Zamyšlení nad dnešním dnem...
Dnešní den je pro mě dnem velice zvláštním. Snad konečně přišla ta chvíle, kdy se odkopnu ode dna a vrátím se do života... ale to je moje věc a o tom dneska psát nechci.
Je 17. listopadu a je to právě 17 let ode dne, kdy se věci daly do pohybu. Bylo mi tehdy čtyři a něco a z těch událostí si nepamatuju nic, ačkoli na pohřeb mé babičky, který se konal v těch samých dnech, si vzpomínám velmi dobře. Naši se sice listopadových událostí účastnili, ale čtyřletého caparta nechali doma, na demonstrace do zimy a chladu se jim ho tahat nechtělo. Dodnes jim to trošku vyčítám... je to jedna z mála historických událostí, které jsem zažila, a byla jsem ve věku, kdy jsem už měla šanci si ji pamatovat. Rodiče by v podobných situacích měli být prozíraví a neokrádat své potomky o kouzelně dětský pohled na důležité události :o)
To moje mamka vzpomínky na ty dny má. Ale dnes už jen na půl oka sleduje dokumenty a ironicky komentuje "jak jsme byli všichni pitomí a naivní..." Souhlasím s ní, byla to asi euforie, jakou naše země od té doby nezažila. Ale – kdyby ta euforie tehdy nepropukla, kdyby lidé nebyli tak pitomě naivní, došly by věci tak daleko? Myslím že ne – něco by se změnilo, něco by povolilo... ale ne všecko. Ale kdo ví? To jsem možná zase jen pitomě naivní já a mám o listopadu 89 zkreslené představy... Ale aspoň něco.
Končí tedy den, státní svátek, který jako jediný uznávám, držím a mám ráda. Adekvátně jsme ho oslavili, povedlo se nám sehnat lístky do žďárského kulturáku na představení pánů Lábuse a Čtvrtníčka. Ivánek, kamarád, to je chytrej kluk a jde s dobou, dočkali jsme se tedy vsuvek k dnešnímu svátku i ohledně nebohého Jardy, který už nezvelebuje Příbram, ale bručí. Policajti holt kamarádi nejsou, aspoň tedy ne s každým. Se slušnýma lidma už povětšinou ano... a díky Bohu za to. Aspoň tohle se nám za těch 17 let povedlo...
PS: A abych té radosti neměla málo, po návratu ze Žďáru mi kamarád sdělil, že bylo oficiálně potvrzeno, že příští rok do Prahy přijede ex-Pink Floyd Roger Waters. Věším na pokladničku v podobě modré smějící se koule cedulku "Na Rogera" a jdu škudlit flok ke floku. Snad to do toho pátku 13. dubna 2007 stihnu... Dneska tomu ale věřím, dneska věřím už všemu. Snad mě nakazilo to sedmnáct let nadšení a optimismus z televizních záznamů... A snad už jen právě proto mívám tenhle den tak ráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat