Očarování čaroitem

Že jsem cvok do šutrů, takovejch těch nádhernejch leštěnejch polodrahokamů, co se tak různě kupujou v obchůdcích s kytkama, dárkama nebo esoterickejma věcma, to už se nějakou dobu ví. Před pár týdny jsem objevila kouzlo jejich skládání - není nad to si večer sednout na postel, vysypat svý šutrový bohatství a pěkně se v nich hrabat a skládat, co vás napadne a jak vás napadne. Je to vlastně druh relaxace. A postupem času mu přišla na chuť i máma - takže začala mou sbírku vydatně zásobovat a podporovat. Takže jsem svým způsobem zlenivěla a začala šetřit... a přestala po novejch přírůstcích pátrat sama. Ale včera, když jsem se zmateně vracela z diplomkové konzultace, jsem usoudila, že znova nazrál čas vypravit se do mé oblíbené šutrárny u Ípáku...

Vlezla jsem tam s úmyslem, že se podívám po několika pěkných šutrech, co jsem si nedávno vypsala. Nějak mě to teď táhne do modré - takže jsem se hodlala kouknout po modrém umělém živci (co vypadá přesně jako moje třpytivý tmavomodrý maturitní plesový šaty), případně po tyrkysu nebo angelitu (nádherná bleděmodrá barva!) nebo aspoň po pořádným (= velkým) chalcedonu. Jo anebo po pěkným fluoritovým náramku.

Takže jsem tam vlezla a jala se očumovat. Fluoritovej náramek nebyl, stejně jako minule. Nevadí, kouknem na samostatný kamínky... Oproti všem modrejm plánům mi neuvěřitelně padla do oka červená miska s korály. Nádherný, kulatý, optimisticky červenooranžovorůžový valounky. Ne extrémně drahý. Žeby?

O kus vedle byla další červená nádhera - byť tmavší, do rezava až černa, občas se žlutým pruhem. Co má pruhy, to je achát, připomněla jsem si. Tohle taky. Duhovej. Achátů už mám sice milion, ale tyhle... ty vypadaly fakt úžasně. Žeby?

Připomněla jsem si záměr a vrátila jsem se k šedomodré misce chalcedonů. Pořád ty stejný mrňavý, co jsem viděla minule. Hmm, tak nic.

Zato mi padly do oka nedaleké serpentiny. Nebudu blbnout, serpentiny už přece mám, a dva; napomínala jsem se. Jenže když tyhle byly tak úžasně jasně žlutozelený. Takovou tou jasně energickou barvou první jarní trávy, která se vydere skrz zemi za slunečním teplem a ještě jí zbyde tolik energie, že ji může vyzařovat i tou barvou.

a... pak jsem se podívala do horní vitrínky, kde byly dražší, neobvyklé kameny. Vzpomněla jsem si totiž na svou poslední šutrovou lásku přes internet.

Vyhlídla jsem si totiž čaroit. Prazvláštní fialovočernej kámen s místy perleťovým leskem, kterej se nejmenuje podle čar a kouzel, ale podle ruské řeky Čaro, u níž se těží. Objevili ho asi před čtyřiceti lety a jeho ložisko je dost malý, takže je jeho těžba přísně omezená a proto se blbě shání. A samozřejmě je drahej.

A světe, div se... oni ho měli. Mezi několika čaroitovejma řezama byly i tři valounky. Pak jsem se podívala na cenu... a trošku se zase uzemnila. Ne, budou stačit ty vesele jarně zelený a červený.

Došla jsem pro slečnu od pokladny, aby odemkla vitríny, vybrala jsem korál, achát a serpentin (jeden mi doslova skočil do ruky, vyloupl se z přehrabávaného obsahu misky, jako by na mě čekal :o) ... ale pořád mě to táhlo k té horní vitríně.

A tak jo, aspoň se kouknu. Však za to nic nedám. "Mohla byste mi ukázat ještě ty čaroity?" odhodlala jsem se.

Koukali jsme na sebe konečně bez toho skla. Já a fasicnující fialovej šutr. Díval se na mě horní ploškou, na níž jakoby z tmavé noci vykvétala perleťová fialová kytka. "Vem si mě, vem si mě..."

Zafungovala intuice. Nějakej šestej smysl či co. Nějaká nadpřirozená síla.

Naznala jsem, že bych nadpřirozenou sílu měla poslechnout, když už se ke mně ráčila sestoupit. Brzy budu potřebovat koňský dávky inspirace, motivace a tvůrčí energie. Což jsou vlastně taky nadpřirozený síly, podobně jako intuice. A pokud teď zhrdnu jednou z nich, co když se ode mě odvrátí všecky? Tolik jsem proste riskovat nemohla.

Odhodlala jsem se a té kvetoucí fialové noční kytce jsem podlehla. I když jsem si racionálně říkala, že některé fotky čaroitů na internetu vypadaly vlastně ještě hezčí... a co když za týden narazím na jinej, hezčí (a nedejbože levnější!). Jenže racionalita šla do háje.

Šutr jsem si vzala. Teda, vzala jsem si všechny čtyři. Fialovočerný okouzlení, zelenou jarní veselost i dva červený. "Za trest si v Kaufu nekoupím bowli, dneska ani příští týden," stanovila jsem si okamžitě trest.

Venku, na denním světle, jsem okamžitě kamínky vybalila a jala se zkoumat. Z kombinace červeňáků a zelenýho na mě vystřelil nehoráznej příval optimismu a energie. Možná to je jenom prachsprostý působení barev na lidskou psychiku. Nebo možná ty šutry fakt působí i jinak...

Pak jsem se odhodlala a vytáhla i fialovej valoun. S vědomím, že možná zjistím, že vlastně vůbec není tak zajímavej, a že možná budu litovat, že jsem ho vzala.

Kytka, vyrůstající z vesmírné noci, se fialovoperleťově zaleskla a pochybnosti byly pryč.

Obrátila jsem kámen na další z jeho nespočitatelných plošek.

Jedna z jeho temných stran vypadá jako noc. Jako temnota ve vesmíru, ještě před tím, než vznikly hvězdy. Ale z nejtemnějšího místa vychází úžasná světle fialová perleťová záře, která se leskne podle toho, jak s kamenem pohnete... a slibuje nekonečný zázraky toho, co přinese budoucnost.

Na další plošce se bouřlivě mísí podivně smetanově bílé moře s fialovočernou oblohou... jako by nastal Soudný den... nebo naopak den zrodu Všeho. Je vlastně rozdíl mezi Velkým začátkem a Velkým koncem? napadlo mě jakoby mimoděk.

Obrátila jsem ho... a bouřlivé mísení bílé a fialové přešlo do klidného plynutí.

A já zírala na šutr a snad poprvé v životě se mi chtělo dojetím brečet z pohledu na absolutní Krásu. Fakt, prosím. Možná teda ne z té samotné krásy... ale z toho, že tu krásu vlastním a můžu se na ni dívat, kdy chci (dokud ji neztratím).

Čaroit mě očaroval.

V tomhle šutru...

...se dají hledat odpovědi na ty nejsložitější otázky. Nebo možná ne přímo v něm... ale s ním. Možná ty odpovědi máme někde hluboko sami v sobě - ale něco nás k nim musí nasměrovat...

 

 

A ty další jsou tady. Samozřejmě berte fotky mírně s nadsázkou, vyfotit šutry tak, aby byla na fotce ta jejich jedinečná a živá barva, je při umělém osvětlení skoro nemožné. Jsou mnohem hezčí, než jak vypadají.

1 - červený korál ... 2 - světle zelený serpentin

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3 - duhový achát ... 4 - celá nová čtveřice pohromadě :o)

 

A nová čtveřice s nedávným unikátním přírůstkem - lapisem lazuli. Skuhrala jsem, že má moc výraznou barvu a žádný z mých kamenů se k němu nehodí. No, tak teď už se hodí. Lazulit si holt vyžádal společnost :o)