,
v tomhletom se těžko žije!

Zima je mi ve dne, v noci,
jó, podzim se drží moci.
Vlhko do všech škvírek leze,
pryč jsou teplé stráně, meze.

Z očí teče, z nosu kape,
deprese mě zmáhá kvapem!
Co bych jen za radu dal!
Než žít v tomhle hnusu dál,

to si radši hodím mašli!

Za pár dní ho vážně našli.
Smutně nosem v listí ryl,
prchlý pouštní pískomil...