Sláinte čili Na zdraví

aneb Proud necenzurovaných myšlenek... Co nového? Hodně věcí. Naše * DEGÉN TV * zahájla oficiální vysílání... přidejte se k zachráncům irského jazyka na stránkách www.degen.bloguje.cz ... Dále jsme oslavily můj svátek v Krásných ztrátách a posléze i na koleji. Zahájila jsem proces spřátelování se se zubním obyvatelstvem mé levé dolní čelisti... no a tak různě.

Historicky prvním opravdovým příspěvkem naší úžasné televizní stanice se stal první díl televizní lekce irštiny Irsky s úsměvem aneb VRRRRRRRRRRR. V hlavních rolích se objevili John Travolta, Terinčina růžová fuska alias Aoife, Terinčina modrá fuska alias Cathal, Terinčina béžová fuska alias Pádraig (vyslov Pádrig), Paajina duhová fuska alias super naladěná Sinéad, Terinčina šedivá smutná fuska alias Michel a Terinčina jakš takš se mající fuska Níamh. V českém znění Terinka a Paaja, scénář Terinka a Paaja, střih a zvuk Paaja, námět Terinka, Paaja, Síle a irský národ, který si tuhle nesmírně zábavnou řeč vymyslel...

Přejděme k méně zábavnému tématu. Jak jste asi poznali, návštěvu zubařky jsem přežila. Dojmy smíšené. Ani to tentokrát moc nebolelo, ty bolavé zuby jsou objektivně v pořádku - to co do pozitiv...  a negativa: slušně řečeno, moje zuby jsou kvalitou na dvě věci a moc se s tím nedá dělat. Potěšující. Zahájila jsem tedy proces spřátelování se s obyvatelstvem dolní levé čelisti, které mi poslední dva týdny nemile zatápí a bolí. Prý je to i změnou počasí. Takže se k polovině ozubení chovám slušně a v rukavičkách, neodvažuju si na ni kousnout ani pít a tajně doufám, že se to časem zase usadí. Pokud se budu chovat slušně já, mohly by i ony. Ale uvidíme.

Zábavná nebyla ani moje epizodka s focením autoportrétů. Technická realizace poměrně vázla, motivace taky nic moc... ale dneska ve Ztrátách jsem zdánlivě nekonečný film se štěstím docvakala, ovšem při pokusu převinout film se vyskytl problém... až do začátku tohoto semestru jsem nevlastnila fotoaparát, který by byl schopen film převíjet ručně, ze starého rodinného Zenitu se musel dlabat pracně potmě v komoře... no a tak jsem si teď nebyla jista, jak se takový normální foťák vlastně při převíjení chová. Společnost ve Ztrátách mi dělala Paaja s Dankou, čistokrevná televizačka a psací tiskařka, obě non foto... Dosáhla jsem toho, že jsem si slušný kus filmu osvítila. Všecko naštěstí ne, takže pevně věřím, že zítra ve spolupráci s Alenkou, vlastně pardon, vyučující paní PhDr. Alenou Lábovou, něco málo vybereme, co bude stát za zvětšení. Třeba ta skoro poslední, v zrcadle focená, kde se povaluju na stolku ve Ztrátách, za mnou ohromná skříň plná lahví vín...

No a svátek jsme oslavily taky slušně. Flaška metropolu, zakoupená u číňana na Břevnově, padla hrdě za vlast a my v jedenáct vyrazily na benzínku, já cestou fotila a Paaja natáčela (bude z toho další pořad, jméno zatím pro větší napětí a pro naši psychickou sílu neprozradíme :)) koupily flašku chardonnay... dojíždí vole... nepůjdem pro další, že ne, vole??? nepůjdem, je 00:14 a v 24:00 nám zavřeli. Kdy jsme tohle naposled udělaly, jít si našlupky pro další chlast? Paaja říká, že někdy v sedmnácti, já před dvěma a půl roky na Rock For People, Peach friends... vzpomínáš, Zdeni, dneska je z Tebe Ono Bono a všecko je malinko jinak, ale ten základ trvá, a dokud na to rády vzpomínáme, bude to tak... a díky TamTomuNahoře za to

You´re gonna to reap just what you saw... zpívá Lou Reed, jedna z mých nejoblíbenějších písní, spojených s konkrétními lidmi... bráško, je to pryč, je to dobře, ale občas je fajn na to zavzpomínat v takovéhle fajn lízlé náladě... sklidíš, co zaseješ... snad to tak je, snad jsme zaseli na lepší časy... snad jo, už nad tímhle světem hvězdy nepadaj, už lítám spolu s nima a mezi nima a je to tak krásně... a ne, nebudu číst zápisky z Irska... země krásná zaslíbená vzdálená... ale falešnej sentiment ničemu nepomůže, to jsme věděly už kdysi dávno na gymplu...

a Paaja ráno jde do práce, já zatáhnu kreativitu a na desátou či něco málo dříve šup do komory, udělat kontakty z autoportrétů a tak dále a tak dále... ale už bez chlastu, neb jen alkoholik pije sám a jen hovada chlastají víc dní po sobě... už tý perverze bylo dost (kdybyste nevěděli, to je z jednoho leteckého vtipu a najít si ho můžete na mé oficiální stránce)... a tak se loučím, končí můj Perfect Day i moje a naše rozverná nálada... konec necenzurovaného projevu, vole. Slan, go raib maith agat...

Nashle a diky (za vytrvalost a pochopeni...) a tak.