Posílám stručné prázdninové pozdravení vám, kteří sem možná snad ještě zabloudíte. Nedivím se, když už vás takových moc nebude. Blog už žije jen ze své minulosti a v dohledné době to asi lepší nebude. Žiju, ba dokonce žiju šťastně a spokojeně, možná víc než kdy předtím... ale času a sil není nazbyt, a na psaní tuplem ne. Důvodů to má mnoho.
- našla jsem člověka, se kterým se báječně dělá spousta věcí - chodí na vandry a na zříceniny i na plesy a opulentní večeře; pije víno, převáží tůčko a pečuje o jiná letadla; lítá po světě i v oblacích... a tak se snažím trávit s ním co nejvíc času v mezidobích, kdy nelítá někde v dálkách
- píšu disertaci, co musí být do konce srpna hotová a odevzdaná
- chodím do práce a omezeně stále funguju pro Technet
- lítám mezi Prahou, Vysočinou, Kunovicema a občas nově i Beskydama
- občas je něco potřeba udělat pro kunovické muzeum
- většina mých přátel se loni a letos splašila a začala se ženit a vdávat, pročež mě letos čeká asi pět svateb, na něž je nutno vyrobit přání, vymyslet svatební dar, naplánovat cestu tam a strávit tím celý víkend
A protože po loňském zápřahu je mi už jasné, že nejen prací a dobrovolničením živ je člověk, ale že je taky potřeba zastavit se, vysadit, odpočinout si, vypadnout ven a vyčistit si hlavu, a hlavně být s těma, co má člověk rád... tak občas taky nedělám vůbec nic a jen odpočívám, hostím přátele u nás na severu, případně píšu do deníků a zpracovávám zážitky z cest a ze života.
To všechno zní celkem logicky. Teď teprve můžu docenit, že mě na svatby už nikdo nezve :-).
OdpovědětVymazat