Tentokrát jsem na tradiční listopadovou minidovolenou vyrazila do Velkých Losin. Do městečka, kde jsem kdysi jako mrňavé dítko strávila dlouhé týdny v lázních. Vydat se snad po pětadvaceti letech po stopách svých vzpomínek může být hrozně zajímavé. Prochodila jsem nejen Losiny a lázně, ale i pěkný kousek okolí.
Den první. Okrajem lázeňského areálu to vezmu do přírody a na kopce.
Nádhera.
Rozhledna Bukovka.
Pomalu se šeří, vyrazím zpátky ku civilizaci.
Losinský kostel
Bez kočky by nebyl žádnej pořádnej výlet.
Den druhý, putování po dřevěných kostelících po okolí Losin, Maršíkov a Žárová
Podzimní...
Maršíkov, kaplička se studánkou
Lomek Smrčina. Přepadl mě déšť, takže se hodily zásoby z domova a přístřeší...
Není nic lepšího, než si v sychravu a zimě uvařit polívku. :)
Cíl dnešní výpravy - Svobodín, zaniklá vesnice.
Aby se turista náhodou neztratil. :)
Sobotín, hrobka rodu Kleinů.
Den třetí, bloumání nad Losinama.
A konečně se pořádně vydám po stopách dětství, do lázeňského areálu.
Cílem je najít stará známá místa. Nedoufám, že najdu krásná křoví s dětmi vyšlapanými bludišti, kde jsme pobíhali a blbli a připadali si děsně dobrodružně... ale aspoň pavilon, kde jsem bývala, bych snad najít mohla. Některé názvy pavilonů na cedulích mi byly povědomé, ale ten můj mezi nimi nebyl.
Chaloupka. To mi něco říká!
Tak jsem tak bloumala lázněma a čekala, co bude za kterým rohem a křovím...
... a najednou jsem našla stavbičku, která se mi vryla do paměti tenkrát v dětství snad nejvíc.
Nejen proto, že se jmenovala stejně jako já.
Tenkrát jsme nedaleko hrávali různé hry a ten domeček nás nějak fascinoval. Neměli jsme tam chodit, bylo to tam zarostlé, ale samozřejmě - děti. Přitahovalo nás to jako nějaká strašidelná chaloupka. Každopádně jsme se kolem něj motali skoro pořád. A i když bych tomu nikdy nevěřila - ten domeček vypadá pořád stejně, jen okolí je víc zcivilizované. Za pětadvacet let ho patrně nikdo neopravil - nejspíš by nestál za údržbu.
I ten pingpongovej stůl, co jsem si mhlavě pamatovala, tam pořád byl. Kristepane. Čekala jsem kdeco, ale takovej návrat do dětství i s tou podivnou tajemnou atmosférou... to fakt ne.
No a nedaleko byl náš pavilon. Pani v infocentru mi nakonec poradila - kdysi se to jmenovalo Božena. Jo, to jméno mi nakonec sepnulo, bylo to ono. Ale budova jako taková... nic. Jako spoušť zafungovala zpustlá Terezka.
Ještě jednou zpátky u Terezky.
Podzim... a po kolemjdoucích se natahujou spáry stromů.
Opustila jsem lázeňský areál a vyrazila k zámku. Tady se odehrávaly pro změnu čarodějnické procesy.
A nedaleká losinská ruční papírna. Vyrábí papír na vzácné a státnické dokumenty a kamarád mi doporučoval, že tam musím zajít. Nu, tak jsem si rovnou objednala rozšířenou večerní prohlídku.
Už nevím, co to bylo, ale líbilo se mi to.
V papírně.
Na bydlišti. Totální pohoda, víc nepotřebuju. Postel, stůl, židle a minikuchyňka, kde si můžu uvařit.
Nu... a byl den poslední, den odjezdu. Z Velkých Losin přes Olomouc... a domů.
Poslední zastávka - Olomouc. Pravoslavný chrám svatého Gorazda.
Žádné komentáře:
Okomentovat