Zkraje podzimu se krásně vydařilo počasí. Pracovní záležitosti mě zavedly do Jizerských hor a odtamtud jsem si odskočila do Krkonoš, hlavně na Sněžku. No, myslím, že nějakou dobu to zase dělat nebudu. Ale stálo to za to, zejména z hlediska gastronomického.
Řeky a potoky kolem Jizerky mají zajímavý odstín.
Na borůvky už bylo spíš pozdě, na brusinky právě tak akorát.
Krásy jizerského lesa. Nádhernej dřevěnej most přes Jizeru vzala houba (prý), tak je tu aspoň náhradní lávka.
Druhý zářez zahraničních dovolených - Polsko, chata Orle, asi dva kilometry od hranic. :-) Bývalá sklárna, nádherná stavba, občerstvení a oblíbený cíl výletů zlenivělých vědátorů a podpůrného personálu z Ústavu informatiky.
Medové pivo. Jsem chtěla koupit dárek... a paní mi ho rovnou otevřela. Tak jsem ho musela vypít. Ale bylo dobrý.
Rozloučení s Jizerkou... a popojedem.
Krkonoše, šlapem Obřím dolem na Sněžku.
Potřeba se na to občerstvit. Dneska pivo Krakonoš.
I místo na posezení a nabrání sil tu mají.
Stará vodárna pod Sněžkou, moje milá technická památka. Minulý rok byla ještě přístupná, teď už ji zavřeli. Zase mě to utvrzuje v tom, že co se dá, to prošmejdit a nafotit, nikdy jeden neví, jestli se tam ještě někdy dostane.
A budem na Sněžce. Takový davy jsem už dlouho neviděla, fuj. Utvrzuje mě to v tom, že na Sněžku stačí vylézt cca jednou za 10-15 let, aby se člověk utvrdil, že tam pořád je, jinak to nemá smysl. Soukromě si ji přejmenovávám na Otorten, což znamená Místo, kam se nechodí. (Jinak se k Otortenu váže zajímavý příběh; googlete, a pokud jste strašpytlové, tak negooglete.)
Na Sněžce. Cvaknout fotku k zalogování keše a rychle pryč. Dokonce i na blbý razítko do deníku se stála fronta. Rychle pryč. Nechoďte tam. Otorten.
Chata na Růžohorkách, dobrý kafe a skvělej borůvkovej koláč na spravení nálady.
Další den a opět oblíbená zastávka v Obřím dole. Tentokrát pivo Sněžka.
Studniční hora a Sněžka. Studniční je mnohem hezčí... a nechoděj na ni lidi.
Knedlík v chalupě na Rozcestí. D. mě na něj lákal. Borůvkovej knedlík, no, říkám si. Jenže... to není knedlík, to je knedl. Všimněte si tý propisky pod talířem.
Cíl dne - pivo Fries na Friesových boudách. Kdysi jsme tu byli se školou na lyžáku. Kdeže ty časy jsou. Byly to časy... ale ani ty současný nejsou špatný.
Havěť všelijaká, veliká, zajímavá. Zajímalo by mě, co se z ní vylíhne. Edit: Možná otakárek fenyklovej!
Krkonošské radosti: flóra - dle mého laického určení hořec. A báječný snídaně v chatě Pod Studničnou. Taky vřele doporučuju.
Ehm.
Bydlení taky bylo fajn. Skromnější, ale zcela dostačující.
Ještě chvilka v Peci pod Sněžkou u Úpy.
Poslední košt... a domů. Tak zas napřesrok!
Žádné komentáře:
Okomentovat