Na každýho věčnýho studenta jednou dojde

Takže došlo i na mě. Z zásilky do vlastních rukou se vyklubalo to, co jsem doufala, že se nevyklube - výzva k zaplacení poplatku za studium. Tedy hned dvě - jedna za další studium a jedna za delší. Nenechte se mást, není to to samé. Je v tom zatracenej rozdíl - plus půl roku a mínus osm tisíc. Ehm. Začínám z prázdninového volnoběhu přepínat na zuřivej plánovací režim.

Moje sladký naděje, že tři roky magisterského studia znamenají tři roky od data zápisu do prvního ročníku (ve kterých mě utvrzovali naprosto všichni včetně studijního!!!), se rozplynuly v nenávratnu, když jsem otevřela první ze dvou zlověstných obálek s červeným pruhem. V těch třech letech jsem hodlala uzavřít všecky předměty, studium přerušit a schovat si ještě měsíc k dobru, který jednou využiju k podání přihlášky před státnicema.

Dnešní obálka mě vyvedla z omylu. Platební povinnost za delší studium (rozuměj přetáhnutí délky magisterského oboru) mi naběhla už ke dni 23. června, tedy den po složení státnic na FSV. Asi jsem tím prokázala, v jaké nejkratší lhůtě jsem schopná absolvovat magisterské studium a cokoli navíc je delší studium. :o/

Za svou aktivitu jsem samozřejmě byla patřičně potrestána - obálka skrývala požadavek uhrazení desetitisícové sumy. S tím, že mi zato bude milostivě umožněno pokračovat ve studiu dalšího půl roku - tedy do 22. prosince. Což je velice šlechetné, protože do tohohle data se mi samozřejmě zimní státnice NEVLEZOU, anžto se konají v lednu. :o/

Okamžitě jsem začala pročítat přiložený formulář k odvolání a začala kout pikle. Co z přiloženého návodu bych mohla splňovat? Vynikající prospěch za dobu studia. Kvalitou nebo rozsahem výjimečná vědecká či jiná práce.

A hlavní důvod, který můj boj za neplacení ospravedlňuje i z morálního hlediska - já už prakticky studovat NEBUDU. V nejbližších dnech si hodlám studium uzavřít a přerušit až do státnic. Kdybych do té školy chodila, tak ano, promězamě to zaplatím, i když bez nejmenší chuti. Ale platit za to, že budu sedět doma, psát diplomku a učit se na státnice?

Tři relevantní důvody z cca třinácti mi přišly jako poměrně nadějný základ. Nicméně kamarádi z mokré vysokoškolské čtvrti moje naděje poněkud zchladili - rektorát prý o obdobné námitky nejeví příliš velký zájem. Ať to rozhodně zkusím, ale moc si od toho neslibuju.

To mě přimělo k vážnému zvážení plánu B (seBevražda). Ve vyzývacím dopise se totiž skrývá také to, že pokud student podá odvolání a během jeho projednávání studium úspěšně ukončí, platební povinnost tím zaniká. Nejbližší termín státnic na FF, o němž jsem ostatně ještě na jaře přemýšlela, je v půli září. Diplomka se odevzdává za čtrnáct dní. Co takhle pokusit se o zázrak, za čtrnáct dní uplácat zprdukouli diplomku, za daších čtrnáct dní se po večerech naučit základní nutné znalosti a jít se snažit o prolezení, nikoli o vyznamenání, jak bylo dosud mým dobrým standardem? Není co ztratit; vyhrát lze jen deset tisíc a volnější následující akademický rok.

Zatímco jsem začínala hříšně zvažovat šílený plán, vzpomněla jsem si na infomail ohledně podzimních státnic. A sklaplo mi - termín podání přihlášky byl 30. července. Žádné logické podání přihlášky zároveň s odevzdáním diplomky jako na FSV na jaře. Takže nic. (Nouzová varianta, jestli by nááhodou přihlášku nepřijali i po termínu s zoufalým nářkem, zatím není brána na vědomí s dostatečnou vážností a než začne být, stane se neaktuální z časového hlediska.)

Takže se vracím k variantě Á - odvolÁní. Odvolání z výše uvedených důvodů a prosba když už ne o prominutí poplatku, tak

a) aspoň jeho snížení;

b) když už ne jeho snížení, tak aspoň odložení "zaplaceného období" od toho prosince 2011 do června 2012. Aby se mi do toho aspoň vlezly ty pitomý státnictermíny.

Variantou C (kdo uteČe, vyhraje) na kterou se zatím nemyslí, zůstává zbabělé opuštění bojiště a skončení s celou slavnou fildou. Nicméně když na tuto úvahu konečně vážně došlo, uvědomila jsem si, že se mi takhle těsně před cílem vzdávat nechce. Než s tím seknout úplně, tak to bych bývala radši zkusila ten kamikazde plán s diplomkou za 14 dní, kdyby býval nebyl propadl.

Takže se vracím k plánu původnímu - co nejdřív vymlátit z vyučujících zapsání praxe do studijního systému a následně rozjet závod o co nejrychlejší přerušení studia. Ať si můžu podat odvolání s tím, že už vlastně mám přerušeno.

Zapsání praxe ovšem stále visí ve vzduchu a pořád ještě není jisté, že mi bude uznána. (Pokud nebude, stane se varianta c) tou, na kterou se myslí ze všech nejvíc.) Asi se budu muset ozývat častěji a hlasitěji. Tlučte a bude vám otevřeno, praví jedna moudrá kniha.

No, vypadá to, že zbytek prázdnin bude studijně veselý.

Aspoň že mě potěšila ta druhá červenopruhá obálka. Nenechte se mást, i ta obsahovala výzvu k placení. Jenže tohle byl poplatek za DALŠÍ studium, nikoli za DELŠÍ.

Na rozdíl od očekávaných cca 8.000 za semestr nového bakalářského studia si moje nové útočiště, Evangelická teologická fakulta, řeklo o pouhé 2.000 za celý akademický rok. Prostě symbolicky.

Takhle by měla vypadat křesťanská láska k bližnímu v praxi. Myslím, že tu školu začínám mít čím dál radši. A to jsem ještě ani nezačala studovat.