Pátek 12. 8. 2016, vyrážíme na výlet. Směr Praha-Komořany, výchozí bod našeho pochodu.
Někde u Zbraslavi. Osvěžovna i s vodní mlhou. No toto...
Praha-Jarov. Totální chatová osada. Chatky jsou občas zajímavě dekorované.
Chatová osada u Jarova, kde má každá chata vlastní mostek...
A my nadávaly, že pořád musíme přelízat padlý kmeny... Zespoda, odkud jsme šly, cedule nebyla.
Moc pěkně udělaná naučná stezka nad Vraným n. Vlt. Začínalo se šeřit a my mířily k prvnímu nocležišti.
Jo a rostou! Sice symbolicky, ale rostou.
Nad Vraným nad Vltavou
Stráň nad Vraným podruhé
Pozor, Májka jde
A jsme ve Vraném. Právě včas.
A byla noc a bylo ráno, den druhý... Vstáváme, snídáme a balíme na zahradě Staré školy.
Balíme a budeme zvedat kotvy.
Zvíře zvědavý, hladový, vlezlý. Ale milý.
Koči očičí!
Návštěva!
A druhá! :)
Obědová přestávka za Březovou-Oleškem
Oboustranně červená
Máme správnej směr.
Vyhlídka na Davli. Fakt, Vltava u Prahy je obklopená nádhernejma místama výhledama.
Vyhlídka na Davli ještě jednou
Železniční zastávka u Davle. Tunel na jedné straně...
...tunel na druhé straně.
Májka zase jde
Slunečnice! Bez slunečnic by nebyl žádnej pořádnej vandr, to platí už od prvního výšlapu.
Slunečnice zblízka :-)
Chatky nad Sázavou. Občas si člověk říká, že tady trampové soutěžili, kdo zbuduje chajdu na šílenějším místě.
Chaloupka na muřích nožkách hadr.
Letní idyla...
Medník
Skály nad Sázavou
Vydáváme se Posázavskou stezkou kolem Medníka.
Další šíleně umístěná chatka
Další účastník soutěže O nejšíleněji umístěnou chatu
Prošly jsme Pikovice a jsme pod Medníkem. Májce dochází voda: "Bylo by hezký potkat studánku..." A bum ho.
Studánky jsou krásná věc.
Pro změnu chata-grandhotel...
Prošly jsme nad řekou a teď musíme přejít zbytky "hřebene" Medníku.
Šlapem do výšin
Vyhlídka na Sázavu a její pravý břeh
Krásný to hled na Posázaví...
A ještě jedna krásná vyhlídka
Během výstupu přes nižší výběžky Medníka. Ušlapaný nohy si zaslouží osvěžit.
Májka se taky cachtá.
Blíží se druhý večer, všude kolem trampský osady...
Ráno, den třetí. Zase jsme šly až nadoraz a nocležiště jsme našly až v nouzi nejvyšší. Ale jaký!
Skryty na výšinách v obci s poetickým jménem Teletín. Uprostřed civilizace a přitom na naprosto klidným místě.
Balíme...
Tam na té vyvýšenině za zastávkou jsme přebyly noc. Perfektní místo.
Neděle, jdeme dál. Na dvorku jednoho domu v jedné osadě jsme potkaly spoustu zvěře.
Miniaturní prasátka! Akorát, že nejdou moc poznat...
Prasátka, koťátka, kuřátka... všecko tu je.
Máma prasátek.
A jdeme dál, směr Větrov.
Krásný to hled!
Kvůli takovejm ránům stojí ty vandry zato.
Opouštíme krásnou a vlídnou vesničku s vlídným obyvatelstvem.
Ohlédnutí za Větrovem
Taky tam mají pěkný kešky.
A pěkně zpátky na zem. Po nadšení z Větrova se konalo rozladění ve Lhotě. To vás tak turistická značka dovede k ohradníku a zákazu vstupu...
Prý se má chodit přímo tudy. Ehm.
Překonaly jsme pastevní prostory a došly na kraj lesa. K modré značce se přidala zelená... a taky další vstřícná cedule. COŽE?
Abychom věděly, kterej úsek trasy reklamovat u Klubu turistů.
Jsme v obci, kterou Májka pracovně překřtila na Tchyně.
Neveklov. Pán z Větrova nás instruoval, ať si tam dáme zmrzlinu, že je moc dobrá. A byla. A měli LEVANDULOVOU! Jednu z nejdokonalejších zmrzlin, co jsem kdy měla.
Židovský hřbitov za Neveklovem. Perfektně skrytý, i když těsně u silnice...
Pohled přes zeď hřbitova
A jdeme dál, třetí večer na cestě
Osvícení v západu slunce
Večerní obloha
Památník obětem války v Maršovicích a okolí... i chlupatice vzdává čest hrdinům.
Chlupatice nás přišla přivítat.
Kočkaaaa!
Kočka si jde svou cestou
Májka domlouvá kočce
Pokračujeme dál, kolem chátrající obrovské fary
...a o něco méně chátrajícího kostela
Fungl nový hřbitov. Zvláštní pohled.
Přizchátralý kostel s novým hřbitovem.
Další kočka. Seděla na kraji silnice za vesnicí a vypadala smutně a ztraceně.
Většinou se kočka přijde lísat nebo uteče. Tahle ani jedno. Jen seděla... a koukala. Měla olezlej čumák, ale jinak byla pěkná, čistá. Nemít před sebou ještě den a noc cesty, uvažovala bych, co by asi Amélie řekla na kamarádku... :o)
A byl večer a byla noc třetí. Tentokrát jsme zakotvily v obci poněkud podivné...
Sice hned u zastávky autobusu, ale skoro v kopřivové džungli. Přikryly jsme stan mezi keře a doufaly, že na nás nikdo nepřijde. Nepřišel. Oproti našemu zvyku jsme ale po sbalení nezačaly vařit snídani, ale vydaly se hned dál... tady to k rannímu vegetění nesvádělo.
Snídani jsme daly o kus dál v autobusové zastávce. A přišel se na nás podívat zajíc.
Zvíře zvědavý!
Zvíře zvědavý se podívalo a šlo si po svejch.
Zase na cestě. Ale terén se lepší a kopce už nejsou tak velký a dlouhý. Blížíme se k hranicím Jihočeského kraje.
Ofotit mapu na poslední kilometry pochodu. Z té, co jsme ji koupily ve Vraným, jsme už vycházely.
Rybníček i s leknínama!
Rybníček brčálník / siničník?
Od včerejška jsme šly převážně po menších silničkách. Vedou od vesnice k vesnici, takže to tak nějak líp utíká...
Divizna polní :-)
Pozor, koně!
Tamta malá tečka vepředu na silnici je zahraniční tůrista na kole. Nečekaný zjev - šlapem si to po silnici a najednou se za náma ozve rozverný HELOU! :o)
Míjíme další vesničku s malebným názvem. I tam bylo vlídné obyvatelstvo, které nám doplnilo vodu na poslední kilometry.
Do kopce...
...a z kopce
Co by to bylo za vandr bez slunečnic.
Blížíme se k cíli. Vesnička s obrovským rekreačním střediskem. No toto... Pak Májka vykoumala, že to bylo podpořeno z evropských grantů. Tak to pak jo.
Žába malá, zelená. Jsme v polích u rybníků, poslední etapa před Prčicema.
Poslední zastávka před cílem: židovský hřbitov u Prčic. Teda u Prčice.
Židovský hřbitov. Poloprázdný. Nikdo z prčičkých Židů se po válce nevrátil - nikdo nepřežil.
A jsme v Prčicích. Na pohled jihočeská vesnice. :-)
V cíli! Prčické náměstí...
...a prčická hospoda U Škrpálu.
Tak jsme si na její počest ty škrpály taky zuly.
Vítězná momentka - dobrodošly!
Přišly jsme k infocentru... a zavřeno. V půl páté odpoledne! To by člověk od tak turisticky zásadního místa nečekal.
Prčický kostel na náměstí. Na tom, odkud jsme si myslely, že nám pojede autobus do Prahy. Jenže prd, v jízdním řádu nebyl. Místní obyvatelé nám sdělili, že tím "Sedlec-Prčice, nám." asi bylo myšleno náměstí v části Sedlec. Takže jsme se ještě jednou zvedly a popošly a velebily svou prozíravost, že jsme si nechaly slušnou časovou rezervu.
Zatímco jsme čekaly na sedleckém náměstí, přijela sedlecko-prčická MHD :o)
A pojedeme domů. Sláva, nazdar výletu! 3 dny a 3 noci, asi 75 km... dobře my. A zase za rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat