Tak budeme zase o rok starší. Nový rok klepe na dveře a mně to letos vůbec nedochází. Po dlouhých a dlouhých letech sedím zase ve svém pokoji úplně sama... a víte co? Vůbec mi to nevadí. Silvestr pro mě nikdy nebyl časem bouřlivých oslav a velkého optimismu, ale spíš hodinami bilancování, přemítání a doufání v to, že ten nový rok nebude horší než ten starý. A tak je to tu zase. Mezi popíjením vína, zapisováním nových písniček do zpěvníku /Bože, jak já se na tohle těšila/ a posledním uhlazováním diplomky přemýšlím o končícím roce a doufám v ten nový. A jak už se stalo zvykem, vybrala jsem pro vás dvě výstižné písničky. Tentokrát jsou hodně, hodně odlišné.
| Learning to Fly Pink Floyd | Učit se lítat P.F. | |
Into the distance a ribbon of black
Stretched to the point of no turning back A flight of fancy on the windswept fields Standing alone My senses are reeled Fatal attraction is holding me fast How I can escape This irresistible grasp
Can't keep my eyes
From the circling skies Tongue-tied and twisted Just an earth-bound misfit I
Ice is forming on the tips of my wings
Unheeded warning I thought I thought of everyhing No navigator to guide my way home Unladened empty And turned to stone
A soul in tension
That's learning to fly Conditions grounded But determined to try Can't keep my eyes from the circling skies Tongue-tied and twisted Just an earth-bound misfit I
Above the planet
On a wing and a prayer My grubby halo A vapour trail in the empty air Across the clouds I see my shadow fly Out of the corner of my watering eye A dream unthreatened By the morning light Could blow this soul right through the Roof of the night
There's no sensation to compare with this
Suspended animation A state of bliss Can't keep my mind from the Circling skies Tongue-tied and twisted Just an earth-bound misfit I |
Do dálky vine se černá stuha
Natažená do míst, odkud není návratu Okouzlující let nad ošlehanými poli Jsem tu sám za sebe Smysly mám zostřené Smrtící přitažlivost mi nedovolí zpomalit Jak bych jen mohl uniknout Tomuhle neodolatelnému sevření?
Nemůžu odtrhnout oči
Od vířící oblohy Nemám slov, totálně zmatený Ubožák, připoutaný k zemi Já
Na špičkách křídel se mi tvoří led
Nečekané varování A to jsem myslel, že myslím na vše Nemám navigátora, aby mě dostal domů Jsem úplně lehký, prázdný Kamenně klidný
Duše v napětí
Takový to je, když se učíš lítat Podmínky tě drží při zemi Ale stále to musíš zkoušet Nemůžeš odtrhnout oči od vířící oblohy Nemáš slov, totálně zmatený Ubožák, připoutaný k zemi Já
Nad planetou
Na křídlech a s modlitbičkou Moje umouněná svatozář Mizející stopa v prázdném vzduchu Skrz mraky vidím svůj letící stín Koutkem slzících očí Sen, který neohrožuje Ranní světlo By mohl pronést mou duši Skrz příkrov noci
K tomuhle se nedá nic přirovnat
Koncentrované štěstí Stav požehnaného vytržení Nemůžu odtrhnout mysl Od vířící oblohy Nemám slov, totálně zmatený Ubožák, připoutaný k zemi Já |
Už téměř rok si jsem jistá, že vám sem tuhle písničku prostě musím dát. Asi třikrát už jsem ji měla rozepsanou, ale pokaždé mi do toho něco vlezlo. Teď už se ale nedám zastavit: konec tohohle roku se bez ní prostě neobejde.
Floydovská Learning to Fly, podle mého skromného názoru ta nejnádhernější píseň o lítání, je shrnutím mého končícího roku 2011.
Učila jsem se lítat. A pořád se to učím.
Zkusila jsem si to doslova. A jen mě to utvrdilo v tom, že se to chci učit dál, pokud to jen trošku půjde.
Ale je toho mnohem víc. Učím se lítat v tématech a v oboru, který mě nějakým ironickým hnutím osudu naprosto okouzlil.
Ale hlavně se učím lítat životem.
Cílem je nenabourat si nos, když na to nejste připravení.
Nepustit si k řízení nikoho, o kom si nejste jistí, že to zvládne a že vám ten nos nenabourá on.
Moc neotravovat ostatní letce ve vašem okolí.
A hlavně z toho mít radost.
Protože lítání, ačkoli jeho fyzikální princip jakštakš chápu a ať mi ho vysvětlíte jakkoli... to je pro mě pořád zázrak. Zázrak vůbec je, že to tak může fungovat.
A podobně tak je zázrak život.
Loni v létě jsem na English Campu sepsala následující úvahu. Snažila jsem se vypořádat s tím, co bylo, s tím, jak jsem se cítila, s tím, kam mě to táhne.
Život je jako lítání... a já jsem letadlo. Z principu bezpilotní letadýlko s dobře seřízeným autopilotem, kterej mu celkem neomylně radí, kam, kudy a jak rychle letět, aby se s někám nesrazilo, nepřepálilo svý možnosti nebo nežuchlo k zemi. Motám se kolem svýho domovskýho letiště, postupně ten okruh rozšiřuje, poznává cizí končiny a učí se, jak se v nich chovat. Občas ho tam už i nechají přistát. Vždycky se ale nakonec vrací domů, kde čeká jeho milovanej hangárek, kde má svůj servis a kde čekají výrobci.
Kromě dobře seřízenýho autopilota samozřejmě letadlo poslouchá taky dispečera. Dispečer je někdo, koho občas slyšíte, nikdy jste ho neviděli, alevíte, že tam je a že se sakra vyplatí ho poslouchat. To právě on vás varuje před těma nejhoršíma srážkama.
Občas tohle letadýlko uveze i pár cestujících. Zatím to ale nedělá moc rádo, protože takoví pasažéři, to je velká zodpovědnost a pro letadla, co si neví rady sama se sebou, to je spíš přítěž. A navíc vám hrozí, že se vám nějakej příliš rozkoukanej pasažér poznenáhlu vetře do pilotní kabiny... a začne si hrát s řízením. Dokud přitom řídí váš neomylnej autopilot, je to v pořádku. Problém nastane, když si autopilot řekne, že už se snažil dost a že je čas dát si oraz – a svěří řízení tomu, kdo si zrovna hraje na pilota.
On to může být opravdickej pilot, kterej dokáže lítat s vaším typem letadýlka, a všecko pak dopadne skvěle. Ale taky to může bejt úplnej břídil nebo někdo, kdo si s váma chce jen pohrát – nebo ukrátit čas, než se mu podaří zmocnit se nějakýho lepšího letadla. Nalítat si letový hodin a ukrátit dlouhou chvíli, víme.
Takže to občas neskončí dobře. Jenže letadla jsou ze své podstaty důvěřivá a že je něco špatně, si uvědomí, až když leží nabořená čumáčkem v zemi. Těžko se odtáhne do hangáru, kde na něj čekají technici a konstruktéři a začnou je pomalu dávat do pořádku. Ale i když ho opraví, postaví na kraj dráhy a řeknou mu "leť znova, neboj se..."
...tak ten strach tam zůstane.
S více než ročním odstupem můžu s klidným svědomím říct, že ten strach taky zmizí. I když se v prvních chvílích zdá, že neodezní nikdy.
Odezní a letadýlko se zase vesele vznese... a lítá dál.
Do roku 2011 jsem vletěla po prodělané generální opravě, s novýma bezpečnostníma pravidlama... a naučila jsem se lítat zatraceně rychle.Smrtící přitažlivost mi nedovolila zpomalit, řečeno s Floydama.
A nedovoluje mi zpomalit ani teď, poslední den v roce. Ještě pár minut a vyletím z něj, vletím do novýho roku jako vůl do otýpky sena... a kdoví, kdy se zastavím.
To je teďka ale fuk. Hlavní je, že letím. Že z toho mám dobrej pocit a často i radost. Že mám ukázněné cestující a vzornou pozemní podporu. Že nikomu nekřížím jeho koridory. Že čím dál líp slyším toho Velkýho dispečera, kterej o mně zatraceně dobře ví a snad i zná můj letovej plán, kterej já neznám.
Lítací rekapitulace by mohla vyvolat dojem, že tenhle rok byl čistě povznášející, fajnový a úspěšný. Povětšinou byl. Ale čím rychleji lítáte, tím víc si uvědomujete nejistotu toho stavu a tím víc jste závislí na spoustě věcí. Spousta věcí vás může rozhodit.
I mnou občas něco zatřepalo. Vždycky jsem to vybrala, to ano... ale o to víc jsem si uvědomovala křehkost toho vyváženého stavu... a snažila se důvěřovat, že bude i nadále.
Rok se nachýlil ke konci... a letos tak činil ve vší divnosti. Vzal nám pana prezidenta Havla, jeden z posledních symbol slušnosti na veřejných pozicích. Den předtím zašel severokorejskej šílenec Kim Čong Il. Z médií se valily ekonomické horory ohledně možného pádu eura a o tom, jak pak bude zle. Frau Merkelová od sousedů pravila, že se svět nachází v nejtemnější době od konce druhé světové války. A lidi se scházeli na náměstích, zapalovali svíčky, symbol naděje v temných večerech a nocích a já poslouchala teskný písničky a měla ze všeho divnej pocit.
Nejistotu z toho roku, co za pár minut začne.
Četla jsem knížku o mayském proroctví ohledně roku 2012. On to totiž nemá být konec světa. Má ale přijít velká změna. Jestli to bude změna k dobrému nebo definitivně do kopru, to bude záležet na nás lidech.
Najednou jsem si poprvé uvědomila, že by mě ani nepřekvapilo, kdyby nějaká ta razantní změna nastala.Poslední dobou je všecko doopravdy až moc rychlý, moc rozporuplný... moc divný. Možná je načase si uvědomit, že takhle už to my ani svět dlouho nevydrží.
Nevím, co bude.
Ale z toho nadcházejícího roku mám jaksi respekt.
I když ta podivná atmosféra českýho semknutí se svíčkama po smrti pana prezidenta mi dala o kus víc naděje. A tak do toho roku vcházím s písničkou, která je pro mě snad víc než kterákoli modlitba.
Ať ten nový rok není horší, než byl ten končící... dej nám, ó, Pane náš.
Ó Pane nášVěra Martinová
Svou vlídnou lásku dej nám ó Pane náš
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
Kdekdo říká, že nejsi – nejvíc ti, co lhali nám
Proto vyslyš mé prosby navzdor mým pochybám
I když dnes málo věřím, neumím otčenáš
Dojdu-li ke tvým dveřím, otevři, Pane náš
Svou vlídnou lásku dej nám ó Pane náš
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
Dej, ať můžem všechno zpívat, dej, ať můžem všechno říct
Ať se můžem rovně dívat a nestraší nás nic
Ať je naše voda čistá a taky naše svědomí
A o všem, co se chystá, ať víme také my
Svou vlídnou lásku dej nám ó Pane náš
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
Zbav nás Bože hříchu bázně, zbav nás hanby mlčení
Další zkoušky, další strázně, ať nám už duše nezmění
Dej nám štěstí, dej nám krásu a taky pláč nám dej
Jen tou tíhou temných časů, už nás netrestej
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
Kdekdo říká, že nejsi – nejvíc ti, co lhali nám
Proto vyslyš mé prosby navzdor mým pochybám
I když dnes málo věřím, neumím otčenáš
Dojdu-li ke tvým dveřím, otevři, Pane náš
Svou vlídnou lásku dej nám ó Pane náš
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
Dej, ať můžem všechno zpívat, dej, ať můžem všechno říct
Ať se můžem rovně dívat a nestraší nás nic
Ať je naše voda čistá a taky naše svědomí
A o všem, co se chystá, ať víme také my
Svou vlídnou lásku dej nám ó Pane náš
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
Zbav nás Bože hříchu bázně, zbav nás hanby mlčení
Další zkoušky, další strázně, ať nám už duše nezmění
Dej nám štěstí, dej nám krásu a taky pláč nám dej
Jen tou tíhou temných časů, už nás netrestej
Svou vlídnou lásku, dej nám ó Pane náš
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
Ať jsme tvůj zástup, přej nám ó Pane náš
Ať líp se dýchá, dej nám ó Pane náš
Ať mocná pýcha nedusí život náš
---------------------------------------------------------------------------
Komentáře z Bloguje:
Nu, to já naopak pořád někomu křížím nějaké koridory ;-) Ale ovšem hezky a úchvatně pečlivě napsáno. Váhám, zda to říci, ale od toho "semknutí národa" bych si nic moc nesliboval. Vím o některých takto svíčkovitě-vlajkovitě semknutých kolem smrti Havla, kteří byli neméně emotivně semknutí pokud se jednalo o více či méně nepokryté schvalování a propagování pogromistických protiromských nálad na podzim. Vážně, nekecám, ty průniky tam jsou významné. A pokud někdo v září "semknutě" říká něco ve smyslu "Hitlera na ně!" a v prosinci neméně "semknutě" ostentativně oplakává Havla, tak s ním raději nebudu počítat.
Omlouvám se, že do toho naladění vnáším tuhle skepsi, ale prostě je třeba vnímat realitu takovou jaká je. A ta realita zní: Oplakali, svíčku rozsvítili, vlajkou zamávali... a zapomněli.
Copak o to, on kousek skeptičtějšího uzemňujícího pohledu nikdy nezaškodí... Ten průnik lidí kolem Havlovy smrti a protiromských nálad mě docela překvapil - ono to asi bude tím, kde situaci pozorujete. My v Praze jsme si tím prvním naštěstí neprocházeli, takže tak... Většina lidí, když má strach /a to ti, kteří protestovali na protiromských demonstracích, zatraceně měli/, se nechá poblbnout. A tady se samozřejmě našla skupina, které se to hodilo do karet. Ohledně toho "Hitlera na ně" chovám naději, že naprostá většina to nemyslela vážně a později by se za to, co vypustila z pusy v pobláznění davem, styděla. Tedy doufám.
Já taky doufám. Jinak upřesňuji, že mé pozorování se týkalo především sociálních sítí a pak některých konkrétních známých celkem asi rozprostřených po republice.
Jinak já jsem, a vždy jsem byl (nejstarší vzpomínka tohoto druhu je asi ze 4 let) až přecitlivělý k nespravedlnosti ať se týkala kohokoli a kdykoli je praktikována kolektivní vina, nedokážu to ustát s chladnou hlavou, vždycky to hrozně prožívám... ;-)
Jinak já jsem, a vždy jsem byl (nejstarší vzpomínka tohoto druhu je asi ze 4 let) až přecitlivělý k nespravedlnosti ať se týkala kohokoli a kdykoli je praktikována kolektivní vina, nedokážu to ustát s chladnou hlavou, vždycky to hrozně prožívám... ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat